Pavel Kohout: Ropa, inflace a dluhopisy

Když v roce 1973 ropný kartel OPEC zavedl embargo, průměrná cena za galon benzínu v Americe vzrostla během roku z 38 na 55 centů. Ropný šok měl negativní vliv na hospodářský růst. Vlády se jej pokoušely povzbudit agresivní měnovou politikou, která však vyvolala inflaci. Ta ve většině vyspělých států vyskočila do dvojciferných hodnot.

Druhý ropný šok situaci ještě přiostřil. Ceny zlata, starožitností a uměleckých předmětů šly nahoru. Úrokové sazby dosahovaly dvojciferných hodnot a dobová karikatura zobrazovala dolar jako neustále se scvrkávající minci.

Co vyváží Čína

Nakonec přišla reaganovsko-thatcherovská revoluce, která inflaci zkrotila. Na tento odkaz navázali i duchovní otcové eura, kteří "poučeni z krizového vývoje" promítli do maastrichtských kritérií. Inflace tak jako nástroj hospodářské politiky definitivně vyšla z módy.

Ekonomická situace tehdy vypadala velmi růžově: nízké ceny ropy v kombinaci s růstem mezinárodního obchodu vytvářely optimální prostředí pro neinflační růst.

Globalizace a volný obchod byly mocnými protiinflačními faktory. Růst objemu mezinárodního obchodu snižoval ceny automobilů, elektroniky, potravin, textilu, obuvi, nábytku a podobných věcí. Naopak globální růst objemu peněz měl za následek růst cen nemovitostí, energií a některých služeb.

Donedávna platilo, že pokles cen způsobený konkurencí převažoval nad vlivem růstu objemu peněz. Proto ani moc nevadilo, že se během let 1999 - 2007 ceny ropy prakticky zdesateronásobily.

Levné zboží z Číny, Indonésie, východní Evropy a podobných lokalit dokázalo držet inflaci na uzdě. Velký vliv měla i "nová ekonomika": díky moderním technologiím rostla produktivita. To podstatně zlevnilo paměťové čipy, mikroprocesory a telekomunikační služby. Moderní řízení výroby pak snížilo náklady i v tradičních odvětvích. Tyto vlivy však postupně přestávají platit. A Čína začíná poznenáhla inflaci spíše vyvážet.

Naopak masivní růst objemu peněz nabývá na významu. Nízké úrokové sazby měly za následek opravdu mimořádný nárůst objemu úvěrů prakticky po celém světě. Šampiónem v růstu objemu hypoték je Lotyšsko, kde se od ledna 2004 jejich celkový objem zvýšil více než osminásobně (v ČR za stejné období "jen" asi trojnásobně.)

A není divu, že lotyšská inflace je dvojciferná, na úrovni 13,2 procenta v důsledku růstu cen potravin a služeb spojených s bydlením. Lotyšská měna je pevně vázaná na euro: v prostředí malé otevřené ekonomiky s pevným kurzem nelze inflaci snižovat prostředky měnové politiky. Lotyšům tedy nezbude, než zatnout zuby.

Případ mechanických hodin

Vraťme se však zpět k Číně. Tato země zaznamenala obrovský ekonomický vzestup a růst životní úrovně díky domácí i mezinárodní liberalizaci. Cenou za tento růst je vyšší poptávka po surovinách a růst jejich cen. "Zvláště významný a pozoruhodný je vzestup čínského ropného dovozu, který během příštích 20 let vzroste až v řádech tisíců procent ve srovnání se stavem z konce 90. let. U ostatních velmi lidnatých asijských zemí lze očekávat nárůst dovozů v řádech stovek procent," uvádí studie společnosti PPF z října roku 2000.

"Ještě v roce 1990 byla Čína čistým exportérem ropy a uhlí. Od té doby se však čínská energetická bilance výrazně zhoršuje. (...) Pokud čínská spotřeba ropy dosáhne současné jihokorejské úrovně, šlo by o více než dvojnásobek dnešní spotřeby USA. (...) Naleziště ropy v Jihočínském moři budou během několika let vyčerpána, pokud nebudou nalezena nová pole. Proto je vysoce pravděpodobné, že v dohledné době bude stále větší část spotřeby kryta dovozem," uvádí dále zpráva stará sedm let. Co tvrdila tehdy, se nyní potvrzuje, a zřejmě bude platit i pro další léta.

Čína dováží stále více surovin, ale také luxusního spotřebního zboží. Čínská poptávka vyvolává například inflaci v sektoru mechanických hodinek ze Švýcarska a Německa, abychom uvedli jeden poměrně kuriózní příklad. Ještě kurióznější (a makroekonomicky významnější) je zvýšená poptávka po mléku - potravině, která je tamní tradiční kuchyni zcela cizí a která je považována za nezdravou. Nicméně časy se mění a stále zámožnější čínská střední třída touží po západním stylu života.

Čínská poptávka má ještě jeden proinflační důsledek: obchodní řetězce využívají situace a zvyšují marže s touto výmluvou.

Vysoké ceny surovin a úvěrová expanze jsou však scénářem, který zde již jednou byl: v 70. letech a vedl ke stagflaci - kombinaci stagnace a vysoké inflace. Hrozí nyní dvojciferná inflace i jiným ekonomikám než Lotyšsku? Zdálo by se, že centrální banky již neudělají stejnou chybu, ale nikdy neříkej nikdy. Federální rezervní systém již začal snižovat základní sazby, Evropská centrální banka přestala s jejich zvyšováním a ČNB váhá.

Peněz je hodně, zboží málo

Za těchto okolností jsou výnosy státních dluhopisů doby jejich splatnosti velmi nízké. Ohromná likvidita trhu totiž pumpuje jejich ceny vzhůru. A to bez ohledu na to, že reálný výnos je nízký, nebo dokonce záporný.

České ministerstvo financí uspořádalo aukci nové emise dluhopisů s dobou splatnosti v roce 2057. Hodnota kuponu byla stanovena na 4,85 % ročně, což je jen o 0,65 % nad očekávanou listopadovou meziroční inflací podle odhadu Vladimíra Pikory ze společnosti Next Finance. Kdo si může koupit takový málo výnosný a přitom dosti rizikový instrument?

Hazardéři, kteří spekulují na nečekaný pokles inflace? Nikoli, převážně penzijní fondy, které ze zákona nemají mnoho jiných možností. Peněz je hodně, zboží málo. Inflace se projevuje i na finančních trzích.

Autor, ekonom, pracuje

ve společnosti Partners for Life Planning