Recep Tayyip Erdogan: V unii chceme jen plné členství

Turecko v tuto chvíli nemá jinou alternativu pro svůj rozvoj než členství v Evropské unii, uvedl v rozhovoru pro HN turecký premiér Recep Tayyip Erdogan. "Je to náš strategický cíl," uvedl v písemných odpovědích poté, co zrušil interview během své návštěvy ČR minulý týden. Erdogan stojí v čele vlády, která prosazuje reformní program a zahájila jednání o vstupu do EU, od roku 2003. Jeho umírněně islamistická Strana spravedlnosti a rozvoje vyhrála drtivě volby letos v červenci.

HN: Je pro vás přijatelná jiná alternativa než členství v EU? Speciální partnerství nebo jiné formy, o kterých mluvil třeba francouzský prezident Nicolas Sarkozy?

Cílem vyjednávání je vstup, což je oficiálně potvrzeno v dokumentech, proto nevidíme jinou alternativu než plné členství. Francie hlasovala také pro, když se rozhodovalo o udělení statusu kandidáta Turecku i o začátku vyjednávání. A EU není jen Francie, ale i jiné státy, které naše členství podporují.

HN: A kdy bude Turecko na vstup připraveno?

Reformy probíhají řadu let a bez ohledu na vývoj jednání budou pokračovat. Víme, že jsme ještě neudělali třeba dost změn legislativy. A uvádění těch přijatých do praxe chvíli trvá. Od unie očekáváme, že nebude Turecko odrazovat od úplného přijetí práva EU a demokratických standardů.

HN: Kde je hranice mezi tradicí a modernizací ve vašich reformních plánech? Je například pro vás přijatelné zavedení sňatků osob stejného pohlaví?

Místo extrémních příkladů bychom měli hovořit o základní motivaci a filozofii skrývající se za otázkou turecké modernizace. Moje vláda po nástupu do úřadu v roce 2002 udělala více, než se stihlo za předchozích padesát let. V Turecku proběhla "tichá revoluce" v oblasti demokratizace, lidských práv a posílení právního státu. Reformy budou pokračovat.

HN: Je opravdu nutné mít v trestním zákoníku článek 301, který navrhuje tvrdé tresty i za slovní urážku "tureckosti"?

Podobná ustanovení existují i v jiných členských zemích EU. Klíčový bod je rozdíl mezi urážkou a kritikou podle standardů Evropského soudu pro lidská práva. Moje vláda už slíbila další rozšíření svobody vyjadřování a myšlení. Podle článku 301 nikdo nebyl uvězněn. Vyřešit obsah tohoto článku je mezi prioritami vlády.

HN: Co můžeme očekávat v nejbližší budoucnost na poli ekonomických reforem?

Po krizích na počátku století letos čekáme růst pět procent, což je nižší než v letech 2002 až 2006, kdy jsme prováděli spíš makroekonomické reformy a měli růst 7,5 procenta. Důvodem zpomalení je, že chceme více investovat do mikroekonomických reforem, abychom snížili nezaměstnanost, zlepšili vzdělání a podpořili výzkum. Strukturální reformy ovšem budou pokračovat a v privatizaci se budou dít velké věci. V roce 2008 budeme přitahovat zahraniční investory nabídkami v energetice, bankovnictví či v telekomunikacích. Potřebujeme obrovské investice do energetiky, kam zveme zahraniční investory i proto, že Turecko je energetickou křižovatkou globálních dodávek surovin.

Naše ekonomika má ovšem pořád břemeno neefektivních veřejných podniků, sociálního systému a nedostačující energetické infrastruktury. To by měla pomoci řešit právě privatizace. Pokud jde o sociální systém, budeme například postupně zvyšovat věk pro odchod do důchodu.

HN: Je invaze do severního Iráku nevyhnutelná?

Invaze nebo okupace severu Iráku je mimo diskusi. Stabilní a prosperující Irák je v našem národním zájmu. To, o čem náš parlament v říjnu rozhodl, je možnost, aby turecké síly mohly zasahovat přes hranici, pokud to je potřeba. Jediným cílem jsou teroristé z PKK (Strana kurdských pracujících - pozn. red.) v severním Iráku. Pokud irácké úřady proti nim zasáhnou, naše přítomnost není nutná.

HN: Jak přesvědčit Kurdy, aby byli loajálními občany Turecka?

PKK je separatistická teroristická organizace, která žádným způsobem nereprezentuje naše občany kurdského původu, protože moje strana vyhrála volby i na jihovýchodě země, kde žije nejvíce občanů kurdského původu. Probíhající reformy pomáhají všem našim občanům, a PKK se tak cítí ohrožena. Turecké občanství podle ústavy závisí na pocitu spřízněnosti s Tureckem, nikoli na etnicitě. Dlouhá historie bratrství všech našich občanů bez ohledu na etnický původ z nás udělala jeden národ.