Kde tříkolka předhonila pendolino

 
Staré náměstí v České Třebové
Snímek: Autor

Velorex je sice pomalejší než superrychlé pendolino, ale do České Třebové přijel první, o bezmála šedesát let dříve. Pendolino se může chlubit perfektním aerodynamickým tvarem, ale legendární tříkolka vyrobená z trubek a plátna má proudnicové křivky neméně elegantní. Za velorexem navíc pendolino pokulhává i coby mediální hvězda. Jezdí sice stočtyřicetikilometrovou rychlostí, ale elektromotor ho dovezl nejdál do zpravodajských záběrů. To velorex už má na kontě jednu z klíčových rolí ve filmu Vrchní, prchni! a od sedmdesátých let dokonce svou vlastní píseň od Ivana Mládka.

Ušetřím na nový
velorex džínový,
mají ho v Tuzexu v Praze.
Děvčata ve Zbečně
zaberou konečně,
Tůmovou ulovím snáze.
(Ivan Mládek: Džínový velorex, 1977)

Jak to všechno začalo
Husova ulice je dlouhá a mění svůj směr podle toho, jaké zákruty si vyhloubila říčka Třebovka. Ulice kopíruje její tok a najdete ji v části České Třebové zvané Parník. V místě, kde se z ní rozbíhají do tří stran ulice Grégrova, Pazouška a U Dvora, stojí dům s číslem popisným 34. Tady se v roce 1924 narodil Mojmír Stránský. Ve čtrnácti letech vstoupil do učení ke svému o deset let staršímu bratrovi Františkovi do firmy Moto Velo Sport zaměřené především na půjčování a opravu jízdních kol.
První motorovou tříkolku sestrojili bratři ve stodole vedle rodného domku. Až do konce války tu zkoušeli nejrůznější kombinace svařovaných trubkových rámů, motorů z motocyklů a celtoviny, která stroj zakrývala. Po válce se přesunuli z Parníku do dílny u Masarykova pomníku. Pod němým dohledem prezidenta Osvoboditele tu na volném prostranství testovali nové a nové varianty tříkolky. V roce 1950 byl stroj hotový a výrobu převzalo družstvo Velorex v nedaleké Solnici.
Historici, kteří se zabývají vývojem Velorexu, spočítali, že v polovině padesátých let vyráběli invalidé v solnické továrně každý měsíc až čtyřicet Velorexů. Do roku 1971 se tak na silnice vydalo přes patnáct tisíc tříkolek, přičemž více než polovina byla určena pro export.

Úspěch jsem neměl,
když jsem měl starý
hadrák takzvaný,
i když byl vždycky
čistý a dobře
záplatovaný.

Budova České spořitelny na Hýblově ulici postavená v rondokubistickém stylu
Snímek: Autor

Chrámy ducha i světských statků
Vydat se na další poznávání České Třebové Velorexem by bylo nejen stylové, ale také praktické. Město rozkládající se na březích Třebovky není nijak široké, ale zato je dlouhé a sotva se začnete na jeho severním cípu blížit ke konci, narazíte místo přírody na další město - Ústí nad Orlicí, které rovněž stojí za samostatný výlet. Centrum České Třebové lze ale obejít pohodlně pěšky.
Hned samotný začátek vycházky na Starém náměstí respektuje českotřebovskou atmosféru, tedy prolínání tradice s modernou. Na jihozápadní hraně náměstí stojí řada domů s klenutým podloubím. Na straně jihovýchodní pak dům s elegantním šedobílým průčelím inspirovaným klasicistními prvky. Vše spolu dohromady příjemně ladí a dává náměstí malebný ráz.
Hýblova ulice, mírně se svažující z kopce dolů, vás nejprve přivede ke klasicistnímu kostelu sv. Jakuba Většího z roku 1801. Jeho okolí zdobí několik barokních soch. Šikmo přes ulici, v protikladu chrámu ducha, narazíte na chrám peněz, rondokubistickou budovu spořitelny, na jejímž vybudování v roce 1904 se podílela zdejší stavební firma Rössler & Kudlík. Plochu mezi dlouhými římsami zdobí v nárožní části geometrické motivy květin, ve štítu je umístěno kruhové okno a ve stěně do ulice U Spořitelny několik oken půlkruhových. Mohlo by se zdát, že je to pouze architektonická náhoda, že právě v České Třebové se tak výrazně uplatnil styl, jež mnohem větší pozornost vyvolal buď v Praze, kde stojí budova Legiobanky, nebo v Pardubicích, pro které architekt Pavel Janák navrhl slavné krematorium. Jenže spořitelna není jediný dům, na němž můžete stopy rondokubismu (nebo také národního dekorativního slohu), obdivovat. V místech, kde se Hýblova ulice setkává s ulicí Klácelovou, vzniká ostré nároží. Stojí tam dům s číslem popisným 97. Od spořitelny je nadohled a také zde je fasáda zdobena v duchu národního stylu. Reliéfy mezi okny v prvním a druhém patře jsou s jinými styly nezaměnitelné.
Mezi těmito dvěma architektonickými lahůdkami se nachází také jedna gastronomická, a to cukrárna rodiny Sukovy, která si k názvu přidává označení "ochutnávárna". Vlastní výrobna čerstvých zákusků není až takovou zvláštností, ale železničářská laskomina už ano. Od doby, kdy tu David Vávra a Radovan Lipus natáčeli jeden z dílů svých Šumných měst, připravuje cukrář Karel Suk "Českotřebovský Sukův pražec". Ke kávě vynikající.

Už vidím bezděčně,
jak se tu ve Zbečně
děvčata přede mnou plazí.
Mám jen strach, že se mně
po dešti příšerně
velorex džínový srazí.

Dryák umírněně
Není radno Českou Třebovou podceňovat, i když sladký pražec v Sukově cukrárně svádí k domněnce, že toto město jsou opravdu jen vlaky a koleje. Zbystřit pozornost by měl každý, kdo zná sochu svatého Václava na pražském Václavském náměstí, i ten, kdo viděl strahovský stadion. Monumentální podstavec pod koněm i největší stadion na světě navrhl architekt Alois Dryák. Možná není tak známý jako jeho vrstevníci Jan Kotěra a Josef Gočár, nebyl totiž pedagogem a nevychovával si tedy své následovníky. Ale svými stavbami se jim směle vyrovná. Kromě Prahy, kde ke zmíněným stavbám přidal ještě podstavec pro sochu Josefa Palackého a hotel Šroubek na Václavském náměstí, lze Dryákův moderní styl obdivovat i v České Třebové. V letech 1907 až 1909 bylo podle jeho projektu postaveno gymnázium, před deseti lety důkladně opravené a zrekonstruované. Další Dryákův dům, původně vila majitele mlýna Miroslava Vyskočila, slouží dnes jako dům Československé církve husitské. Za poznávací znamení Dryákových staveb lze považovat šikmé střechy. Přestože tento architekt pracoval v době, kdy byla na vzestupu moderna a funkcionalismus, nikdy si nenašel cestu k rovným střechám. Považoval je za technicky problematické a raději zůstával u tradičního řešení.

Vanický zprudka
Jako se do Třebové přiřítilo moderní pendolino, vletěl sem se stejnou vervou v čase mezi světovými válkami Vojtěch Vanický, o generaci mladší než Dryák a žák profesorů Gočára a Kotěry. Na Rösslerově ulici, na svahu vrchu Jelenice, stojí několik jeho řadových domků ve funkcionalistickém stylu. Komu by to přišlo jako příliš drobná práce, nechť se vydá blíž k centru na Habrmanovu ulici. Zdejší základní škola přezdívaná Červenka se může směle měřit se slavnými budovami Kotěry i Gočára třeba v Hradci Králové. Tady, v České Třebové, se mohou milovníci střídmého stylu pokochat fasádou z režných cihel, pásovými okny a schodištěm v bílém předsunutém tubusu, na který proniká světlo skrz mléčná skla čtvercových oken.
Spěcháte-li už na vlak, nechte si ho raději ujet. Na cestě k nádraží vás totiž čeká ještě jedna Vanického stavba, proslulý "Červeňák". Prozradí ho opět režné zdivo, které odkazuje na první inspirační zdroje architekta v nizozemském moderním stavitelství. Průčelí do Masarykovy ulice je střídmé a nenápadné, vzrušení a technickou eleganci proto hledejte uvnitř bloku domů na straně do dvora. Vstupy do malometrážních bytů z nekonečně dlouhých pavlačí vytvářejí pravidelný rastr, kterému perspektiva přidává ve sbíhajících se liniích patřičnou dynamiku. Dnes se "Červeňák" využívá jako dům s pečovatelskou službou.
Až vás vlak poveze z České Třebové směrem na Prahu, můžete Červeňáku zamávat na rozloučenou, ze železničního koridoru ho budete mít před sebou jako na dlani.

Václav Poustka

Kde se ubytovat
Přímo v centru města na Starém náměstí stojí hotel Korado, ve kterém může v patnácti pokojích přenocovat sedmadvacet lidí. Cena za plně obsazený dvojlůžkový pokoj se snídaní je 1800 korun. Telefon: 465 533 293. Levnější nocleh poskytne například Ubytovna za bazénem v Nerudově ulici nedaleko supermarketu Tesco. Telefon: 604 978 239.

Tip na výlet
Nedaleko České Třebové můžete vystoupat hned na dvě rozhledny. Jedna stojí na Kozlovském kopci, druhá na Andrlově Chlumu. Obě patří mezi ty vyhlídky, které vznikly jako vedlejší produkt při budování sítí mobilních operátorů. Starší z obou rozhleden je ta na Andrlově Chlumu. Železná konstrukce vysoká padesát metrů má vyhlídkovou plošinu v pětatřicetimetrové výšce a postavena byla v roce 1996. Otevřena je po celý rok každý den s výjimkou období od listopadu do února. Tehdy je možné na rozhlednu vystoupat o víkendech v případě, že konstrukce není namrzlá. Na vrcholku kopce v nadmořské výšce 559 metrů stávala první vyhlídka již před více než sto lety. Dřevěná třicetimetrová věž byla turistům zpřístupněna v roce 1905 a vydržela až do požáru v dubnu 1918. Po druhé světové válce stála do roku 1960 u turistické chaty dřevěná zeměměřičská věž.
Rozhlednu na Kozlovském kopci spojuje s Českou Třebovou dlouhá alej Maxe Švabinského, ostře stoupající silnice plná serpentin. Po této silnici je možné překonat převýšení mezi městem a Kozlovským vrchem pohodlně autem. Kdo by chtěl jít pěšky, musí si na jihovýchodním kraji města vybrat jednu ze tří značených turistických cest. Ty ho přibližně po třech kilometrech zavedou k Chatě Maxe Švabinského, stojící jen několik desítek metrů od rozhledny. Do konce září je možné vystoupat na vyhlídkovou plošinu vždy o víkendu od 9 do 18 hodin. Od října do května je zavřeno.

Kulinářská atrakce
Podzim patří v České Třebové jabkancům, sladké pochoutce, která nemá se skutečnými jablky nic společného. Je to zdejší specialita, kterou nikde jinde nedostanete. Jabkance jsou pečené placky z bramborového těsta, které se plní sladkým tvarohem a po upečení na plotně polévají rozpuštěným máslem a sypou cukrem. Název získaly právě od brambor, kterým se ve zdejším kraji říkalo zemská jablka.
Na svátek svaté Kateřiny, který se slaví 25. listopadu, se v České Třebové pravidelně koná Jabkancová pouť. Kromě toho, aby ochutnali u stánků čerstvé jabkance, se lidé scházejí i proto, aby si připomněli, co se za poslední rok ve městě událo. U rotundy svaté Kateřiny jim vše v pouťových scénkách převypráví policajt s paní purkmistrovou. K tomu vyhrává hudba, aby čekání na čerstvé jabkance lépe utíkalo.
Kdo by si chtěl jabkance upéct doma, může zkusit tento recept: brambory uvařené ve slupce se ještě horké oloupají a ve velké míse se rozšťouchají s trochou soli na těsto. V druhé míse se z tvarohu, cukru, žloutků, citronové kůry a vanilky připraví sladký tvaroh. Na pomoučeném vále se vyválí bramborové těsto, vykrojí se placičky, na jednu polovinu se položí tvarohová náplň a druhou polovinou se po přehnutí placička uzavře. Placky se pečou nasucho na plátech kamen, na litinové plotýnce na plynovém vařiči nebo na suché litinové pánvi. Horké jabkance se nakonec omastí máslem a posypou cukrem.

Jak se tam dostat
Nejpohodlnější spojení do České Třebové je vlakem, a to nejméně do doby, než bude na východě Čech postavena rychlostní silnice R35 z Hradce Králové na Svitavy. V České Třebové zastavují vlaky všech kategorií od osobních až po Supercity Pendolino. Cesta rychlíkem z Prahy trvá dvě hodiny, z Ostravy také dvě hodiny a z Brna přibližně hodinu a čtvrt.

Informace
Městské informační centrum na Starém náměstí je otevřené od pondělí do pátku od 8.30 do 17 hodin. Kromě obvyklých turistických informací tu můžete využít i připojení k internetu.
Informační centrum, Staré náměstí 78, Česká Třebová, telefon: 465 500 211
www.ceska-trebova.cz  
www.ctrebova.cz  

Kam na jídlo
Najíst se na malém městě v sobotu nebo v neděli v poledne není právě snadný úkol. Stále ještě přetrvává tradice domácích rodinných obědů a turistů je málo na to, aby do města přinesli velkou tržbu. Česká Třebová bohužel není výjimkou. Najíst se lze v už zmiňovaném hotelu Korado na Starém náměstí. Jídelní lístek je obsáhlý, ale v cenách pod sto korun si lze dát nanejvýš tak zeleninové rizoto nebo smažené žampiony. Na guláš s knedlíkem už je potřeba si připravit stokorunu.
Po celý týden nabízí jídla také čínská restaurace Nový Peking. Patří jí rohový dům v místech, kde se sbíhají ulice Chorinova a Moravská vedoucí od náměstí. Přes poledne se tu vybírá z tradičních česko-čínských jídel v ceně kolem šedesáti korun, odpoledne a večer se podávají dražší porce. Jsou ale tak velké, že bez problémů zasytí dvě osoby. A personál ochotně přinese ke stolu čisté talíře i příbory. Telefon: 465 535 428.
Za dobrým jídlem se vyplatí cesta na kraj České Třebové. V Ústecké ulici, která je výpadovkou na Ústí nad Orlicí, stojí na pravé straně Restaurant Bohemia. Ceny jídel jsou podobné jako v hotelu Korado na náměstí, ale rafinovanost v jejich úpravě je mnohem vyšší. Za ochutnání stojí rozhodně biftek s omáčkou z pravých lišek nebo telecí nudličky na česneku v sherry omáčce. Otevřeno je od úterý do neděle vždy od 11 do 23 hodin. Restauraci poznáte podle tmavě vínové fasády. Telefon: 608 884 671.