Klasickou, nebo plochou obrazovku?

V případě, že se rozhodnete pro plochou obrazovku, bude první volba, před níž budete stát, pravděpodobně technologie: plazma, nebo LCD? CRT je vyzrálá, lety prověřená technologie, která hlavně v poslední době prošla výraznou omlazovací kúrou a doznala řady vylepšení. Ani LCD technologie už není úplnou novinkou, v podobě displejů z tekutých krystalů nás provází už několik desetiletí, a zejména v poslední době se hlásí o slovo její další vylepšení, jako např. organické OLED (Organic light-emitting diode) displeje nabízející lepší parametry než současná generace plochých obrazovek. Ve srovnání s LCD jednotlivé body samy vyzařují světlo, a není tak potřeba využívat speciální systémy pro podsvícení, což umožňuje dále výrazně snížit váhu a rozměry, ale i spotřebu energie. K posledním novinkám patří technologie laserového zobrazování, kterou vyvinula společnost Mitsubishi. Je svým způsobem moderní obdobou klasické CRT televize, kde roli tradičního elektronového paprsku převzal laser (nebo soustava laserů). Nová technologie poskytuje lepší kvalitu obrazu a téměř dvojnásobný rozsah barev ve srovnání se současnými plochými displeji, přičemž hloubka laserových televizí by neměla být dramaticky vyšší, a naopak výrazně nižší než u klasického CRT přístroje - zhruba 26 cm. Tyto novinky jsou však zatím v rané fázi, a byť se první produkty tohoto typu už na trhu objevily, jsou zatím poměrně drahé na to, aby se z nich stala v nejbližší době masová záležitost. Druhým a vývojově mladším typem plochých televizorů jsou plazmové televizory. Jsou vývojově mladší než LCD, jejich historie začíná teprve v osmdesátých letech minulého století. Plazmové displeje jsou tvořeny miniaturními komůrkami naplněnými vzácným plynem. Trojice komůrek v červené, modré a zelené barvě vytváří jeden obrazový bod stejně jako u CRT televizorů, takže i plazmové panely umožňují shodně jako CRT vytvářet plný rozsah barev. Všechny technologie mají svá pro i proti, ale zdá se, že podobně jako ploché displeje začínají vytlačovat klasické CRT televizory, v dlouhodobém výhledu zvítězí technologie LCD, která rychle dohání plazmové televize, pokud jde o rozměr úhlopříčky (dřívější handicap LCD) i kvalitu zobrazení (i když tam plazma stále vede). LCD ovšem nemá některé "problémy" typické pro plazmovou technologii.

Každá technologie má své

Výhodou CRT televizorů je bezesporu vysoce kvalitní obraz, který se zatím nepodařilo co do věrnosti podání barev plochým TV s LCD či plazmovou technologií překonat (i když se k němu blíží), ale hlavní nevýhodou jsou rozměry a hmotnost - zvláště u přístrojů s větší úhlopříčkou. Pokud tedy nejste limitováni prostorem, jste konzervativnější a je vám bližší klasický (CRT) televizor, vyplatí se pořídit moderní typ založený na 100Hz technologii, což ocení hlavně vaše oči - obraz je oproti standardním přístrojům plynulý, bez blikání. Přístroje nové generace už mají místo dřívějších vypouklých skel elegantní ploché, tzv. flat provedení obrazovky. U menších a středních úhlopříček se navíc nabízí možnost tenčího přístroje s kratší katodovou trubicí, a tím i menší hloubkou - tyto přístroje nesou obvykle označení slim neboli tenké a oproti klasickým variantám mají výrazně menší nároky na potřebný prostor za televizorem. Trend však míří spíše k moderním plochým obrazovkám. Ploché TV mají oproti CRT některé nezanedbatelné výhody, jako např. to, že neunavují oči ani při dlouhodobém sledování, nebo možnost pověsit i obrazovku o velké úhlopříčce na zeď jako obraz, což u větších CRT televizorů není kvůli jejich velké hmotnosti i hloubce možné. Pokud však uvažujete o pořízení některého z nových technologických zázraků v podobě ploché obrazovky, je tu pár okolností, které byste měli znát, než se k tomu odhodláte, abyste byli ušetřeni možného zklamání.

Jste-li vyznavači špičkového obrazu ve velkém formátu, bude zřejmě preferovanou volbou plazmová technologie, především kvůli věrnému zobrazení tmavých tónů, přesněji řečeno černé barvy, kterou LCD technologie v takové podobě zatím ještě vykreslit nedokáže. Plazmové displeje zachovávají i při pohybu plnou kvalitu přehrávaného obrazu, kontrast a detaily zvláště v HD kvalitě jsou u plazmových televizorů velmi přesvědčivým argumentem. Na rozdíl od LCD není divák omezen pozorovacím úhlem, obraz je dobře viditelný ze všech stran. Plazma má velmi kvalitní obraz, ale také vyšší nároky na energii a vyžaduje dodatečné chlazení, což se promítá do hmotnosti přístroje. Postupem času její obraz také částečně ztrácí na svých původních kvalitách, i když dřívější nectnost plazmových TV - jako např. problém "vypalování" statických částí obrazu (např. loga televizní stanice) - už výrobci vyřešili nepostřehnutelným posouváním. Plazmové televizory jsou také citlivější na manipulaci, při překlopení do horizontální polohy hrozí, že se mohou nevratně poškodit zobrazovací body a vytvořit tzv. mrtvé body, světlé body vypálené do obrazovky. Plazmové televizory také vycházejí levněji u větších úhlopříček obrazovky, kde jsou LCD zatím ještě pořád poměrně drahé.

Výhodami, které bodují u LCD technologie, je zase energetická spotřeba až o 70 % nižší než u klasických TV a skutečnost, že nevydává prakticky žádné záření, typické pro klasické CRT televizory. Vyplatí se hlavně u displejů střední velikosti. Za produkty s opravdu dobrým poměrem cena/výkon (tzn. maximum, co můžete získat za investované peníze) lze v současné době považovat hlavně modely s 32" a 34" úhlopříčkou (82 a 94 cm). Určitou nevýhodou LCD je zkreslení obrazu (resp. jeho barevného podání), k němuž dochází při pohledu z velkých bočních úhlů, tzn. ze strany. Nicméně současné LCD TV mají už pozorovací úhel 175 až 178 stupňů. Oproti plazmové technologii má LCD nižší kontrastní poměr a také omezenější paletu barev (nedokáže zobrazit celé barevné spektrum v plné šíři), ale toho si všimne pečlivý pozorovatel zřejmě až v tmavých scénách. Dnes už není potřeba mít obavy ani z malé zobrazovací rychlosti, tzn. vypínání a dohasínání podsvětlených bodů, které u dřívější generace LCD displejů způsobovalo "rozmazané" kontury v rychlých akčních scénách. Výrobci už uplatňují různé technologie k eliminaci tohoto jevu a zobrazovací rychlost pod 8 milisekund je dostatečnou zárukou, že zobrazované scény budou ostré a jasné. Kromě toho hlavně přístroje vyšší kategorie disponují různými technologiemi k vylepšení obrazu, jejichž cílem je ještě více zlepšit plynulost a kontrast zobrazované scény v různých režimech. Můžete si tedy zapnout obraz optimalizovaný pro rychlé akční filmové scény, nastavit teplotu barev vyhovující vašim očím i typu pořadu apod.

"Promítačka" místo televizoru

@00_textBEZ_AK:Pro ty, kdo chtějí opravdu velký obraz, je tu ještě další možnost: projekční televize a digitální projektory. Projekční televizory byly zajímavým velkoformátovým řešením hlavně před nástupem velkoplošných plazmových a LCD panelů. Pro ty, kdo využívají televizor hlavně na projekci filmů jako součást tzv. domácího kina, je zajímavou alternativou projektor. Umožňuje promítání digitálního signálu a úhlopříčka je v podstatě už jen záležitostí vzdálenosti projektoru od projekční plochy. Ten je schopen vytvořit obraz o formátu, jaký by s použitím ať už plazmového či LCD displeje (o CRT nemluvě) nebyl vůbec možný. Tyto systémy využívají zpravidla systém DLP (Digital Light Processing), technologii velmi zjednodušeně charakterizovanou jako procesorem řízenou složitou soustavu miniaturních zrcátek, která svým překlápěním do různých úhlů korigují světelný tok a přenos obrazu.

Zatímco videorekordéry, které dominovaly domácí filmové projekci v minulých letech, jsou s masovým nástupem DVD pomalu na ústupu, i samotnému DVD se vynořila moderní konkurence v podobě systémů s vysokým rozlišením. V současné době soupeří o přízeň spotřebitelů dva hlavní směry: technologie HD DVD a Blu-ray. Oba typy nosičů mají kapacitu několikanásobně převyšující kapacitu dosavadních DVD, ale jsou bohužel vzájemně nekompatibilní. Nicméně ceny přehrávačů už zahájily sestup a v současné době lze např. Blu-ray přehrávač získat zhruba za 20 až 25 tisíc Kč, tj. za cenu, za níž byl ještě před několika lety špičkový videorekordér, a s jejich postupným rozšiřováním lze očekávat další pokles cen této technologie na úroveň dostupnou většině spotřebitelů. Rozdíl v kvalitě obrazu oproti DVD, který bude ještě zřetelnější s chystaným zavedením TV vysílání v HD kvalitě, se stane pro mnohé silným argumentem, proč investovat do systémů s vysokým rozlišením.

Také při pořizování DVD rekordéru, případně HD rekordéru či jejich kombinace je dobré poohlédnout se po modelu, který disponuje výstupem HDMI a je vybaven technologií umožňující konverzi (tzv. upscaling) na vysoké rozlišení 1028 bodů. Pro televizní vysílání je nutno počítat i s dalším faktorem, a to přechodem na digitální příjem DVB-T (Digital Video Broadcasting - Terrestrial, pozemní digitální vysílání), k němuž dojde v letech 2010 až 2012, kdy definitivně skončí šíření analogového signálu. Pro příjem digitálního signálu na běžných TV přijímačích je nutný konvertor umožňující převádět digitální signál do analogové podoby, s níž si rozumí TV přijímače. Některé modely televizorů mají VB-T tuner již zabudovaný přímo v sobě, můžeme se s ním setkat hlavně v moderních plochých televizorech, ale i v DVD rekordérech u některých modelů harddiskových rekordérů. U klasických CRT televizí je integrovaný DVB-T tuner spíše výjimečnou záležitostí, na níž můžeme narazit u některých dražších špičkových modelů. Pokud tedy vybraný televizor nebude obsahovat DVB-T tuner, neobejdete se časem bez dalšího zařízení, kterým je externí přijímač digitálního signálu známý pod označením set-top-box (STB). Dnes jej lze pořídit za 1000 až 2500 Kč, podle značky. Další možností je přijímač satelitního vysílání, opět s možností digitálního příjmu. Dává více možností pro přístup k některým programům, které jsou placené, je však potřeba pořídit příslušnou dekódovací kartu. Možnost příjmu digitálního vysílání, a to pozemního, kabelového či satelitního, má nyní přibližně každá desátá domácnost. Obecně vzato: Zkuste si (např. na internetu z mapy pokrytí nebo nejlépe zapůjčením podobného TV přístroje od známých) zjistit konkrétní podmínky pro příjem digitálního signálu ve svém bytě (jiný už za pár let prostě k dispozici nebude) a podle toho volit vybavení. Telefónica O2 Czech Republic nabízí od července plošné vysílání programu České televize v kvalitě High Definition (HD) s cílem otestovat a vyladit technické parametry služby před uvedením do běžného provozu. Pro sledování programů ve formátu HD je nezbytný televizní přijímač, který je "HD ready".

HD (HDTV) znamená televizní signál ve vysokém rozlišení (High Definition TV). Systém televizního vysílání poskytuje několikanásobně vyšší rozlišení, a tedy i vyšší obrazovou kvalitu než tradiční formáty (PAL, SECAM, NTSC). Pro srovnání: Zatímco současný standard PAL nabízí rozlišení 720 x 576, a poskytuje tak pouze 414 720 obrazových bodů, HDTV formát 1080i jich na obrazovce vykreslí přes dva miliony, tzn. téměř pětinásobek. A to už je opravdu jiná opera. Navíc, vzhledem k tomu, že je přenášen digitálně, HD signál neztrácí svou kvalitu během přenosu.

V současné době existuje HDTV v několika verzích. Pro kategorii HD je dáno jako minimální rozlišení 720 fyzických řádků v širokoúhlém provedení 16:9. V praxi se lze setkat se dvěma hlavními hodnotami rozlišení: 1280 x 720 (50 and 60 Hz progressive) a 1920 x 1080 (50 and 60 Hz prokládaně "1080i" - interlaced). Maximální varianta 1080p má stejné rozlišení, ale vyžaduje dvojnásobný datový tok, druhá nejvyšší z nich, která se označuje jako 1080i, nabízí nejlepší poměr kvality obrazu a náročnosti na přenosovou kapacitu. Ovšem rozdíl v kvalitě je lidským okem prakticky nepostřehnutelný. Varianta 1080i používá širokoúhlý formát obrazu 16:9 při rozlišení 1920 x 1080 bodů a funguje na televizorech označených logem HD ready nebo Full HD.

Jak vybírat televizor

Na trhu je výběr z moha značek i provedení, výrobci rádi zdůrazňují své unikátní přednosti či použité technologie. Po pravdě řečeno principy těchto technologií jsou obvykle obdobné, jen jinak marketingově pojmenované. K těm užitečným patří 100Hz technologie nabízená u některých modelů obvykle vyšší kategorie (vkládá dodatečné, počítačem odvozené obrázky do standardní sekvence a zlepšuje výsledný vzhled - ostrost, plynulost obrazu). Podobné jsou různé technologie na digitální vylepšení obrazu, zvláště co se týká vykreslení pohybu v rychlých akčních scénách, kontrastu apod. Pokud ji TV podporuje, rozhodně ji ve výčtu parametrů najdete, výrobci se neopomenou pochlubit. Průkopníky těchto novinek jsou hlavně asijští výrobci, Evropané nyní trochu zaostávají, resp. spíše jen rozvíjejí a modernizují již osvědčené technologie.

Již před nákupem je dobré zorientovat se aspoň v základních parametrech a udělat si představu, co by měl přístroj v každém případě splňovat. Záleží např. na tom, zda chcete sledovat hlavně TV programy, nebo zda dáváte přednost promítání filmů z DVD nebo jiných médií. V prvním případě bude asi lépe vyhovovat přístroj s klasickým formátem 4:3, třeba CRT nebo LCD, ve druhém širokoúhlá obrazovka formátu 16:9 v podobě plazmového nebo LCD displeje. Důležité jsou také prostorové dispozice bytu - velké úhlopříčky vyžadují větší odstup (obvykle se pro CRT uvádí čtyř- až pětinásobek úhlopříčky jako optimum pro sledování televizoru, u plochých obrazovek je to obdobné, ale vzhledem k tomu, že plazmové a LCD televize mají vyšší rozlišení a jemnější řádkování, lze obrazovku s úhlopříčkou 80 až 82 centimetrů sledovat už ze vzdálenosti kolem dvou metrů, na 32", tzn. 82 cm a více, už se lépe kouká z nejméně třímetrového odstupu). U CRT televizorů bude samozřejmě k hlavním faktorům patřit úhlopříčka obrazovky a od ní se odvíjející rozměry přístroje - tzn. jestli se do vymezeného prostoru vejde. Kromě ceny je to pak hlavně to, co za ni v dané kategorii dostaneme - např. 100Hz technologii, plochou (flat screen) obrazovku, systém vylepšení obrazu apod.

U plazmových televizorů je rozhodující kromě úhlopříčky i rozlišení, jas dosahuje obvykle hodnoty 1500 cd, kontrast se pohybuje v řádu desítek tisíc ku jedné, což násobně převyšuje LCD panely. Parametrem, který bude uživatele zajímat z hlediska vyšší energetické náročnosti, je spotřeba a funkční vybavení. Pro LCD televizory jsou klíčovými parametry jas (nejlépe od 500 cd výše), kontrast (aspoň 1000 : 1 a lépe násobky této hodnoty) a rychlost zobrazení (neměla by být vyšší než 8 milisekund). Čím vyšší hodnoty zmíněných parametrů, tím lépe - samozřejmě s výjimkou zobrazovací rychlosti, kde je tomu přesně naopak. Životnost lampy v desítkách tisíc hodin obvykle daleko převyšuje běžnou životnost, takže s tímto parametrem si starosti dělat nemusíte.

Ale tím nejlepším způsobem, který může pomoci při výběru, je vidět vysněný přístroj pokud možno v běžném provozu, a to nejlépe spolu s dalšími, na nichž běží stejný program. Ale nikoli reklamní video, optimalizované na to, aby ukázalo přednosti příslušného přístroje a schopnosti HDTV rozlišení (byť puštěné na více přístrojích v prodejně), ale standardní TV stanice, které budete na nové televizi sledovat doma. Jinak se můžete dožít trpkého zklamání, že obraz jako břitva, který vám předváděli v prodejně, se doma jaksi nekoná. Ovšem je potřeba si také uvědomit, že osvětlení v prodejnách bývá často několikanásobně větší intenzity než v bytě v obývacím pokoji, tedy v podmínkách, kde bude přístroj reálně provozován, což může vést rovněž k určitému zkreslení parametrů obrazu.

Další podstatnou záležitostí jsou konektory pro vstupy a výstupy, kterými je přístroj vybaven. Na nich totiž záleží, co a jak snadno k televizoru připojíte. K základnímu "povinnému" vybavení by měl proto patřit SCART (aspoň jeden, většinou se nabízejí dva), audio a video "cinch" konektory pro zvuk a obraz, "žlutý" S-video vstup, u LCD a plazmových TV HDMI konektor pro digitální obraz ve vysokém rozlišení. Užitečný je USB konektor pro připojení dalších periferií, např. digitální videokamery, přenosného počítače, MP3 přehrávače apod.

S tím souvisí i další věc: Použitelnost přístroje pro chystané digitální vysílání. Některé ploché TV mají přijímač už rovnou vestavěný - jejich cena je proto o něco vyšší. V případě digitálního přijímače (zabudovaná varianta obvyklého set-top-boxu) je to OK, analogový vám bude zhruba za pět let k ničemu, nicméně si ho teď v ceně TV zaplatíte. I digitální přijímač vestavěný v TV bývá nezřídka dražší variantou, než kdybyste si ho pořizovali v podobě klasického set-top-boxu samostatně - zatímco ten dnes lze koupit za jeden až dva tisíce Kč, v TV může činit cenový rozdíl i tři tisíce oproti variantě stejného přístroje či produktu stejné kategorie bez něj. Ceny jsou obecně lákavé: zatímco ještě před několika lety ceny plazmových TV převyšovaly stotisícovou částku (plazma o metrové úhlopříčce stála i čtvrt milionu), dnes je pořídíte za sumy řádově nižší podle úhlopříčky v rozmezí zhruba od 25 do 120 tisíc Kč. n

jv

Digitální TV

Do čtyř let bude digitální vysílání běžné v celé ČR. V zásadě existují dvě možnosti, jak je sledovat: set-top-box (přijímač a dekodér v externí jednotce) nebo IDTV.

Set-top-box

Tento externí přijímač/dekodér se připojí k televizoru a můžete přijímat digitální televizní vysílání. Je vhodný pro ty, kteří:

1.nechtějí nový televizor, ale současně chtějí mít přístup k digitálním kanálům;

2.chtějí digitální televizi v druhém pokoji.

3.Ti ostatní by neměli opomíjet přednosti integrovaného digitálního televizního přijímače.

IDTV - integrovaný digitální televizní přijímač

Na trhu se brzo začnou objevovat televizory s již instalovanými receivery pro příjem digitálního vysílání. Někteří výrobci televizorů nyní přicházejí na trh s modely se zabudovaným digitálním tunerem. Tyto takzvané "idTV" televizory se v porovnání s externím zařízením typu set-top-box vyznačují mnohými výhodami.

Budete mít k dispozici mnohem sofistikovanější systém elektronického programového průvodce přímo na televizní obrazovce, který vám pomůže se orientovat ve všech vašich nových digitálních kanálech.

U některých idTV televizorů můžete videorekordérem nahrávat program vysílaný na digitálním kanálu a současně sledovat analogové vysílání. S idTV televizorem nepotřebujete žádné další přístroje, dálkové ovládání nebo kabely. Máte přímé propojení s videorekordérem, které není v případě použití set-top-boxu možné, pokud videorekordér nemá k dispozici dva scart konektory.

Se 100Hz digitálním televizorem se ruší dvoustupňový proces zpracování digitálního/analogového obrazu, který je nezbytný v případě adaptéru. Vzhledem k tomu, že takovéto konverze vždy snižují obrazovou kvalitu, 100Hz idTV televizory nabízejí lepší a jasnější digitální obraz.