Nebe na dosah

 
Snímek: Tomáš Folprecht

Vždyť Sněžka končí tam, kde tady hory začínají. Od hladiny Issyk-Kul (1606 m), druhého největšího vysokohorského jezera na světě, podle kterého severovýchod země z ptačí perspektivy spolehlivě zaměříte, vede cesta už jen vzhůru na hřebeny Ťan-Šanu.
V nich se dozajista vydovádí i ti nejnáročnější vyznavači outdooru. Jedinečné okamžiky tu čekají na vrcholové horolezce, kteří se vrhnou na sedmitísícové Khan Tengri nebo Pik Pobědy, na skialpinisty, jimž adrenalin zvednou sjezdy na svazích s nedotčeným sněhem, i na pěší turisty, kteří se jen kochají scenerií. Vodáci se zase utkají s dravými řekami, které čerpají sílu z tajících ledovců a valí se vstříc vyprahlým rovinám Střední Asie. Zásoby vody jsou ostatně jednou z mála věcí strategického významu, které mohou Kyrgyzstánu jeho sousedi závidět.

Ochotní pastevci
Pro trekaře nastává ideální čas k návštěvě během července a srpna. Tehdy je sněhová pokrývka nejslabší a dovolí bez maček a cepínů prozkoumat i přes čtyři kilometry vysoko položená sedla, kde už bez aklimatizace hrozí horská nemoc.
Protože bolavá hlava, nevolnost, případně ztráta vědomí nepatří k vítaným, byť jistě intenzivním zážitkům z dovolené, nechceme výstup uspěchat. Napoprvé volíme pozvolna se zvedající údolí, takže nocujeme vždy jen asi o 300 až 400 metrů výše než předchozí den. To nám dává dostatek času na to, abychom poklábosili s domorodci.
Ať jsou končiny, kterými putujete, sebeodlehlejší, dokud na svazích zůstávají třeba i chabé zbytky trávy, určitě si na nich bude někdo pochutnávat. Stáda ovcí, koz, skotu nebo jaků, která nezřídka poslouží coby cestovatelův budík, signalizují také přítomnost pastevců. Ti vděčně přijímají každé rozptýlení a ochotně zvou pocestného do své jurty, jež je vlastně jejich letním bytem. Na podzim údolí osiří, protože horalé seženou stáda do doliny, kde v domcích z vepřovic, které zdobí vyřezávané ornamenty stejně často jako satelitní talíře, přečkají nejhorší nečas.

Na návštěvě u Omara
Jurta je kyrgyzským poznávacím znamením. Však je také její zakončení vyvedeno na vlajce a funguje coby národní znak. V plstí obalené konstrukci z asi padesáti latí si sedáme na deku. Prostupuje nás kouř z kamínek, mísící se s pachem ovčího tuku, který lze bez nadsázky označit za místní parfém. Line se z vnitřností visících kdesi u stropu a nám je jasné, že asi čtyřicetiletý hostitel Omar ani na moment nepřeháněl, když sliboval na naši počest zaříznout berana.
Nechceme zdržovat, ale skopovému stejně neujdeme. S vařeným bramborem je jako "kurdak" servírují Omarova žena a dcery, zatímco muži jsou pohodlně rozvaleni kolem tabule. Ač muslim, má Omar jen jednu manželku, což není vždy pravidlem. Tak jako většina místních je však muslimem jen pro formu, vřelejší vztah k víře je třeba hledat u obyvatel v jižních oblastech. Vodku si, koránu navzdory, nikterak neodpírá také proto, že láhev stojí tolik co tři bochníky lepjošky. Připíjí si s námi i jeho žena, která konečně roznesla vše potřebné a přišla si poslechnout, co jsme zač.
"Československo znám, i v Praze jsem byl!" praví Omar, jenž se do střední Evropy ještě stihl dostat s ruskými okupačními vojsky. "Hlídal jsem v Maďarsku migy," informuje nás na vojně nabytou ruštinou, kterou už nejmladší generace horalů nevládne, přestože je to vedle kyrgyzštiny druhá úřední řeč. Bohužel pro Slovany se místní jazyk, ač psán cyrilicí, podobá spíše turečtině. Ještěže ve městech se studenti už orientují na angličtinu, aby našli uplatnění v pomalu se rozvíjejícím cestovním ruchu nebo jako zaměstnanci kanadské společnosti, která tu těží zlato.
Jak dojídáme, objevují se před námi další dvě tekuté místní speciality. První z nich je kumys - kvašené, a tudíž jemně alkoholické kobylí mléko, které má po tří- až pětidenní fermentaci nakyslou kouřovou chuť. První doušek vyžaduje určité sebezapření, a tak zatneme zuby nejen proto, abychom neurazili, ale také abychom přefiltrovali zbytky srsti. Spravujeme se pak ajranem, což je nápoj podobný kefíru.
Následuje focení, na něž si Kyrgyzové potrpí. Po jízdě na koni je to jakýsi další národní sport, ale jsme za něj rádi. Za skvělé přijetí můžeme alespoň poslat momentku, jiným výrazem díků mohou být americké cigarety. "S flintou mě ale nefoťte!" křičí ze sedla Omar, když nás vyprovází, "tu mám na sviště." Už chápeme, proč se tihle plyšoví mazlové schovají do nory, sotva se objevíme na horizontu. Nabízí se však také otázka, kolik zbraní je asi v nelegálním držení.

Výš, stále výš
S přibývajícími kilometry mizí zeleň a cesta nabírá stále strmější sklon. S více než dvaceti kilogramy na zádech je pochod podél řeky ulehčení, protože s sebou nemusíme vláčet zásoby vody. Brzy se i poslední vlásečnice potoka ztrácí v suti a na dohled se konečně objevuje sedlo. Poslední metry patří samozřejmě k nejhorším, jakmile však spadne krosna z ramen, narostou člověku znovu křídla a chce se mu ještě výš. A výš to jde, takže se drápeme až na vrchol nad sedlem, často i po všech čtyřech.
A nahoře? Rozhled. Klid. Svěží poryvy větru. Ťan-Šan na dlani. Nebe na dosah. Naprostá samota. Až spadnu přes dva a půl tisíce výškových metrů zpátky do civilizace a budu u jezera Issyk-Kul sbírat síly na další trek, až se zabořím zády do písku a zavřu oči, budu duchem ještě pořád tady.

Tomáš Folprecht

Praktické informace
Kromě instantních potravin si lze vše dokoupit na místě. Ceny jsou zhruba poloviční oproti našim. Měnový kurz: 1 som = 0,52 Kč.
Mapy 1:200 000 jsou k sehnání částečně v prodejně map a průvodců na Senovážném náměstí v Praze, kompletní pokrytí v prodejně Kyrgyzské kartografie v Biškeku (prospekt Kiev).
http://en.wikipedia.org/wiki/Kyrgyzstan  

Jak se tam dostat?
* Do Kyrgyzstánu lze doletět s Aeroflotem po trase Praha - Moskva - Biškek za ceny zhruba od 20 tisíc Kč. Občané ČR nepotřebují víza. Pokud se nezdržíte déle než tři měsíce, nemusíte se ani registrovat na OVIR (cizinecká policie), přestože se vás budou milicionáři snažit přesvědčit o opaku a vymámit tak pokutu. Povolení je třeba jen pro túry v blízkosti čínské hranice.
* Nejlevnější dopravu zajišťují autobusy, o něco dražší jsou maršrutky (mikrobusy). Spojení existuje především mezi oblastními městy. Jízdné Biškek - Naryn a Biškek - Karakol stojí cca 250 somů. Na odlehlých komunikacích budete odkázání na autostop. Auta jezdí velmi řídce a bývají často plná, ale cestovat se tímto způsobem dá. Chce to jen velkou dávku trpělivosti.

Kde se ubytovat
Ve větších městech bývají hostely, vybavením na úrovni našich horších studentských kolejí. Běžné je také bydlet u soukromých osob. Nejlépe jsou na tom s ubytováním města Karakol a Čolpon-Ata, která jsou turisticky nejvytíženější. V Karakolu najdete i informační centrum, kde vám s ubytováním poradí. V Biškeku je nejlepší zajít na hlavní třídě do jedné z cestovních kanceláří, které fungují i jako infocentra. V menších městečkách a vesnicích je to horší, ale celkem bezpečně se dá přespat pod širákem někde na okraji. V oblasti Issyk-Kul najdete lázeňská městečka s ubytovacími kapacitami. Například v Jeti-Öghüz za přenocování ve trojlůžkovém pokoji zaplatíte mezi 200 a 300 somy.