Čím vyšší dotace, tím dražší rohlíky

Evropští zemědělci potřebují podpory, aby zajistili lidem levnější potraviny, obhajuje Evropská unie agrární politiku masivních dotací a regulace trhu. Pokud zemědělci své farmy neudrží, zavalí prý Evropu dodávky ze zahraničí. Importéři si pak budou diktovat vysoké ceny. Spolu s tím začnou rolníci odcházet z venkova a malebná udržovaná krajina přijde vniveč.

Jaké jsou ale skutečné důsledky této bruselské politiky - přinejmenším z českého pohledu?

Dotace - z Bruselu i státní pokladny - letos v Česku dosáhnou rekordních zhruba šestatřiceti miliard korun.

Ceny základních potravin - pečiva a mléčných výrobků, ale i ovoce nebo zeleniny - jsou dnes přitom na rekordní výši.

A od počátku devadesátých let se počet lidí v zemědělství smrskl na pouhou pětinu. Stále odcházejí tisíce lidí ročně. A krajina, v níž stále dominují obrovské lány a velkokapacitní vepříny či kravíny, má k venkovské idylce často daleko.

Podobný vývoj je vidět i v západní Evropě. I v Rakousku mizí z venkova lidé, i v Německu zdražuje mléko.

Viníci, nebo oběti?

Je pravda, že pouhé zvýšení cen obilí či mléka nemusí vést k výraznému růstu cen finálních výrobků - chleba nebo sýrů.

Zemědělci teď právem poukazují na to, že své si k ceně přirazí potravináři i obchodníci, kteří použijí zdražení surovin jako záminku.

Ale i v tom případě jsou rolníci iniciátory celé zdražovací spirály. To oni volají po tom, aby konečně dostali za své zboží "spravedlivou cenu". A teď si o spravedlivou cenu chtějí říct i pekaři, mlékárny i obchodní řetězce.

Zároveň se však zemědělci stávají obětí své snahy o co nejvyšší dotace a regulaci trhu. Ztratili už svobodu se sami rozhodovat, co a jak - podle nabídky a poptávky - vyrábět.

Úředníci "řídí" zemědělce

Když úředníci zvýší dotace na zatravnění polí, farmáři odejdou od pěstování obilí a plochy zatravní. Když je to naopak, rozorají louky a pastviny.

Donedávna reguloval Brusel evropské zemědělství tak, že vznikla obrovská nadvýroba - tvořily se pověstné hory másla či jezera vína. Přebytky se vyvážely do světa za ohromných subvencí, aby zboží bylo vůbec konkurenceschopné.

Pak přehodili byrokraté výhybku. Stále víc se nyní platí jen za takzvanou údržbu krajiny nebo nepotravinářskou produkci. Třeba za pěstování obilí na biopaliva.

Zemědělská produkce klesla, protože tisícům rolníků se vyplatí téměř nic nevyrábět.

Letos se ale stalo, že o draze vyráběné mléko nebo obilí z Evropy je zájem ve světě, třeba v Číně či Indii. To ještě víc odsálo beztak klesající produkci z Evropy, a vyšponovalo ceny.

Lobby má sílu

Evropské podpory si vydobyla agrární lobby. Ta je silná nejen v tradičně "zemědělských zemích", jako jsou Francie či Polsko.

Na emotivní hlasy lobbistů, že v sázce je "dostatek potravin" a "osud celého venkova", slyší třeba i česká ODS.

V minulých letech agrární politiku ostře kritizovala, volala po rušení nebo aspoň omezení podpor.

Ovšem loni ODS hned po nástupu k moci maximálně zvýšila dotace na produkci, takzvané přímé platby. "To nezajistily našim zemědělcům ani předchozí vlády sociální demokracie," pochlubil se přitom resortní ministr Petr Gandalovič.

Změna v nedohlednu

Sami zemědělci často tvrdí, že jim závislost na dotacích už vadí. Ale žádnou demonstraci za snížení dotací ještě v historii Evropské unie neuskutečnili. Ani ji neplánují.

Evropští farmáři si totiž na dotacích vypěstovali silnou závislost. Dávají jim jistotu. Ať je úroda velká, nebo mizivá, záruka balíku peněz od úředníků (samozřejmě ve skutečnosti od daňových poplatníků) tu je vždy. A i když Čína přestane brát mléko, ve Spojených státech se urodí víc obilí a ceny pak spadnou - dotace zůstanou.

Unie se sama od sebe zřejmě změnit neumí. Léta Brusel hovoří o reformě agrární politiky, ale bez hmatatelných výsledků.

Když už se o něco skutečně pokusí, jako o reformu trhu s cukrem, výsledek se podobá katastrofě. Cukr je pořád v Evropě třikrát dražší, než kolik stojí na světovém trhu. Ale například z Česka, jež má pro jeho výrobu ty nejlepší ekonomické podmínky, se kvůli byrokratické "reformě" stane z exportéra cukru dovozce.

A tak i daňoví poplatníci v zemích unie mají jistotu: do bezedné agrární "jámy" budou přispívat dál (aspoň do roku 2013, dokdy sahá naplánovaný unijní rozpočet).

Zároveň vytáhnou z kapes další peníze vždy, když ceny zvýší třeba neúroda na Hané nebo kampaň za vyšší spotřebu mléka v Číně.