Ropovod, který zkrátí cestu do Číny

Jednou z nejvytíženějších námořních cest je Malacká úžina. Ročně jí propluje na 65 tisíc lodí a přepraví se jí odhadem nejméně čtvrtina po moři dovážené ropy. Surovina putuje průlivem z Blízkého východu do východní Asie. Většina ropy, kterou doveze Čína, "pluje" tudy.

Malacká úžina, jež představuje 800 kilometrů dlouhý vodní pás mezi Malajským poloostrovem a Indonésií a jejíž význam lze přirovnat k Suezskému či Panamskému průplavu, je ale přetížená a cesta přes ní je velmi dlouhá. Proto se zvažují jiná řešení: vyhnout se průlivu pomocí ropovodů.

O tři dny rychleji

Velmi vážně se nyní diskutuje o potrubí, jež by se položilo napříč severní Malajsií. Bylo by dlouhé 320 kilometrů. Ve městech na obou stranách pobřeží, mezi nimiž by vedlo, by stály rafinérie. V Malajsii by se také postavily velké ropné zásobníky. Odhadované náklady: 14 miliard dolarů. Doba na vybudování zařízení: sedm let.

"Ten ropovod by zkrátil námořní dodávky ropy do východní Asie o tři dny," tvrdí poradenská společnost Gibson Consulting. Ropovod by přepravil pětinu ropy, jež přes úžinu převážejí tankery. Zpočátku by to bylo asi dva miliony barelů denně. Mnoho tankerů, jež míří do Číny, Japonska a Jižní Koreje, by tak ukončily plavbu ještě před úžinou.

Zájem Číny a Íránu

Malajsijský premiér tento týden oznámil, že je nutné nejprve vypracovat detailní studie o nákladech projektu a dopadech na přírodu. Již se však hovoří o investorech. Stavbu by zhruba ze 70 procent financovaly společnosti ze Saúdské Arábie, Indonésie, Íránu a Číny.

Závislost nejlidnatější země světa na dovozu ropy se zvyšuje. Podle Iana Storeye ze singapurského Institutu studií jihovýchodní Asie však Peking znervózňuje, že dodávky této strategické suroviny závisí na volném pohybu Malackou úžinou (na nejužším místě má 2,8 kilometru). Čínská média proto hovoří o "malackém dilematu".

Peking ale nemá obavy z pirátů, kteří v této oblasti přepadávají lodě, ani z toho, že by zde například islamisté chtěli provést teroristický útok, Čínu spíše znepokojuje možný vývoj při vypuknutí regionálního konfliktu.

Třeba scénář, že napadne odpadlický Tchaj-wan a USA následně zastaví dodávky blízkovýchodní ropy do Číny.

Příprava na krizi

Podobné obavy mají i Íránci. Ropovod přes Malajsii by pro ně byl zárukou, že v případě krize se Spojenými státy, třeba kvůli jejich nečitelnému jadernému programu, se íránská ropa dostane (a prodá) do východní Asie. Tyto úvahy Teheránu samozřejmě Washington znervózňují.

Malajsie uvažuje hlavně komerčně. Zvažuje, zda se jí vysoké náklady na postavení ropovodu vyplatí a zda zájem o blízkovýchodní ropu v Asii neklesne. Případně, jestli lze ropovod položit přes hornatou oblast a zda potrubí nebude mít negativní dopad na přírodu.

Čína uvažuje i o dalších alternativách k ropovodu, který by vedl přes Malajsii. Jedním z nich je 1200 kilometrů dlouhé potrubí, které chce vybudovat Barma od svého pobřeží do čínského Kchun-mingu v provincii Jün-nan. Náklady se zají být relativně nízké: údajně okolo 600 milionů dolarů.

Další alternativy

Další zvažovanou možností je dovážet ropu z pákistánského přístavu Gvádar, jenž se chce stát bránou do Perského zálivu, do čínské provincie Sin-ťiang.

O postavení ropovodu napříč svou zemí uvažuje dlouho i Thajsko. Dosavadní odhady na jeho vybudování se však Pekingu zdály být příliš vysoké. Thajsko údajně hovořilo o investici ve výši 20 až 25 miliard dolarů.

Malacké dilema

Zmíněný expert Ian Storey je však přesvědčen, že Peking se nakonec zasadí o to, aby se některý z ropovodů, který se vyhne Malacké úžině, postavil.

"Geopolitická situace nakonec přebije obavy z vysokých nákladů a technických potíží stavby. Jakmile stavba plynovodů v Barmě a Malajsii začne, Čína se zasadí o to, aby alespoň zčásti vyřešila své malacké dilema," tvrdí Storey.