Miroslav Dvořák: Vysoká cena za letiště je nejlepší obrana

Když Miroslav Dvořák před půl rokem nastoupil do čela Letiště Praha, dostal do ruky klenot v hodnotě desítek miliard korun a úkol prodat jej, vybroušený k dokonalosti, za co nejvyšší cenu. Balvanem u nohou mu ovšem jsou nevykoupené pozemky pod chystanou druhou přistávací dráhou, která je k dalšímu rozvoji pražského letiště nezbytná.

Před začátkem rozhovoru si uklidil ze stolu boxerskou rukavici. Pro uklidnění totiž dělá thai-box.

HN: Zkoumal jste, co se dělo před vaším příchodem na Letiště Praha s pozemky, potřebnými pro výstavbu paralelní dráhy?

Upřímně, neviděl jsem důvod vracet se do minulosti. Když jsem přišel na letiště, zjistil jsem, které pozemky kontrolujeme a které potřebujeme získat. Je to mnoho desítek parcelních čísel. Především mě zajímalo, které z nich musíme vyřešit před budoucí privatizací. Proto jsem si nechal zakreslit plánovanou dráhu do katastrální mapy s označením parcelních čísel. Bylo to poměrně náročné, ale získal jsem velmi dobrý přehled, jak na tom reálně jsme.

HN: To nikdo předtím neudělal?

Ano, ale nikdy tak exaktně. Vždy bylo jasné, kudy plus minus dráha povede, ale přesná specifikace neexistovala. Zjistili jsme, že nám chybí asi 125 hektarů pozemků, které potřebujeme pro plánovanou plnou variantu dráhy v délce tři a půl kilometru.

HN: Znamená to, že společnost Penta vlastní polovinu z těchto pozemků?

Je to o něco víc než polovina z pozemků potřebných pro samotnou dráhu a okolí nutné k zajištění bezpečnosti provozu.

HN: A jednání s ostatními? Nečekají na výsledek jednání s Pentou?

Je to dominantní vlastník. Drobnější majitelé mají logicky tendenci čekat, jak dopadne jednání s větším majitelem. Je dobré si uvědomit, že ne všechny pozemky pro nás mají stejnou hodnotu. Neliší se podle velikosti, ale především podle umístění. Z toho vyplývá, že pozemky na konci dráhy jsou méně důležité. Navíc varianty paralelní dráhy jsou tři - plnohodnotná, střední a krátká.

HN: V jaké fázi teď jste při vyjednáváních s vlastníky pozemků?

Obrazně řečeno, jsme zhruba v polovině. Všechny majitele pozemků jsme oslovili a intenzivně s nimi jednáme s cílem uzavřít v co nejkratším čase kupní smlouvy. Mám pocit, že mají tendenci se dohodnut. I ti velcí.

HN: Dá se pro vyjednávání s Pentou zohlednit něco jako prémie za spojení pozemků?

Jsou dva úhly pohledu. Já, coby zástupce Letiště Praha, se musím dívat na celou věc z pohledu přidané hodnoty pro společnost. Zhodnocení pozemků je záležitostí akcionáře. Přidaná hodnota pro podnik je výrazně jiná než z pohledu akcionáře.

HN: Tedy nižší...

Pro každého vlastníka je rozhodně atraktivní, když se mu výhodnou investicí podaří zvednout hodnotu celé společnosti více, než byla pořizovací hodnota nakoupeného majetku. Nezpochybnitelným právem vlastníka je potom zhodnotit, zda je pro něj daná investice zajímavá a zda přinese předpokládaný kapitálový výnos.

Já z pozice člena managementu společnosti musím cenu vždy obhájit pozitivními ekonomickými výsledky firmy. Tudíž je logicky nižší.

HN: Je podle vás vládou stanovené maximum, jež smíte za pozemky pro novou dráhu zaplatit, v pořádku?

Podle mě je reálné. Je mírně konzervativní, to je ale v pořádku. Podaří-li se dohody dovést do úspěšného konce, dovolím si tvrdit, že budou výhodné pro všechny.

HN: A prodávajícímu bude vyhovovat cena...

Jsem přesvědčen, že pokud dojde k finální dohodě, lze čekat spokojenost i na této straně.

HN: Existuje termín, dokdy by tato vyjednávání měla skončit?

Vláda mne pověřila, abych zahájil vyjednávání. Není omezeno konkrétním termínem. Nicméně rád bych se s vlastníky pozemků dohodl co nejdříve. V ten moment předám zprávu o uzavření potřebných smluv. V případě, že vyčerpám všechny možnosti, předám tuto informaci a vysvětlení, proč to dál nejde. Určitě se to nechystám udělat teď, tedy v době, kdy jednání běží, a to velmi nadějně.

HN: Vyvlastnil byste ty pozemky?

Jednoznačně se kloním k dohodě. Vyvlastnění je sice jednou z možností, nicméně ji považuji za krajní. Není to na pořadu dne, protože jednání s vlastníky pokračují.

Nejprve nová společnost, pak teprve privatizace

HN: Letiště Praha se mění ze státního podniku na akciovku, Kdy tento proces skončí?

Podle mého odhadu zhruba na přelomu jara a léta příštího roku.

Proces transformace je schválen ve dvou krocích. Začátkem listopadu vláda schválila první fázi, která znamená založení takzvané malé akciové společnosti se základním jměním ve výši dva miliony korun. Ta by měla vzniknout nejpozději na začátku příštího roku.

HN: To je ale jen formální část...

Ano, ale důležitá. Jde o entitu, do které se bude posléze převádět majetek ze státního podniku Letiště Praha. V druhém kroku přesně vydefinujeme, jaký majetek budeme převádět do takzvané velké akciové společnosti. Po určitou dobu vedle sebe budou existovat akciová společnost s převedeným majetkem i zbytkový státní podnik.

HN: To znamená, že sporné záležitosti zůstanou ve zbytkovém státním podniku?

Do akciovky půjde čistý majetek, zbytkový státní podnik bude řešit nevyjasněné záležitosti, jako třeba neukončené restituční spory.

HN: Kdy převod majetku začne?

Podle harmonogramu ministr dopravy předává 30. listopadu ministrovi financí privatizační projekt, kde bude definován majetek Letiště Praha. Po inventarizaci a po schválení vládou převedeme majetek.

HN: Takže když vyřešíte i pozemky, můžete prodávat. Kdy to bude?

Čím dříve, tím lépe.

Zájemců o Ruzyni je v této chvíli skutečně dost.

HN: Chcete prodávat rychle, protože zájemci se o koupi letiště zrovna nepředhánějí?

Já jako manažer nemohu mluvit do prodeje. Protože chceme dosáhnout maximální ceny, jsme otevření všem zájemcům. S ministerstvem dopravy i financí jsme se dohodli, že nemá cenu tříštit informace a že letiště bude sloužit jako kontaktní centrum pro zájemce, pro které máme informační "roadshow". Jde o prvotní seznámení a ten, kdo projeví zájem, si může letiště prohlédnout. Jsme schopni zajistit i odpovědi z dalších oblastí. Není to žádné vyjednávání, je to čistě informační záležitost.

HN: Je zájem opravdu tak velký?

Mohu jen potvrdit, že v poslední době tu byly desítky zájemců takového formátu, jako jsou společnosti provozující několik významných letišť v různých zemích světa.

HN: Například? Mluví se o letišti ve Vídni, Frankfurtu i dalších..

Nechci je záměrně jmenovat. Snažíme se vyhovět všem, kdo se na nás v této věci obrátí. Já se účastním zahájení, pověření kolegové potom zájemce seznamují s fungováním letiště, včetně prohlídky letištních terminálů. Zájem je opravdu velký. Mám v hlavě zhruba desítku firem, které reprezentují jak standardní operátory letišť, infrastrukturní fondy, tak čistě finanční investory.

HN: Mluví se o tom, že by nebylo vhodné, aby se stal majitelem někdo z konkurenčních letišť.

V tomto ohledu jsem velmi prozaický. Myslím, že nejlepší obranou je správně nastavená prodejní cena a ve chvíli, kdy někdo bude muset zaplatit vysokou částku, zapomene na obranné investice. Tu můžete dělat, jen když je to levné. Proto nejsem kategorický, pro mě je důležité neprodat levně.

HN: Říkáte, že nová dráha je nezbytná pro další rozvoj letiště, kolik se ještě "vejde" na Ruzyni cestujících?

Z pohledu terminálu nyní asi 15,5 milionu cestujících ročně, při výstavbě nového terminálu se počítalo s dalším rozšiřováním kapacity. Po úpravách kapacita dosáhne až 20 milionů pasažérů za rok.

HN: A z pohledu dráhy?

Ta se nedá definovat tak jednoduše jako kapacita terminálů. Důležitou roli hraje i velikost či obsazenost letadel.

Každé letiště, které se stejně jako Praha přibližuje k hranici své dráhové kapacity, intenzivně pracuje na optimalizaci využívání své infrastruktury. Je to vidět na příkladu Vídně, která je v obdobné situaci jako Praha. Má nevhodný dráhový systém, ale proti Česku tam mají téměř nulovou šanci postavit třetí dráhu. Odbavují okolo sedmnácti milionů pasažérů a už teď "si hrají" s organizací pohybů letadel. Někde okolo toho čísla bychom se mohli pohybovat i my.

Miroslav Dvořák (36)

Miroslav Dvořák (36) přišel do vedení Letiště Praha v červnu letošního roku. Za úkol dostal jediné: dobře a tedy draho prodat pražskou Ruzyni. Od roku 2002 působil jako šéf privátního bankovnictví ČSOB. Předtím byl pět let ředitelem a předsedou představenstva společnosti Patria Asset Management. Svou profesní kariéru ale začal v ČSOB, kde pracoval jako zástupce ředitele odboru správy aktiv. Vystudoval provozně ekonomickou fakultu České zemědělské univerzity se specializací obchod, finance a obchodní právo. Absolvoval zahraniční stáže u společností Vontobel Asset Management v Curychu, Kredietbank SA Luxembourgeoise v Lucemburku a v Kredietbank v Ženevě.

Je ženatý a má dvě děti. Mezi jeho oblíbené aktivity ve volném čase patří například potápění a turistika. Hovoří anglicky a rusky.