Paul A. Samuelson: Finanční božstva zklamala své vyznavače

Pod teplou jarní oblohou se zdálo, že globální ekonomika v roce 2007 hezky vzkvétá. Čína a Indie hlásily explozivní růst, a dokonce i dřímající Německo jevilo známky hospodářského probuzení.

A proč také ne? Centrální bankéři všude na světě, kteří se konečně domohli své "nezávislosti", zvyšovali a snižovali oficiální krátkodobé úrokové sazby tak, aby stabilizovali odvěké hospodářské cykly kapitalismu.

Jejich mantrou bylo "inflační cílení". Tolerovaným a cílovým pásmem pro ně byla inflace cenové hladiny ve výši 1 až 2 procenta ročně.

Inflace? Ne, jen drogy a sex

Díky stabilizované cenové úrovni a celosvětovému volnému obchodu se zdálo, že ekonomie už není "bezútěšnou vědou". Na našem seznamu starostí tak nadále figurovaly již jen geopolitický terorismus, ochrana životního prostředí, užívání drog a nechráněný sex.

Od července však obloha znatelně potemněla. Začaly padat ceny nemovitostí, které předtím divoce rostly pod tlakem přehnaně bezstarostného půjčování a extrémního zadlužování se. Nádhera.

Jakmile však bublina na trhu nemovitostí praskla a ceny domů zamířily prudce dolů, nadměrné zadlužení z minulosti začalo vyvolávat bankroty a brát lidem domovy v důsledku propadání bankovních zástav.

Když v jedné shakespearovské hře dorazí na místo bitvy ozbrojený hrdina, aby zachránil situaci, vývoj bitvy se obrátí. A tak i Evropská centrální banka v tom okamžiku oznámila, že pumpuje stamiliardy eur do trhu s úvěry, aby zabránila úvěrovému krachu.

Barnankeho selhání

Hanba Benu Bernankeovi, guvernérovi americké centrální banky, že zůstal pozadu. Avšak lépe pozdě než nikdy. Stoupající počet bankrotů a platebních neschopností si vyžádal podobné infuze stamiliard dolarů do trhů s úvěry i ze strany Japonské banky. Kanadská centrální banka se k těmto záchranným operacím připojila.

Zesnulý Milton Friedman se musí obracet v hrobě. Jeho rozhodná rada vždy zněla: nikdy, nikdy nezachraňujte poblázněné lidi, kteří se dopustili těžkých, sebepoškozujících chyb.

A není to tak dávno, co guvernér Alwyn King z Bank of England vytruboval do světa: "Úrokové sazby nejsou politickým nástrojem na ochranu věřitelů před důsledky jejich nemoudrých rozhodnutí."

Pokud se krize prohloubí, možná bude svých slov litovat.

Ať už jsou příčiny nových makroposunů v základních ukazatelích jakékoliv, úrokové sazby dozajista jsou politickým nástrojem - tím pravým politickým nástrojem - v úsilí o stabilizaci kocábky jménem Stát.

Když hoří Řím

Andrew Mellon, multimilionář a ministr financí v administrativě prezidenta Herberta Hoovera, po krachu na Wall Streetu v říjnu 1929 zvolal: "Zlikvidovat! Zlikvidovat! Zlikvidovat!" - kterážto slova vstoupila do análů hanebnosti. Politická rozhodnutí založená na faktech bezpochyby dokážou mnohem více.

Když hoří Řím, císař Nero nesmí nečinně stát opodál a ošívat se, jinak povzbudí ty, kdo si bezstarostně zahrávají s ohněm, k dalším neuváženostem v budoucnu.

Ale hezky popořádku. Poučování si nechme na později. Stejně jako nápravu špatných regulačních mechanismů, které stimulovaly a umožňovaly nadměrné zadlužování a půjčky.

A když už se bavíme o poučeních do budoucna, copak nám asi globální finanční vřava říká o našich báječných nových hedgeových fondech, jejichž počet jde už dnes do tisíců? Stejně jako kolo, abeceda a kvašení vína se i tyto fondy zrodily v hlavách nás akademiků.

Měly snižovat rozkolísanost našich rezervních peněz a současně zvyšovat naše krátkodobé i dlouhodobé výnosy očištěné o riziko. Nevadí, že jejich mudrlantští manažeři inkasovali během dobrých let stamilionové odměny a i za bídných let si stále přišli na desítky milionů. Dobrý pracovník je hoden svého výdělku, píše se v biblických textech.

S letošním létem však nemohou být manažeři hedgeových fondů prozatím spokojeni. Jak to? Používají nové nástroje finančního inženýrství - nákupní a prodejní práva, další podobné opce, složité swapové operace atd.

Zaměřme se teď na nové "zajištěné hypotéky". Banka už mi dnes nepůjčí peníze na hypotéku na dům. Místo toho zabalí dluhy jako dobrý a špatný sýr: do bezpečných, riskantnějších a ještě riskantnějších balíčků. A tyto různé balíčky poté rozprodá téměř anonymním ostatním: u nejriskantnějšího "odpadu" přislíbí vyšší výnos, nejbezpečnějším balíčkům pak určí výnos nižší. Sláva tomuto lepšímu způsobu kalibrování rizika a jeho účinnému rozdělování na mnoho různých beder!

Fond a baseballová pálka

Tyto nové nástroje pro sdílení rizik nás však rozhodně pobízejí a svádějí k tomu, abychom svou pyramidu dluhů zvyšovali na dvojnásobek, čtyřnásobek... a možná i 99násobek.

Když je bezvětří, dokáže moje vnučka balancovat s malou baseballovou pálkou. Ani Herkules, Isaac Newton a Albert Einstein dohromady by však nedokázali balancovat s pálkou vysokou jako Empire State Building. Dramatický pád fondu Long-Term Capital Management v roce 1998 nám tuto tvrdou lekci poskytl.

Můj telefon nepřetržitě vyzvání a zahraniční novináři se ptají, co po nedávné explozi indexů volatility čeká Ameriku a svět.

Kterou třetinu chcete?

Moje odpověď zní: tím si nikdo nemůže být jistý. Přinejlepším existuje třetinová pravděpodobnost, že (jak se dříve domníval Alan Greenspan) do roku 2008 nastane přinejmenším mírná recese.

Stejně tak existuje třetinová pravděpodobnost, že dostatek hotovostních injekcí centrálních bank obnoví stabilitu a spolu s nimi i dřívější optimistické vyhlídky globálního růstu.

Takže zbývá poslední třetinová pravděpodobnost: totiž že se trhy budou potácet sem a tam, zatímco inflace zůstane nad růstovými tempy, po nichž centrální bankéři touží.

Jakmile ode mě reportéři uslyší tato delfská moudra, nejeden z nich se zeptá: A která z těchto třetin se vám zamlouvá nejvíce, profesore Samuelsone?

Moje odpověď je odvozena od výroku Gertrudy Steinové, že "růže je stále růží".

Říkám jim, že určitá jedna třetina není o nic horší než kterákoliv jiná jedna třetina. Vyberte si sami, na vlastní nebezpečí.

Autor, dlouholetý profesor ekonomie na Massachusettském technologickém ústavu, získal v roce 1970 Nobelovu cenu za ekonomii.

(c) The New York Times Syndicate