Perlou Barmy je Pugam - Turistický pohled na zemi, která se bouří proti vojenské juntě

 
Pagoda Šwedagon v bývalé barmské metropoli Rangúnu
Snímek: František Vítek

Vítá vás Barma - téměř padesátimilionový přímořský stát v jihovýchodní Asii, vklíněný mezi světové mocnosti Indii a Čínu. Jeho dalšími sousedy jsou ještě Thajsko, Laos a Bangladéš.
Nejpoužívanější vstupní branou do země, proslulé těžbou drahokamů a vzácného teakového dřeva, je mezinárodní letiště v Rangúnu. První dojem získáte dříve, než na něj s nezbytným vízem přistanete. Zatímco třeba Bangkok v sousedním Thajsku září do noci lampami a neóny, osvětlení Rangúnu je nesrovnatelně skromnější. Někdejší hlavní město Barmy se z výšky jeví takřka bez světel, ze tmy vystupuje pouze efektně nasvícená pagoda Šwedagon.

Padesát tun zlata
Právě tento proslulý komplex je náboženským centrem nejen Rangúnu, ale i celé Barmy. Šwedagon byl vybudován zřejmě v 6. až 10. století, jeho dnešní podoba pochází z roku 1769. Tehdy musela pagoda, poničená velkým zemětřesením, projít rozsáhlou přestavbou.
Hlavním objektem je téměř sto metrů vysoká pozlacená stúpa (náboženský monument sloužící k uchovávání Buddhových relikvií), kterou obklopuje množství menších svatyní, chrámů a dalších stúp. Uvádí se, že loď na vrcholu stúpy zdobí třináct tisíc vsazených drahokamů, přičemž v nejvyšším bodě září 76karátový diamant. Povrch stúpy je neustále průběžně pozlacován, takže podle odhadů už vrstva zlata váží více než padesát tun.
Při návštěvě tohoto místa se musíte společně s místními věřícími vyzout už pod kopcem, na němž pagoda stojí. Pak vystoupáte po schodech k terase, na níž se tyčí hlavní stúpa. Osm menších svatyní po jejích stranách je zasvěceno jednotlivým dnům buddhistického kalendáře (buddhistický týden má osm dnů, protože středa je rozdělena na dvě části). Věřící se u nich zastavují podle dne svého narození, dávají dary příslušnému Buddhovi a polévají ho vodou vždy o jednou více, než kolik je jim let.

Vlak? Jen pro otrlé
Barmské úřady mají nejraději, když si cizinci zaplatí zájezd u některé z místních cestovních kanceláří a jejich organizovaný pobyt v zemi pak podléhá jistým pravidlům. Rozhodnete-li se raději pro individuální turistiku, počítejte s tím, že do některých oblastí (například pohraničí) nebudete vpuštěni.
Pro cestu z Rangúnu dál na sever můžete kromě letadla použít i autobus nebo vlak. Jenže jízdu vlakem lze doporučit snad jen hodně trpělivým a otrlým cestovatelům. Poslední údržbu železnice nejspíš provedli ještě před svým odchodem z Barmy v roce 1947 Britové. Stav kolejí i vagonů tomu opravdu nasvědčuje. Vlaky jezdí jednou dvakrát denně, průměrná rychlost je nizoučká a jízdní řády jsou pro jistotu psané v barmštině.
Pro individuální turisty se proto běžnější dopravou staly autobusy. Silnice, s výjimkou těch hlavních, jsou sice ve špatném stavu, ale ve srovnání třeba s kambodžskými ještě celkem ujdou. Horší je technický stav autobusů a pro našince nezvyklá četnost zastávek. Každou chvíli stojíte, do autobusu se nakládá zboží, řidič mění pneumatiky...
Rychlostní průměr se pohybuje okolo dvaceti kilometrů za hodinu, a tak na přejezd mezi dvěma vzdálenějšími místy vždy raději počítejte s celým dnem. Cestování autobusem, stejně jako třeba v barmských horách džípem, je každopádně zajímavým zážitkem - užijete si klidně i jízdu na střeše.

Noc bez světel
Druhé největší město v Barmě, poslední královské sídlo Mandalaj, bylo založeno až v roce 1857. Po bombardování během druhé světové války královský palác vyhořel a zůstaly z něj jen hradby a příkop obklopující pevnost. Nenechte si ale ujít prohlídku buddhistického chrámu na kopci nad městem.
Zdržíte-li se v něm déle a dolů do města se vrátíte až po setmění, vnoříte se ke svému zděšení takřka do tmy - na rozdíl od Rangúnu tady nefunguje ani sporadické veřejné osvětlení. Ulice plné děr a výmolů jsou tudíž velmi tmavé, jen tu a tam osvětlené žárovkami pouličních stánků. Motorky i kola jezdí rovněž bez světel, a tak jen občas nějaké auto osvítí vrstvu prachu a vytvoří scénu jako vystřiženou z nějakého exotického filmu.
Město bylo vystavěné systémem pravoúhlých ulic, ale protože jsou si velmi podobné a většinou postrádají značení, má turista s orientací ve tmě značné obtíže. Mnohdy nezbývá nic jiného než si na cestu zpět do hotelu objednat rikšu.

Chrámy, kam se podíváš
Skutečnou perlou Barmy je bývalé sídelní město první barmské říše Pugam (Bagan). Spolu s chrámy v Angkoru v Kambodži a Borobodur v Indonésii se Pugam řadí k největším památkám jihovýchodní Asie. Mezi 11. až 13. stoletím zde na rozloze čtyřiceti kilometrů čtverečních vyrostlo zhruba 4500 chrámů a stúp, z nichž se do dnešní doby zachovala takřka polovina.
Do Pugamu lze dorazit místní dopravou, doplout trajektem po řece Iravádí nebo třeba přijet na kole. Z městečka Njaung U, kde lehce seženete ubytování, to je k hlavním památkám asi pět kilometrů. Pagody a chrámy míjíte už i cestou.
Vystoupáte-li na některou z pagod, spatříte v rovinné krajině všude kolem samé chrámy a stúpy. Mnohé se vám budou zdát podobné, ale stejné nejsou. Některé stúpy mají zlacený povrch, jiné jsou oslnivě bílé a další se všem ostatním vymykají.
I zde však o sobě dává vědět vládnoucí režim. Přímo v archeologickém areálu postavila generály vlastněná turistická agentura hotelový komplex s vyhlídkovou věží, která bohužel výrazně narušila celkovou atmosféru a úžasné panorama Pugamu.

František Vítek

Jak se tam dostat
Do Barmy je nejlepší cestovat ze sousedního Thajska (Bangkok Airways, Thai Airways, Myanmar Airways). Z Bangkoku do Rangúnu létá několik spojů denně, z Čiang Maj dva lety týdně, je možné letět i do Mandalaje.
Barmské vízum získáte na velvyslanectví Myanmarského svazu v Bangkoku (North Sathorn Road 132). Pracovní hodiny na vízovém úseku jsou pondělí až pátek 8.30 - 12 h
(příjem žádostí) a 14 - 14.30 h (výdej víz). Poplatek za vydání víza je 800 thajských bátů (asi 480 Kč). Vyřízení žádosti trvá pracovní den a platnost víza je čtyři týdny. V Bangkoku působí mnoho cestovních kanceláří, které vám za mírný poplatek vízum obstarají.
V Barmě panuje tropické podnebí s horkými a vlhkými léty a teplými zimami. Střídají se tři období - nejtepleji s minimálními srážkami je od února do května. Od května do října panuje monzunové období, kdy jsou velká vedra, ale navíc denně prší. Nejvhodnější doba pro návštěvu nastává od října do února, kdy je chladněji.

Kde se ubytovat
V každém větším městě v Barmě je několik hotelů nebo hostelů různé kvalitativní i cenové úrovně (5 - 50 USD za pokoj za noc). S výjimkou Rangúnu není rezervace předem nutná. Při prohlídce pokoje si zkontrolujte, zda teče voda, případně zda funguje klimatizace (pokud je v ceně). Kvůli častým výpadkům elektřiny se doporučuje vzít si sebou baterku a svíčku. Oboje se dá koupit přímo v Barmě.

Zajímavosti
Barma, nebo Myanmar?
V roce 1989 nahradila vládnoucí vojenská junta dosavadní anglický název země Burma (česky Barma) názvem Myanmar, kterého se užívá i v barmštině. Transkripce slova je však nepřesná, protože koncové "r" se nevyslovuje, a je vhodnější používat tvar "Myanma" [myanmá]. Otázka názvu země však není vyřešena a má výrazný politický podtext.

Výměna peněz
Absurdní ekonomickou situaci Barmy dobře ilustruje výměna peněz: oficiální kurz je zhruba 6,7 barmského kyatu (čatu) za 1 USD, neoficiální kurz však kolem 1350 čatů! Po výměně nastává otázka, kam s balíkem peněz - nejvyšší barmská bankovka má totiž hodnotu 1000 čatů. Ubytování a vstupné do chrámů se musí platit v dolarech.