Pro a proti strukturovaných dluhopisů

Strukturované dluhopisy, certifikáty a odvozené instrumenty klienti využívají pro svou konzervativní povahu. Jejich jistina (původně investovaná částka) je totiž obvykle zcela nebo částečně chráněna (případně garantována).

Pro strukturované produkty jako součást portfolia hovoří schopnost zachovat původně investované prostředky, přičemž možný budoucí výnos je určitou prémií. Jejich prostřednictvím lze investovat do vysoce kolísavých titulů a přitom neriskovat ztrátu. Významně tak snižují investiční riziko, neboť v případě záporné výkonnosti indexu klient neprodělává, ale je mu vyplacena pouze jistina.

Strukturované dluhopisy jsou proto vhodnou součástí dlouhodobého portfolia, kde investor nemá dostatek času k jeho aktivní správě. Jsou preferovány těmi, kteří vyhledávají maximalizaci výkonnosti a zároveň ochranu investovaných prostředků.

Proti nim naopak hovoří pevně stanovená struktura bez možnosti změny nastavení, a to po relativně dlouhé období od jednoho roku do obvykle pěti let, ale i více. Dlouhá doba držení také omezuje celkovou likviditu. Předčasné ukončení bývá možné, ale je často spojeno se sankcí. Rovněž garance jistiny obvykle platí pouze pro držení do splatnosti.

Pro aktivní investory se mohou zdát strukturované dluhopisy "příliš pomalé", nelze u nich ani očekávat maximální výkonnost srovnatelnou s přímými investicemi. V souhrnu lze tedy konstatovat, že strukturované instrumenty jsou vhodné zejména pro konzervativní investory, kteří nechtějí vůbec nebo pouze minimálně riskovat vložené prostředky. Zároveň však očekávají "poměrné" zhodnocení trhu, do kterého by přímou investicí nevstoupili pro jeho rizikovost.

Kvůli delší době trvání produktů by měl každý investor promyslet jejich váhu v celkovém portfoliu, aby bylo možné vždy zajistit dostatečnou likviditu. Obvykle se doporučuje 15 až 25 procent, v závislosti na celkovém objemu disponibilních prostředků. Čím více je prostředků, tím větší část lze dlouhodobě vázat a naopak.

Pro bližší představu lze uvést příklad. Konzervativní investor hledá investiční příležitost s časovým horizontem pět let. Požaduje stoprocentní ochranu jistiny a rád by investoval do akcií. Může zvolit následující postup. Jako ochrannou část lze využít diskontovaný dluhopis, tedy takový, který při splatnosti (po uplynutí pěti let) vyplatí 100 procent své hodnoty, například milion korun. Kvůli časové hodnotě peněz, je však jeho počáteční hodnota nižší o očekávaný pětiletý úrok/zhodnocení, který činí onen diskont.

Řekněme tedy, že diskont v pěti letech je 20 procent. Ochrannou část tedy činí investice ve výši 800 tisíc korun do zmíněného dluhopisu, který při splatnosti vyplatí milion korun nezávisle na vývoji spekulativní části. Získaný diskont, v našem případě 200 tisíc, může být použit na nákup opcí (práv) vázaných k investorem vybraným akciovým trhům.

Množství prostředků určených na nákup opcí ovlivňuje takzvanou participaci.

Jestliže je participace například 90 procent, znamená to, že investor obdrží 90 procent z výkonnosti podkladového indexu. V případě, že se vybrané podkladové aktivum/index vyvíjelo pozitivně, klient získá nejen milion z původně diskontovaného dluhopisu (ochranná část), ale i 90 procent z výkonnosti onoho indexu.

Odpovídá: Pavel Drahotský,

Citibank