Přemýšlet o rozdílech pohlaví se v USA nevyplácí

Přemýšlet o rozdílech pohlaví se v USA nevyplácí

Padesátiletý Lawrence Summers je vzděláním ekonom. Mimo jiné působil ve Světové bance a byl i ministrem financí v administrativě prezidenta Clintona. V roce 2001 se sám stal prezidentem (po evropsku rektorem) Harvardovy univerzity v americké Cambridgi u Bostonu. Ale ani bohaté diplomatické a politické zkušenosti jej neuchránily před malérem.

Demonstrativní odchod

Co se vlastně stalo? Summers se v Cambridgi zúčastnil konference pořádané americkým Národním úřadem pro ekonomický výzkum, věnované postavení žen a menšin. Ve svém projevu zmínil, že ženy mohou být od přírody méně disponovány k matematice a přírodním vědám než muži. A není podle něj vyloučeno, že to způsobují vnitřní, genetické faktory.
Bioložka Nancy Hopkinsová, absolventka Harvardu, která nyní pracuje v Massachusettském technologickém institutu, seděla asi tři metry od Summerse. Po jeho slovech demonstrativně vstala a odešla. "Jinak bych musela omdlít nebo se pozvracet," řekla pak natvrdo reportérce listu Boston Globe Marcelle Bombardieriové. Reportérka vše vylíčila v novinách.
Část žen, které se konference účastnily, v dalších dnech novinářům řekly, že je rektorova slova pobouřila. Jiné ovšem uvedly, že se uraženy nijak necítily.

Provokace se vymstila

"Požádal jsem jej, aby trochu provokoval," hájil Summerse organizátor konference Richard Freeman. A rektor podle svědků také při svém vystoupení několikrát opakoval: "Chystám se vás provokovat."
"Váš pokus provokovat posluchače naší instituci příliš neposloužil," vytkla mu pak v otevřeném dopise skupina činitelů univerzity. A někteří sponzoři pro noviny uvedli, že je otázka, zda by měl Summers i nadále zastávat post rektora.
Harvardova univerzita disponuje astronomickým majetkem 22,6 miliardy dolarů, ale její aktivity jsou v mnohém závislé na soukromých darech. Nespokojenost sponzorů tedy skutečně může rektorovi zlomit vaz.
Summers se nejdříve hájil, že jeho slova na konferenci nebyla odrazem osobních názorů, ale podložena výsledky výzkumů. Ty mimo jiné ukazují, že na středních školách jsou v matematických testech úspěšnější chlapci než dívky.
Pak však přestal argumentovat a v dopise pro harvardskou komunitu napsal, že jeho slova byla nepochopena a zkreslena. "Hluboce lituji dopadu svých poznámek a omlouvám se, že jsem je pečlivěji nezvažoval," sypal si popel na hlavu. A zdůraznil, že rozhodně neměl v úmyslu odrazovat talentované dívky a ženy od kariéry ve vědě.

Rozdíl není v genech!

Skandál se mezitím rozhořel. Summersovi kritikové se dají v principu rozdělit do tří skupin. První a nejhlasitější, reprezentovaná třeba internetovým serverem feministing.com, je pobouřena samotnou myšlenkou, že by snad ženy mohly v něčem mít horší schopnosti než muži. Redaktorky serveru rektora přímočaře počastovaly slovem, jímž se ve vulgární mluvě označuje tělesný orgán, který mají jen muži.
Druhá skupina, zastoupená například zmíněnou Nancy Hopkinsovou, připouští, že mezi muži a ženami mohou být rozdíly, ale způsobené pouze vnějšími, společenskými faktory. Nepřijatelná je představa, že by rozdíl mohl být zakódován v genech.
A třetí skupina, jejíž názory v debatách vyjádřila Martha Westová, profesorka práva z Kalifornské univerzity, jde na věc oklikou. Tvrdí, že Summers si měl všímat podstatnějšího faktu, že totiž ženy jsou diskriminovány a mají i na univerzitě menší plat než muži (na Harvardu berou nejlépe placení profesoři-muži ročně 160 200 dolarů, kdežto nejvíc placené profesorky 147 000 dolarů).

Hypotéza sváru

Co pobuřujícího Summers přesně řekl? Žádná nahrávka z konference není k dispozici a rektor odmítl vydat své poznámky. Avšak dotázaní účastníci konference popsali, že rektor uvedl tři možná vysvětlení, proč jen málo žen zaujímá vyšší postavení ve vědě a technice.
První: Nechuť či neschopnost žen, které mají děti, pracovat týdně osmdesát hodin na své kariéře, a dosáhnout tak špičkových výsledků.
Druhý: Méně dívek než chlapců má v závěru střední školy výborné výsledky v testech z přírodních věd a matematiky. K tomu Summers poznamenal, že příčinou mohou být vnitřní, zřejmě genetické faktory.
A třetí: Diskriminace žen ve společnosti.
Upřímně řečeno, nijak zvlášť objevné tyto hypotézy nejsou, a člověk nemusí být hned rektorem Harvardu, aby o nich zapřemýšlel. Nicméně kolem té druhé se rozpoutalo peklo.

"Summers diskriminuje"

Lawrence Summers mluvil o průměru ve společnosti, ilustroval jej příkladem ze všeobecně zaměřených středních škol a nijak nezpochybnil, že mezi přírodními vědci a matematiky jsou i úspěšné ženy. Přesto mu kritikové ihned vyčetli, že právě tyto vzdělané ženy urazil. S nadhledem mu připomněli, že je ekonomem, a nikoli vědcem, takže vlastně nemá o ženách ve vědě co mluvit. A ještě mu spočítali, že za dobu, kdy je rektorem, se zastoupení žen mezi učiteli na Harvardu snížilo z 26 procent na 12 procent. To podle oponentů svědčí o tom, že Summers ženy diskriminuje.
Jeho stoupenci naopak argumentují, že rektor vyčlenil 25 miliónů dolarů právě na to, aby povzbudil zaměstnávání žen na Harvardu. A našli dokonce zprávu pro Světovou banku z roku 1992, v níž Summers doporučoval vzdělání žen v rozvojových zemích. Napsal v ní, že ženy ve třetím světě nedostávají vzdělání vinou kulturní tradice, a pokud se to podaří změnit, vzdělané ženy zvýší ekonomické výsledky těchto států.

Sebevražedný výzkum

Jak vidno, debata se rychle stočila na osobní kvality řečníka, a stranou zůstal skutečný obsah jeho slov. Summers při své obraně připomínal, že je třeba objektivně zkoumat, proč jen některé ženy vynikají v přírodních vědách a matematice. "Čím více tomu porozumíme, tím lepší je dlouhodobý výhled, že to změníme," zdůraznil ve svém dopise harvardské komunitě.
Ale o tom teď jeho kritikové nemluví. V "politicky korektních" Spojených státech se i šéf uznávané Harvardovy univerzity stal vyvrhelem, když jen zmínil možnost existence rozdílu mezi nadáním mužů a žen.
Co z toho vyplývá pro vědecký výzkum? Jasné poznání, že některá témata jsou tabu. Jenom sebevrah bude chtít poté, co sledoval "aféru Summers", zkoumat, jestli existují rozdíly v talentu žen a mužů, jak se projevují a zda je jde nějak ovlivnit. Která grantová komise by mu ostatně na takový výzkum vůbec přidělila peníze? A který odborný časopis by chtěl případné výsledky publikovat a riskovat rozsáhlou bouři protestů, byť nezaložených na vědeckém rozboru, ale na emocích?
Pokud by někdy v budoucnu vědci zjistili, které faktory, ať už genetické nebo společenské, ovlivňují například matematický talent, mohli by také přijít na to, jak mu pomoci k nejlepšímu rozvoji. Ale v USA, největší vědecké velmoci, se kvůli společenskému klimatu něco takového hned tak nepodaří. Je to špatná situace pro vědecké poznání, a ve svých důsledcích i pro celou společnost.

"Rasové" léky
"Politická korektnost" se nedávno dotkla i amerických lékařů, autorů srdečního léku BiDil, který vyvinuli speciálně pro černé Američany. Ti jsou onemocněními srdce ohroženi dvakrát častěji než běloši. Většina odborníků nový lék přivítala jako pokrok ve vytváření léčiv na míru konkrétním pacientům. Našli se však oponenti, kteří ostře kritizovali, že lék vznikl na základě hypotézy o genových rozdílech mezi rasami. (Tato příloha o případu informovala 2. prosince 2004.) Odpůrcům rasového přístupu nevzal vítr z plachet ani fakt, že podle studie z renomovaného odborného časopisu Nature Genetics přinejmenším 29 léků zabírá při léčení bílých pacientů jinak než u černých. Nicméně BiDil se ukazuje jako účinný lék. Bude tedy zajímavé pozorovat, jestli jej nemocní odmítnou jako "rasistický". (jet)