Lenka Zlámalová: Příliš horké výplatní pásky

Estonský prezident Toomas Henrik Ilves v žertu chválí sankce, které na jeho zemi uvalilo Rusko. "Alespoň nám pomohou zchladit přehřátou ekonomiku. Začínají nám chybět lidi. Firmy to žene ke zvyšování platů, aniž by jim rostla produktivita. Tím ztrácí schopnost konkurovat."

Ač za sebou nemáme desetiletí vzestupu ekonomiky o deset procent ročně ani nezaměstnanost pod čtyřmi procenty, začínáme prožívat podobný příběh. Rozjeté ekonomice hrozí, že narazí na nedostatek lidí. Nebo ještě přesněji: budou tak drazí, že si je firmy nebudou moci dovolit zaplatit. Kvalitu svých výrobků a služeb, a tím pádem i jejich cenu, prostě nedokážou zvedat tempem, kterým stoupají nároky zaměstnanců na plat. Přesně tak vypadá vrchol ekonomického boomu...

Zaměstnanci v přesile

Lidé, kteří alespoň něco umí, jsou poprvé od roku 1989 v silnější pozici než firemní personalisté. Jsou to oni, kdo si může vybírat mezi nabídkami a licitovat o své ceně. Toto silné postavení si zatím užívali jen špičkoví profesionálové, teď už je ale vzácný i dobrý účetní, recepční nebo dělník k pásu.

Jak zvyšování sázek skončí? V ideálním případě proměnou ekonomiky. V tom horším oslabením prosperity nebo krátkou stagnací. Rozhodovat o budoucnosti pro příštích několik let teď nebudou politici, ale manažeři. S rostoucí cenou schopných lidí se musí nějak vyrovnat. Budou bedlivě sledovat, aby se jim platy nevymkly z rukou a nezaplatili víc, než o kolik jim stoupá produktivita.

Pro řadu firem to bude impulz k průzkumným výpravám na Východ, do zemí s nízkými platy: Ruska, Ukrajiny, Číny, Vietnamu. Největší české firmy od ČEZ přes Škodu Auto po PPF se rozhlíží právě tam.

Novou vlnu "nejsou lidi, platy rychle rostou" bedlivě sledují i zahraniční investoři. Je téměř jisté, že další Hyundai či Toyota už do Česka nepřijdou. Se současnými (rostoucími) platy už taková investice nemá smysl. O přesunu dál naopak začnou přemýšlet ti, kdo tady, přivábeni vládními pobídkami, postavili továrny před lety. Vyčkají jen až jim čas úlev vyprší a investice v Česku se jim vrátí. Už v roce 2002 tvrdila řada ekonomů, že chvíle na takovou úvahu přijde za pět až osm let. Tedy v letech 2007 až 2010.

Průměrný Čech vydělá firmě za odpracovanou hodinu 18 dolarů, Estonec 34, Fin 42, Němec 45 a Američan 50. Tohle srovnání produktivity vůbec neříká, že by třeba český dělník nebo právník nezvládl za hodinu, co jeho kolega z Washingtonu nebo Berlína. Vypovídá spíš o tom, že v Česku jsou úplně jiná pracovní místa.

Převládají ta z nižších pater platových žebříčků. Je mezi námi víc dělníků než právníků, softwarových inženýrů a obchodníků. Rozdíly v přidané hodnotě, které tyto profese přinášejí svým firmám, jsou přitom několikanásobné.

Značky a symboly zemí tady dobře ilustrují úroveň pracovních míst. Česko - ano, Škoda. Ale jinak spíš auta a ploché obrazovky pro asijské firmy. Estonsko - Skype. Finsko - Nokia. Německo - BMW a Siemens. USA - Microsoft.

Jen kvalitní místa?

Co se stane, až odejdou vzpomínaní velcí investoři? Naše prosperita bude vždy stát a padat s vývozem. Je jen otázkou, zda budeme nabízet auta, nebo se staneme místem proslulým kvalitními zubaři a plastickými chirurgy, k nimž se za špičkovými a cenově dostupnými službami sjíždějí klienti z celé Evropy. Británie už dnes téměř nic nevyrábí. Kromě proslulých finančních služeb ale vydělává na špičkových univerzitách. Sílící čínská elita je za ně ochotna platit desetitisíce liber ročně.

Cestou do Talinu

Už dnes zájemce o výstavbu továren zvolna střídají vývojová a účetní centra. Přichází byznys s vyšší přidanou hodnotou. Je otázkou, jestli konzultanti a lovci mozků vyhodnotí Česko jako zemi, kde je pro tento druh podnikání dost kvalifikovaných lidí.

Zatím to nevypadá. Umíme výborně vyrábět, hůř vymýšlet a prodávat. Z ceny většiny věcí je ale jen jedna pětina za samotný výrobek. Zbývající čtyři vydělá ten, ho vymyslel, navrhl design a dokázal ho prodat. Bez toho je sebegeniálnější věc k ničemu.

Firmy si budou ještě nějaký čas stýskat "nejsou lidi", platy porostou. A pak začnou najímat jen na "kvalitní" místa v estonském a americkém stylu, kde se jim vyšší platy vrátí. Nedají-li čeští politici lidem šanci, aby na ně získali znalosti a schopnosti, čeští byznysmeni pragmaticky půjdou hledat takové lidi za hranice. Klidně si postaví vývojové centrum v Talinu.

lenka.zlamalova@economia.cz