Divočina v srdci Čech

 
Údolí Berounky od zříceniny hradu Týřov
Snímek: Štěpán Vítek

Navzdory blízkosti Prahy patří Křivoklátsko mezi nejlépe dochované přírodní krajiny v České republice. Skoro se nechce věřit, že jsme jen padesát kilometrů od české metropole. Můžeme se zde toulat dlouhé hodiny, aniž bychom potkali člověka, a nevede sem ani žádná pořádná silnice. Osu Křivoklátska tvoří tok řeky Berounky, která si tu vytvořila hluboké údolí, mající místy charakter sevřeného kaňonu. Strmá a dodnes nesnadno přístupná jsou i údolí potoků, jež do Berounky ústí.

Lesy, lesy, lesy...
Dominantní prvek krajiny představují hluboké, kompaktní lesy. Ačkoli se i na Křivoklátsku jejich původní přirozená skladba zachovala jen místy, v několika rezervacích, patří zdejší lesy k nejhodnotnějším porostům svého druhu v republice. Dnes tu převažují dubové habřiny a bučiny, tedy vesměs listnaté stromy, což je v Čechách v takovém rozsahu ojedinělé. Specifický druh lesa tady vytvářejí suťové porosty s tisem červeným (Taxus baccata), jinde už velmi vzácné, a na několika místech se podařilo rekonstruovat i dříve rozšířené jedliny.
Vzhledem ke značné členitosti terénu dochází na Křivoklátsku k zajímavému jevu, kdy se chladno- a vlhkomilné rostliny drží v nižších polohách v zastíněných údolích, zatímco teplomilným druhům se daří lépe ve vyšších nadmořských výškách, které jsou více osluněny. Průvodním jevem této situace, odborně nazývané inverze vegetačních stupňů, jsou na Křivoklátsku takzvané pleše - menší mezilesní paseky na jihozápadních svazích porostlé teplomilnými rostlinami a křovisky.
Přírodovědné hodnoty regionu byly oceněny v roce 1978 vyhlášením Chráněné krajinné oblasti Křivoklátsko, a to na poměrně značné rozloze 628 kilometrů čtverečních. Už o rok dříve se zdejší území dostalo do mezinárodní sítě Biosférických rezervací UNESCO. Tento status má v Česku jen pět dalších území.

Silueta, která nezevšední
Fakt, že největším bohatstvím oblasti jsou lesy, si uvědomovali už čeští středověcí králové. Nikoli náhodou sloužily křivoklátské hvozdy odnepaměti coby královská honitba. Hrad Křivoklát, dnes nejdůležitější historickou památku regionu, užívali mnozí čeští panovníci jako základnu, odkud vyjížděli lovit divokou zvěř. Hrad, o němž je první písemná zmínka z roku 1110, si oblíbil zejména Václav I. a také poslední přemyslovský panovník Václav IV., který na Křivoklátě souvisle trávil celé měsíce a vyřizoval tu státní záležitosti.
Přes nesporné historické a umělecké kvality hradu Křivoklát - připomeňme alespoň velmi hodnotnou gotickou kapli a Královský sál, jenž je po pražském Vladislavském sále druhým největším gotickým světským prostorem v Česku - většinu návštěvníků asi nejvíce zaujme jeho poloha. Křivoklát totiž vystavěli na vysokém, strmém ostrohu, obtékaném ze tří stran Rakovnickým potokem. Jeho silueta, obohacená o mohutnou věž a členité opevnění, tak čítankově splňuje představy o romantickém středověkém sídle. Pohledy na Křivoklát hned tak nezevšední, a když jej budeme obcházet ze všech stran, pokaždé se nám zjeví v nové, překvapivé perspektivě. Klasický obrázek Křivoklátu se otevírá od Fürstenberského pomníku, kam vede pohodlná několikaminutová procházka od parkoviště.

Tady měla být přehrada...
Berounka vytvořila v oblasti Křivoklátska bezesporu jedno z nejmalebnějších říčních údolí v Česku. Řeka je tu zahloubena do tvrdých prvohorních hornin a plyne hlubokými zákruty mezi strmými stráněmi i vysokými skalami. Snad nejkrásnější je úsek mezi Skryjemi a Roztokami u Křivoklátu. Levý břeh řeky tady sleduje úzká silnička a také červená turistická značka. Pokud se chcete pokochat výhledem do kaňonu Berounky z výšky, můžete vystoupit po této značené cestě vzhůru na Čertovu skálu. Skalní výchoz, poskytující nádherný rozhled, je tvořen odolnými sopečnými horninami, takzvanými spility. Skoro se nechce věřit, že tu stojíte na tělese bývalé podmořské sopky z období prvohor...
Pod Roztokami začíná být údolí Berounky, dosud jen minimálně osídlené, trochu civilizovanější, zleva se připojuje železniční trať od Rakovníka. Největší zakleslý meandr vytváří řeka mezi Roztokami a Zbečnem, my si jej můžeme pěšky zkrátit po turistické trase vedoucí z Křivoklátu přes myslivnu Písky do Zbečna. Červená značka nás vede nejprve strmým výšvihem kolem hradu Křivoklát a posléze traverzuje příkrý zalesněný svah vysoko nad řekou. Cestou máme několik vyhlídek (nejvíce je oceníme v časném jaru, kdy stromy ještě nemají listy) a poté sestoupíme po zelené do Zbečna.
Jako z dávnověku zní informace, že vláda komunistického Československa nedlouho po 2. světové válce zvažovala v těchto místech výstavbu obří přehrady, jejíž vody by zatopily údolí Berounky až ke Zvíkovci. Šílený nápad však naštěstí nedospěl do stadia realizace a žádné "křivoklátské Slapy" se nepostavily.

Za zlatými úhoři
Křivoklátsko ale není jen krajem malebné přírody a drsných hradů. Inspiraci ke svým dílům zde čerpal jeden z nejznámějších českých spisovatelů 20. století, Ota Pavel (vlastním jménem Otto Popper, 1930 - 1973). Zážitky z dětství, částečně stráveného v okolí odlehlé vsi Branova, zachytil ve sbírkách povídek Jak jsem potkal ryby a Smrt krásných srnců, které se dočkaly i filmového zpracování v režii Karla Kachyni. Třetí svazek inspirovaný pobyty na Křivoklátsku, Zlatí úhoři, vyšel v původní podobě poprvé až roku 1991.
V osadě V luhu na břehu Berounky pod Branovem můžeme navštívit Pamětní síň Oty Pavla (otevřeno v letní sezoně nebo po předchozí domluvě). Přívozem přes Berounku se odtud dostaneme k hospodě U Rozvědčíka pod obcí Nezabudice, rovněž známou z Pavlových děl. Tento výletní hostinec postavil v roce 1934 rozvědčík Jaroslav Franěk a provozoval ho do svého zatčení gestapem. Název restaurace připomíná Fraňkovo působení na frontě v době první světové války. Na počátku německé okupace se v hostinci scházeli členové tajné vojenské organizace Obrana národa a Franěk zde přechovával zbraně pro případ ozbrojeného protifašistického povstání.

Zřícenina uprostřed pustiny
Kousek pod Skryjemi, na výrazné skále nad soutokem Berounky a Úpořského potoka, se uprostřed zelené pustiny vypíná tajemná zřícenina hradu Týřov. Nechal ho postavit Václav I. v první polovině 13. století, ale už od druhé poloviny 16. století se uvádí jako pustý. Týřov byl vybudován podle vzoru francouzských kastelů a na svou dobu měl velmi důmyslné opevnění. V českém prostředí jde o zřídka se vyskytující typ hradu. Dodnes lze dobře rozpoznat torza věží - útočištné (bergfritu), obytné (donjonu) i věží obranných (flankovacích), dochovaly se též části palácových zdí a hradeb.
Romantickou polohu Týřova umocňuje jeho obtížná dostupnost - ke zřícenině musíme jít více než dva kilometry pěšky, auto je nutné zaparkovat u mostu pod Skryjemi. K Týřovu nás povede žlutá turistická značka, vytesaná do strmé skalní stěny nad řekou. Svah pod námi spadá k Berounce místy kolmo, opatrnosti tu nikdy nezbývá - ne nadarmo říkají místní lidé této stezce Opičina.
Zřícenina hradu, z níž je krásný výhled do údolí Berounky, leží na okraji Národní přírodní rezervace Týřov. Tady jsme v nejzachovalejší a přírodovědecky nejcennější části Křivoklátska. Úpořský potok zde vytvořil hluboké, vlhké a stinné údolí. Na svazích najdeme četné balvanité sutě, v rezervaci roste mnoho vzácných druhů rostlin a v současné době je tady například evidováno přes čtyři sta jedinců tisu červeného.
Zastíněné, zcela pusté údolí Úpořského potoka působí majestátním, panenským dojmem, ale legálně dnes do něj můžeme jen nakouknout. Rezervace už totiž není řadu let veřejnosti volně přístupná a pohyb je povolen pouze po značené cestě, která vede k hradu.

ŠTĚPÁN VÍTEK

Jak se tam dostat
Nejdůležitější linku veřejné dopravy představuje železniční trať č. 174, spojující Beroun s Rakovníkem přes Zbečno a Křivoklát. Cestou z Prahy musíte přesednout v Berouně, do Křivoklátu to vlakem trvá asi hodinu a půl. Západní část Křivoklátska je dostupná jen autobusy, které však o víkendech jezdí sporadicky - chcete-li navštívit např. okolí Skryjí, není mnoho jiných možností než jet autem. Cesta trvá z Prahy asi hodinu.

Kde se ubytovat
Ubytovacích možností na Křivoklátsku není mnoho - počítá se s tím, že většina návštěvníků přijíždí na jednodenní výlet. V Roztokách u Křivoklátu můžete zkusit Hotel Roztoky (www.hotelroztoky.cz), noc tu vyjde na 260 až 450 Kč/osobu. Stylové ubytování nabízí nově zrekonstruovaný statek Míče (asi 5 km od Křivoklátu, www.dvur-mice.cz), při víkendovém pobytu tu zaplatíte 1400 Kč za dvoulůžkový pokoj a den. Hotel Diana v Novém Jáchymově, vzniklý přestavbou ředitelství fürstenberských železáren, účtuje 940 Kč/pokoj se snídaní.

Informace
www.krivoklatsko.ochranaprirody.cz  (stránky Správy CHKO Křivoklátsko)
www.krivoklat.cz  (oficiální internetové stránky hradu Křivoklát)
www.krivoklatsko.com  (turistický informační server oblasti, též anglicky a německy)

Tipy

Advent na Křivoklátě
V průběhu roku se na hradě Křivoklát konají různé akce a zkrátka nepřijdete ani v předvánoční době. Během dvou adventních víkendů (8. - 9. a 15. - 16. prosince) se na hradním nádvoří koná takzvaný Advent na Křivoklátě, jehož součástí je vánoční jarmark, ukázky řemesel, divadelní a taneční vystoupení i adventní mše.

Žebrák a Točník
Charakteristické "dvojhradí" najdeme na jižním okraji Křivoklátska nedaleko dálnice z Prahy do Plzně. Zatímco Točník ("ten na kopci") si dochoval charakter celistvého středověkého sídla a během letní sezony jej můžete navštívit v rámci organizované prohlídky, ze Žebráku ("ten v údolí") nezbylo o mnoho více než vysoká válcová věž. Siluety obou hradů však patří k nezaměnitelným dominantám kraje.

Vraní skála
Mezi množstvím skal a skalek, které oživují východní část Křivoklátska, vyniká Vraní skála. Jedná se o skalní výchoz z tvrdého buližníku, který vznikl během milionů let erozí okolních méně odolných hornin. Nejsnazší pěší přístup na Vraní skálu vede ze dva kilometry vzdálené obce Svatá po modré a žluté značce. Ze skalní vyhlídky (na vrchol je trochu obtížnější přístup, pozor hlavně za vlhka) uvidíte mj. hrad Točník i masiv Brd.

Cyklostezka Rakovník - Křivoklát
Údolím Rakovnického potoka z Rakovníka do Křivoklátu vede nejen železniční trať, ale také jedna z nejlepších cyklostezek v zemi. Má číslo 303, střídá se tu asfalt s tvrdou šotolinou, kopců je pomálu, a protože údolím nevede žádná silnice, cyklisty tu neohrožují auta. Scenerie jsou mimořádné: lučinaté dno údolí svírají zalesněné stráně, vedle vás pospíchají rychlé vody potoka a koně pobíhající po loukách u Pustovět možná připomenou verše starověkých básníků.

Za barevným listím
Podle mnohých je na Křivoklátsku nejkrásněji během jasných podzimních dní, kdy zdejší listnaté lesy získávají tisíce barevných tónů. Za podzimní krásou se vydejte třeba po červené značce z Nového Jáchymova k Leontýnskému zámku - do místních porostů vmísený opadavý modřín dodává barvě podzimních lesů mimořádný rozměr.