Bankovní systém odráží specifika srbské ekonomiky a mentality

Jako sud prachu připadá srbský národ režisérovi Goranu Paskaljevičovi. Srbsko ale začíná být připodobňováno spíše k balkánskému tygrovi při pohledu na šestiprocentní růst hrubého domácího produktu a jeho přibližování k hlavnímu obchodnímu partnerovi, Evropské unii. To jsou dvě tváře této země, se kterými se setkáme i při financování a volbě vhodného obchodního modelu.

Mezi srbskými obchodníky jsou poctiví i ti méně spolehliví, platící a ti ostatní. To, jakým podnikatelem je právě váš partner, ovlivňuje málo přehledná spleť historických, politických, ekonomických a náboženských vazeb. A je tu také specifická mentalita, s níž je nutné počítat.

Při uzavírání exportní zakázky je proto vhodná obezřetnost a doporučuje se zajistit si platby nejlépe dokumentárním akreditivem. Jestliže srbský kupující hledá financování pro větší investice, je rozumné uvažovat o exportních odběratelských úvěrech na bázi projektového financování. Další možností je poskytnutí úvěru na financování investice české společnosti v Srbsku.

V obou případech se vzhledem k poměrům země standardně využívá pojištění komerčních a teritoriálních rizik Exportní a garanční pojišťovací společnosti.

Srbští kupující také čím dále více požadují vystavování bankovních záruk. Nejčastěji se jedná o záruky do tendrů a za dobré provedení kontraktu. Takové zkušenosti má Vladimír Kovář, ředitel firmy Unicorn. "Zásadním požadavkem srbského zákazníka bylo vystavení bankovních záruk do výběrového řízení a následně pak záruk za dobré provedení smlouvy a za vrácení akontace. Při tom jsme spolupracovali s Komerční bankou, která požadované záruky vystavila," říká Vladimír Kovář.

Ke specifikám obchodování patří i nezbytnost jednat s kompetentní osobou s právem rozhodovat. Místní mentalita má historicky zafixovanou tendenci podřizovat se rozhodnutí z vyšších úrovní.

Při získávání zakázek je kromě ceny a technických parametrů výrobků též důležité zajištění technické podpory a poprodejního servisu.

Nelze zastírat, že srbská ekonomika dosud nepřekonala sankce OSN z let 1992 - 95, poničení infrastruktury během války a ztrátu obchodních vazeb bývalé RVHP. V důsledku toho se Srbsko potýká s vysokou nezaměstnaností, stále ještě poměrně vysokou mírou inflace, šedou ekonomikou a nedostačujícími reformami.

Dinár oslabuje, což se projevuje v malém zájmu o místní měnu a vysoké poptávce po krátkodobých zdrojích cizích měn.

Přesto je tu silný ekonomický růst, který je ovlivňován rozvojem finančního sektoru. Ten prošel během minulých let dramatickými změnami, kdy centrální banka spolu s Bank Rehabilitation Agency rozhodla o uzavření nejslabších ústavů a zároveň došlo ke konsolidaci menších bank.

V největších bankách se setkáte se standardní úrovní služeb, menší banky a pobočky nabízí však v řadě případů horší kvalitu služeb, zejména v oblasti odborných znalostí personálu a šíře nabízených produktů.

Srbský bankovní sektor nyní zahrnuje třicet sedm bank s platným povolením centrální banky. Osm bank je státních, sedm soukromých srbských a 22 je vlastněno zahraničním kapitálem, jejichž 68procentní podíl na trhu utěšeně roste. Tento počet bank s 26 tisíci zaměstnanci dává však tušit, že proces koncentrace je teprve na počátku.

Zájem investorů o bankovní sektor je značný a jeho rozvoj je patrný na každém kroku - letos se otevřelo nejvíce nových poboček. Rovněž je zřejmá úvěrová expanze, kdy úvěry dosahují přibližně 20 procent HDP.

Největší bankou působící na trhu je Hypo Alpe-Adria-Bank A.D. Beograd s 200 pobočkami.

Již od roku 1977 zde rozvíjí své aktivity též skupina Société Générale, jejímž členem je Komerční banka. Société Générale Yugoslav Bank je třetí největší univerzální bankou, nabízející standardní služby, s 1000 zaměstnanci a 75 pobočkami. V rámci skupiny úzce spolupracuje i s největší bankou černohorského trhu, Podgorickou bankou s 300 zaměstnanci a 19 pobočkami.

Bankovní systém Černé hory sestává z deseti bank se 124 pobočkami, které zaměstnávají 1642 pracovníků. Čtyři banky jsou zcela vlastněny cizím kapitálem a kontrolují 92 procent bankovního trhu. Čtrnáctiprocentní růst ziskovosti bank v roce 2006, kdy roste jak objem aktiv a vkladů, tak i poskytnutých úvěrů, a to především v obchodě, je ale stále nižší než v Srbsku.

Ačkoliv politicky je Černá Hora samostatná a jako národní měna bylo zavedeno euro, nadále je země ekonomicky propojena se Srbskem, a to jak zvyklostmi a pracovními obyčeji, tak obchodně. Doporučení zde platí podobná jako pro Srbsko, rozdílem je rozvoj založený na turistickém ruchu. Velké jsou tamní ambice v environmentálních projektech a obecně v přístupu k ekologickým otázkám.

Závěrem je třeba říci, že zahraniční image obou zemí vyčtená z tisku je často mnohem horší, než je realita, a rozdíly jsou s trochou úsilí rozhodně překonatelné.

Autorka je ředitelkou financování obchodu a exportu v Komerční bance