Tanky mezi svatými muži - Gruzínský klášterní komplex David Garedža

 
Skalní klášter Lavra na gruzínsko-ázerbájdžánské hranici. Už v 6. století jej založil svatý David Garedželi.
Snímek: Archiv

Ještě před chvílí ho brzdily povalující se krávy uprostřed silnice, teď už ale má před sebou jen působivou hornatou pustinu a vyhlídku slušného výdělku. Stovky sarančat a kobylek v horkém vzduchu zběsile uskakují z rozbité kamenité cesty do trávy.
Taxi za námi chce v tomto "závodě" za každou cenu vyhrát. Troubí, zkouší to zleva zprava. Konečná stanice je ale pro oba stejná: pravoslavný klášter Lavra. Příbytek mnichů je součástí komplexu klášterů David Garedža, roztroušených v oblasti asi 60 kilometrů jihovýchodně od hlavního města Tbilisi. Spolu s Vardzií nedaleko tureckých hranic a Uplisciche u Stalinova rodiště Gori jedno ze tří gruzínských jeskynních měst.

Voda lepší piva
"Gamar džobat," pozdraví urostlý vousatý mnich s vlasy sepnutými na temeni hlavy, oblečen v černém hábitu a kanadách. Jmenuje se příznačně - David. Teď sice postává v domku před klášterem se svatými obrázky, křížky a prospekty, jinak se ale plně oddává mnišskému životu spolu s dalšími šesti bratry, kteří tu žijí. "Odkud jste?" ptá se, teď už rusky. "Z Česka? Tam máte dobré pivo, že?" překvapuje "světskou" otázkou. Představa pěnivého moku vzápětí splaskne, když vám nabízí ledovou vodu v plastové lahvi od koly.
Náhorní plošina, kde leží většina klášterů, je nejsušší a nejpustší oblastí Gruzie. Udabno, Bertubani, Dodos Rka... Vznikaly v měkkých pískovcových skalách při hranicích s Ázerbájdžánem vesměs prohlubováním a rozšiřováním jeskyní. Kláštery, v sovětské éře tak zanedbávané, přehlížené a zneužívané pro vojenská cvičení, jsou zřejmě nejpozoruhodnější středověké památky v zemi, která po sousední Arménii jako druhá na světě přijala křesťanství.

Kostely jako terče
V první polovině 6. století přišlo do Gruzie třináct syrských otců. Jedním z nich byl svatý David nebo také David Garedželi. Kázal v okolí Tbilisi a později žil se svými učedníky Lukianem a Dodo právě zde, na odlehlém místě ve skalách. Každý z nich pak také založil vlastní klášter, aby tu jednou provždy upevnili křesťanství. Od té doby jich tu vzniklo na dvě desítky.
V polovině 9. století se v klášterech začaly budovat jeskynní kaple a objevily se první fresky. Ve stejném období byl také v Lavře zvětšen a modernizován kostel Proměnění Páně a vyzdoben hrob svatého Davida. Ekonomického a kulturního vrcholu dosáhla Garedža v 11. až 13. století, ovšem v polovině 13. století zničili kláštery Mongolové.
Dalším důležitým obdobím v životě řádu je 16. a 17. století. Překládaly a opisovaly se zde rukopisy, vznikla tu škola malování fresek a mniši získali právo vystupovat jako vychovatelé gruzínských knížat. Svatý život násilně přerušili na Velikonoce roku 1615 Peršané, kteří během invaze šáha Abbáse I. vyvraždili na šest tisíc zdejších mnichů.
Následující staletí přinášejí další vpády, ale duchovní život přetrvává až do konce 19. věku. Sověti následně celou oblast znesvěcují svými vojenskými manévry. Stejně tak se ovšem po roce 1991, kdy znovu získávají svobodu, chovají i Gruzíni. Opět tu je slyšet střelba a hřmot obrněných armádních strojů... Vojáci zničili více než polovinu klášterů, a tak tu najdete jen střípek dřívější nádhery. V současné době probíhají v devatenácti z nich restaurační práce, mniši ale žijí už jen ve třech.

O mandlích a moruších
Do kláštera Lavra vstoupíte zděnou branou s těžkými vraty, zdobenou reliéfy ze života mnichů. Spatříte patriarchův dům a minete kostel svatého Mikuláše. Nad ním se rozkládá dvůr, kde žijí mniši. Branka je otevřená, avšak jakmile vstoupíte, nejspíš vás hned klidí zpět s poznámkou, že v krátkých kalhotách nebo sukni do kostela rozhodně nesmíte. Zahlédnete tak jen strom ve středu prostranství, několik cel ve skále a pár zděných staveb, v rohu zastřešenou terasu a vedle hromadu naštípaného dříví.
Cely provrtávají skálu i vysoko nad zemí, cesta k nim tedy zřejmě vede jejím nitrem. Některé mají vyzděné vchody, vsazená dřevěná okna, jiné zůstaly v původním stavu.
Dolní dvůr je prostý. Trávník protkávají chodníčky z kamenů, několik ležících ná-hrobků a kříž. V jeskyni se tu schovává kostel Proměnění Páně ze 6. století, který vlastně ani jako sakrální stavba zvenku nevypadá. Je obestaven kamennou zdí se třemi okny a několika kříži a prozrazují ho jen vstupní dveře s portálem. Je bíle vymalovaný, na zemi jsou rozprostřené barevné koberečky, rozestavěné vysoké svícny, na zdech a v dřevěných vitrínách visí ikony.
Ve dvoře, místy stíněném morušemi, najdete mnišské kobky z doby svatého Davida. A nezasloužil by si takový přívlastek, kdyby nevykonal nějaký zázrak. Tím je léčivá voda, která se objevila poté, co se světec po několik dní celým srdcem modlil. V západní části kláštera, na úpatí strmé skály, teče dodnes a je to jediná pitná voda široko daleko. Ano, ta voda v PET lahvi. Stejná, kterou vás mnich osvěžil, když jste s batohy a průvodcem dorazili před klášter.

Tomáš Wehle
tomas.wehle@economia.cz

Jak se tam dostat
Do Tbilisi létají z Prahy např. Turkish Airlines, Lufthansa nebo Austrian Airlines, ale s mezipřistáním. ČSA létá přímo do Jerevanu, hlavního města Arménie. Za zpáteční letenku zaplatíte zhruba 15 tisíc Kč. Odtud se dostanete autobusem, vlakem, maršrutkou nebo taxíkem do Gruzie. Z Tbilisi jezdí pravidelná maršrutka do Gardabani (1 h), odtud pokračujete taxíkem (asi 30 min.). Řeknete-li David Garedža, automaticky vás vysadí před nejznámějším klášterem Lavra.