Největší manažerská škola

Pak se o OUČR hovořilo méně a méně, až se logo školy vytratilo ze specializovaných periodik úplně. Naštěstí ne nadlouho. Byla by totiž škoda, aby kvalita prověřená desetiletími zmizela ze spektra českých vzdělávacích zařízení. Díky společnosti Open Management Int. je tu tato prestižní škola znovu a otevírá brány svým studentům.

The Open University Business School je jedinou britskou univerzitou zaměřenou výhradně na distanční vzdělávání. Třikrát za sebou získala ocenění pro nejlepší britskou univerzitu co do spokojenosti studentů. Prestižní The Sunday Times Universities Guide ji dokonce zařadil mezi pět škol s nejvyšší úrovní vzdělávání. Ing. Jaroslava Hametová, ředitelka společnosti Open Management Int.CZ, s.r.o., školou prošla nejprve jako student, pak jako tutor a nyní řídí firmu, která získala licenci a školu provozuje:

The Open University je britská univerzita, která vznikla na zakázku státu a měla za cíl vzdělávat lidi, kteří si chtějí zlepšit kvalifikaci. Neměla to být klasická univerzita vzdělávající děti s přidruženou institucí pro vzdělávání dospělých. Nyní je s 30 tisíci studenty největší manažerskou školou v Evropě a největším světovým poskytovatelem MBA. Patří mezi to méně než jedno procento světových manažerských škol, kterým se podařilo získat všechny tři klíčové certifikace - americkou AACSB (Association to Advance Collegiate Schools of Business), evropskou EQUIS udělenou European Foundation for Management Development a AMBA (Association of MBAs). Od založení v roce 1983 studovalo na OUBS téměř půl milionu lidí, včetně některých vrcholových manažerů působících v České republice. Tady existuje nějakých patnáct let, dnes tedy s novým partnerem, který je schopný udržet kvalitu, o kterou anglická univerzita usiluje.

* Čím se Open University liší od ostatních škol poskytujících manažerské vzdělávání? A není jich u nás zrovna málo...

Odlišujeme se formou studia. Jak už bylo zmíněno, specializujeme se na distanční vzdělávání, o kterém jsem přesvědčena, že je pro lidi, kteří studují při zaměstnání, mnohem vhodnější než dálkové studium. Já sama jsem produktem českého školství, neuměla jsem studovat samostatně, na přednáškách jsem si pořizovala poznámky, které jsem nikdy nečetla, usínala jsem nad skripty. A dálkové studium mnohdy nevypadá jinak - jediný rozdíl je v tom, že přednášky jsou koncentrovány do víkendů. V OU jsem se naučila studovat úplně jinak. Naši studenti mají k dispozici kompletní sadu učebnic a CD a tutor je vede po internetu. Nutí je soustavně pracovat a dává jim podrobnou zpětnou vazbu, řídí diskuze se spolužáky a je jim k dispozici pro případ problémů. Takže máte svobodu zorganizovat si studium podle svého a přitom máte osobní péči, jakou vám nemůže dát žádné dálkové, a dokonce ani denní studium.

Druhým rozdílem je praktické zaměření. Naši studenti se učí využívat manažerské koncepty při řešení konkrétních případových studií, dívat se pohledem třeba finančního ředitele nebo ředitele lidských zdrojů. Kurzy jsou jednoznačně zaměřeny na růst manažerské výkonnosti, nikoliv samotných znalostí.

* Zmínila jste vysokou kvalitu, kterou studium OU nabízí. Jak ji zajišťujete a střežíte?

Základem je důsledné dodržování kurzů, které připravuje mateřská OU. To zahrnuje velice kvalitní učební materiály, přesné postupy i způsob práce učitelů. A také soustavné prověřování kvality všech prvků. Právě na materiálech, případových studiích a řízené komunikaci s ostatními studenty je kurz založen, za podpory a kontroly tutora. Studentovi se nemůže stát, že by narazil na učitele, který by mu nevyhovoval, hodnotil jej nesprávným způsobem a neposkytl mu potřebnou podporu a zcela mu tak znemožnil se něco naučit. Navíc i tutor je kontrolován. Tak například písemné práce neposuzuje jen on, ale podle nastaveného systému řízení kvality jsou nezávisle posuzovány i dalšími tutory a pak se ověřuje, zda hodnocení je shodné. Některá hodnocení jsou překládána a zasílána ke kontrole do Milton Keynes. Když jsme u těch písemných prací - na nich je možné dobře ilustrovat přístup OU. Hodnocení není jen známka nebo bodové skóre, ale poměrně podrobná zpětná vazba. Pro mnoho zkušených manažerů a konzultantů je to po letech první příležitost dostat takovou zpětnou vazbu na své práce. Ve svém obchodním životě dostávají jedinou zpětnou vazbu - nabídka je úspěšná nebo neúspěšná, jejich návrh je nebo není přijat, ale o konkrétních důvodech nemají jasno. Při studium na OU je to poprvé, co s nimi někdo projde celou práci, strukturu argumentace, přesvědčivost jednotlivých částí apodobně.

* Navázali jste na předcházející OU, nebo ta nynější Open University je docela něco nového?

Navázali a nenavázali. Jsme úplně nová společnost, založili ji ovšem lidé, kteří s OU spolupracovali nebo na ní studovali. Byli jsme přesvědčeni o výjimečných přednostech školy a mrzelo nás, že ta původní společnost o licenci přišla. A když OU v Anglii začala hledat jiného partnera, obrátili se její představitelé i na nás, bývalé spolupracovníky. Naše nově založená společnost pak licenci znovu získala. Připravili jsme nové překlady učebních textů, vybudovali strukturu školy.

Teď na podzim otevíráme dva české kurzy: Jednoroční kurz Profesionální certifikát v managementu představuje praktický úvod do zásad, technik a dovedností potřebných k efektivnímu řízení jakékoliv organizace, činnosti nebo procesu. Na něj navazuje kurz Profesionální diplom v managementu Dip Mgmt (Open), který je prvním stupněm k získání titulu Master of Business Administration (MBA). Oba kurzy lze studovat i v angličtině, ale letos je učíme jen česky. Pro studium nejsou zapotřebí žádné akademické předpoklady, ale vyžadujeme praktické zkušenosti, proto také u nás nenajdete čerstvé absolventi škol.

Na dosažení titulu MBA je potřeba studovat tři a půl roku.

Po získání profesionálního diplomu v managementu studující postupuje do ročníků, v nichž je výuka řízena přímo z britského Milton Keynes. Dva kurzy jsou povinné a dva volitelné. Studium je možné si i rozložit třeba na deset let, podle toho, jak komu vyhovuje intenzita práce. Druhý stupeň MBA se studuje anglicky. Metody studia jsou tu náročnější - existují online konference, jiná technologie komunikace, ale jinak je studium obdobné jako na certifikačních a diplomových kurzech: píšou se práce, příspěvky do konferencí, jezdí se na rezidenční školu (dva dny až týden). Místo setkání si student může zvolit podle toho, kam to má blíž.

* Jak mohou srovnávat své firmy, když se prakticky nepotkávají? Jak komunikují?

Po internetu, online - studenti vkládají své příspěvky, reagují na vyjádření ostatních. Internet je velmi důležitý komunikační prostředek. Studenti jsou rozděleni do skupin, ty mají své konference, lidé navazují vzájemné kontakty, vyměňují si zkušenosti, to je předností tohoto studia. Komunikace je skutečně intenzivní, řízená tutorem. Studenti jsou nucení diskutovat právě proto, aby měli z čeho vycházet při psaní povinných prací. Potkávají se na rezidenčních školách nebo nepovinných schůzkách, ale hlavní komunikace probíhá online.

* Studenti OU pracují jistě v rozmanitých oborech a ve firmách různé velikosti. Jak je to ale s jejich věkem?

Většinou jsou to lidé po třicítce. V kariéře už se někam dostali, mají zkušenosti i představu o svém dalším rozvoji. Další skupina jsou lidé přes čtyřicet, ti si potřebují osvojit všechno to nové, co je dnes nezbytné pro podnikání, řízení, budování kariéry a čeho se jim v dobách, kdy studovali vysokou školu a nastupovali do praktického života, dostat nemohlo. Tito lidé jsou dnes manažery, ale chtějí mít větší jistotu, že své pozice udrží, chtějí se vzdělávat v nových oborech.

* Jenže právě manažeři jsou mnohdy přesvědčeni, že vědí dost a vzdělávat se nepotřebují ... Jak přimět takovéto lidi ke vzdělávání?

Ti přicházejí, když narazí na neúspěch. Pokud si manažer myslí, že všechno zná, pokud neumí naslouchat druhým, dřív nebo později narazí na někoho, kdo bude lepší a bude vědět víc. A tehdy si uvědomí, že musí studovat, ne pouze tvrdit, že něco nejde, a vysvětlovat, proč to nejde - právě výměna zkušeností mu ukáže řešení, odhalí nové postupy, nové možnosti.

Sama jsem tu studovala a pak i učila a to vše mi hodně dalo. Studenti přicházejí ze zcela odlišných firem, mohla jsem srovnávat malé společnosti a velké kolosy, státní správu a soukromý sektor a to je velmi zajímavá konfrontace zkušeností.

* Co může přinést studium MBA lidem ze státní správy?

Oni přeci zásadně ovlivňují podnikání! Takže by to měli mít povinné - nemůžete psát zákony pro trh, když neznáte podstatu problému, podstatu podnikání. A jak můžete znát něco, v čem jste třeba nikdy nepracovala? Ale nejen to - zavádění změn, řízení lidí, vztahy se zákazníky, řízení kvality - to přece patří k práci většiny úřadů. Proč se tedy neučit od podnikatelů, kteří to pod tlakem trhu dělají roky?

* Komu ještě byste studium doporučila?

Všem, kteří se chtějí rozvíjet, vzdělávat, poznávat nové obory a zdokonalovat se v těch vlastních. Když už se chci něco naučit pro život, pro kariéru, proč si nezkusit třeba jeden kurz? Navážu kontakty, obohatím svůj profesní život.

Zároveň bych chtěla zdůraznit, že nejsme škola pro ty, kdo chtějí získat titul co nejrychleji a s minimem námahy. Studium u nás je poměrně náročné, ale nárůst schopností tomu odpovídá. Nemusí přitom jít vždy o vrcholové manažery. U nás se studující naučí strukturovaně myslet, rozhodovat se, pracovat s klienty - to je důležité i na jiných pozicích. Třeba pro takové IT specialisty by to mělo být skoro povinné, zvláště pokud pracují v konzultačních nebo integračních firmách. Programátor, který nerozumí tomu, co programuje jinak než jako toku dat, je k ničemu.

Častým studentem OU je absolvent technické školy, který pracuje v podniku a přemýšlí o založení vlastní firmy. Pro něj může být nárůst schopností nedocenitelný. K technických znalostem přidá odbornost manažerskou, bude vědět, jak rozvíjet projekty, jak podnikat, jak propagovat výsledky své práce. Je to výhodné jak pro podnikající lidi, tak pro lidi zaměstnané na určité pozici - je dobré proniknout do souvislostí mezi jednotlivými složkami podniku, poznat jejich provázanost, nesoustředit se jen na to své.

Zkrátka, to studium bych doporučila každému, kdo má dostatek zkušeností z firem, projektů, organizací státní správy nebo třeba neziskovek, a potřebuje si rozšířit obzor, osvojit si i jiné dovednost než jaké rutinně používá při své práci, zkrátka posunout se rychle na podstatně vyšší úroveň.

* Pokud vím, tak titul MBA zatím nebyl zařazen mezi uznávané akademické tituly...

On to taky není akademický titul. Je to životní kvalifikace, ne akademická, proto si myslím, že zařazovat titul MBA mezi akademické tituly není nutné. Ostatně kam jej zařadit? Mezi bakaláře a inženýra, nebo někam výš? Ale vždyť je to studium obvykle mnoho let po ukončení tradičního vzdělání... My nechceme zařazovat manažerské studium do klasického univerzitního vzdělávání - studium u nás není o vědě, to je o praxi.

Pokud jde někomu o to naučit se něco nového, nemá pro něj diskuze o tom, zda je titul akademicky uznávaný či není, žádný smysl. A pokud půjdete žádat o práci v mezinárodní společnosti, zaměstnavatel se podívá jakou školu uchazeč absolvoval, jak ta škola stojí v žebříčích úrovně, zda má klíčové mezinárodní akreditace, a ne, co o tom soudí ministerstvo v té které zemi. To je také důvodem, proč se manažerské školy patřící ke světové špičce přestávají ucházet o národní akreditace. Rozhodujícím měřítkem se stává akreditace u velkých globálních organizací.

Podle jakých kritérií si vybírat školu, poskytující MBA?

Podstatným měřítkem nesporně je, zda škola ví, co vás chce naučit a zda je schopna vtisknout celému studiu jednotnou koncepci. V OU to například funguje tak, že mateřská universita sbírá z firem celého světa poznatky o tom, co by měli absolventi umět. Na základě toho se sestavuje kurz včetně kompletní sady učebnic, tento kurz je testován na vzorku studentů a pokud se dosáhnout plánovaného nárůstu schopností, je kurz teprve uveden do života. Na druhé straně jsou školy, které nemají vlastní učebnice ani jasný program, ale angažují zajímavou osobnost, a tato osobnost pak vybere konkrétní látku a řekne studentům, jakou učebnici si mají koupit.

Dalším měřítkem jsou učitelé. Asi bych nechtěla studovat na manažerské škole, kde vyučující mají profesorské a docentské tituly, ale většina z nich nemá významnější praxi v podniku. Na druhou stranu, pokud se škola honosí generálními řediteli velkých firem, asi bych kladla otázku, kolik času bude mít takový manažer na studenty. A slyšet čas od času přednášku od takové osobnosti, kvůli tomu se nemusím zapisovat do MBA programu.

A to hlavní jsou samozřejmě akreditace. Je škola akreditována jen u národního ministerstva nebo má akreditaci od mezinárodní organizace? Je akreditována u všech velkých sítí nebo jen u některých? To není formální záležitost, protože akreditační organizace pravidelně kontrolují nejrůznější aspekty kvality výuky a jsou schopny garantovat, jak na tom universita je. To je také jedním z důvodů, proč i my klademe tak obrovský důraz na dodržení všech standardů. Naši studující jsou po celou dobu plnohodnotnými studenty The Open University v Milton Keynes, takže selhání v České republice by potenciálně mohlo ohrozit celou globální skupinu.

Těm, kdo uvažují o mezinárodní kariéře, bych doporučila ještě rozlišovat mezi skutečnou mezinárodní školou a místní školou, která používá studijní program akreditované zahraniční školy.