Jen za letošní půlrok se už na silnicích srazilo s divokým prasetem, srncem nebo jiným zvířetem přes čtyři tisíce lidí, o pětinu více než loni ve stejném období.

Přitom kdyby stát dodržoval své vlastní normy, nemělo by k podobným kolizím prakticky docházet. Zákon totiž říká, že vlastník silnice (stát nebo kraj) musí odstranit "zdroj ohrožení" - v tomto případě oddělit les od silnice třeba plotem.

Stát však nemá peníze, a tak je podle Ředitelství silnic a dálnic stavba plotů nereálná.

Je to přitom jen jeden příklad, kdy zákon sice garantuje bezpečí na silnicích, ale vše zůstává jen na papíře. Podobně to je třeba s padajícím kamením ze skály u silnic, nehod způsobených krátery ve vozovce nebo stromy u křižovatek, kvůli kterým není při vjezdu na hlavní silnici vidět. Nic z toho podle zákona a norem na silnici být nemá.

Praxe je ale opačná. "Pokud by se na dodržování norem trvalo, musela by se v Česku zavřít téměř třetina všech silnic a dálnic," říká Ivo Drahotský z Dopravní fakulty Univerzity Pardubice.

Nedobytné právo


A to není poslední silniční "zákonná podivnost." Řidiči by měli mít například v případě střetu se zvěří nárok na odškodnění, v reálu se ale dostávají do situace, kdy se svých práv nedovolají. Zákon o pozemních komunikacích je totiž v tomto směru nejasný.

Stačí totiž, aby úřady umístily na kritické místo varovnou značku a řidič už na odškodnění nemá nárok.

"Umístěním varovné značky, se naplní zákon ve smyslu informování řidičů. Přestože se neodstraní nebezpečí, je to alibi pro zodpovědné orgány," říká Ivo Drahotský.

Varovná značka sice nemůže být podle platných norem na silnici "napořád," fígl je ale v tom, že zákon nestanoví žádné termíny, ve kterých musí být závady (tedy například chybějí plot proti zvěři) odstraněny. A dočasnost výstražných značek se tak nenápadně mění v trvalost.

"Neznamená to ale, že zákon je úplně bezzubý. Pokud je tam značka příliš dlouho, tak se jedná o nečinnost silničního správního úřadu. Ten totiž může dát vlastníkům silnice pokutu a nařídit jim, aby vše dali do pořádku," upozorňuje Jan Cieslar z Ministerstva dopravy. Problém je v tom, že oním správním orgánem jsou i vlastníci silnic, a v podstatě by tak dávali pokuty sami sobě.

Kamení padá. A bude padat


Obdobná situace jako se zvěří je i s kamením, které na silnice často padá z nezajištěných skal. Ani k tomu by podle zákona v podstatě nemělo docházet. A realita? "Zajištění skály je finančně náročné a nám mnohdy nezbývají peníze ani na běžnou údržbu," říká Jan Hoření z Ředitelství silnic a dálnic s tím, že obdobné je to všude v Evropě.

Co však v Evropě obvyklé není, tak to jsou krátery a "vyjeté koleje" na velké části českých silnic. Ani ty by tu podle zákona být neměly. Značka upozorňující na nerovnosti vozovky by měla být vždy jen dočasná. V praxi to je ale znovu alibi pro stát, smůla pro řidiče.

Jen na papíře ale zůstávají i další normy, které mají zajišťovat bezpečí na silnicích. Jedna z nich třeba určuje, že připojovací pruh na dálnici má měřit nejméně 390 metrů. V reálu se to však téměř nikde nedodržuje. "Tato norma určuje délku pruhu pro nové dálnice, nevztahuje se na starší, byť opravované," říká Hoření. V praxi se nedodržuje ani norma, podle které nemají v křižovatce stát domy nebo stromy.


Jaké vlastní normy stát nedodržuje

Spravená silnice
Silnice má být bez závad. Značka, která upozorňuje na nerovnosti, má být jen dočasná.

Bezpečí z lesa a skal
U silnic nesmí být nechráněné skály, z nichž padá kamení, ani nechráněný les, ze kterého vybíhá zvěř.

Parametry dálnic
Délka připojovacích pruhů na dálnici má být 390 metrů.
Zdroj: HN