Daliborova doktrína

Až přiletí ve čtvrtek z USA, nebudou na Ruzyni stát davy fanoušků a Staroměstské náměstí nebude praskat ve švech pod náporem nadšených obdivovatelů. Nebude znít ani hymna, ani We are the Champions. Na letišti budou pravděpodobně pouze rodiče. A přesto by měly zaznít fanfáry. Kroměřížská středoškolačka Zuzana Tvarůžková se vrátí z USA. Zúčastnila se tam největší, nejprestižnější a nejtěžší soutěže vědeckých a technických projektů pro středoškoláky na světě. Takového mistrovství světa ve středoškolské vědecké činnosti. Její práce se sáhodlouhým názvem Využití digitální fotografie k záznamu změn barvy listů odrůd pšenice ozimé (Uf!) v oboru Botanika, v němž bylo přihlášeno 86 projektů ze 43 zemí, získala první místo. Honza Šváb z Prahy sice získal jenom onu pověstnou bramborovou medaili, ale v jeho oboru Inženýrství byla konkurence tvrdší. Být z 216 projektů na 4. místě na světě přece také není špatné. Zvlášť když mu porota udělila ještě zvláštní uznání a ruku mu tiskl nositel Nobelovy ceny.

Je to skvělé i proto, že to vše je výhradně výsledkem soukromé iniciativy sdružení AMAVET (Ekonom č. 17). Národní soutěž morálně podporuje Akademie věd ČR, finančně ji sponzoruje ČEZ.

Dějí se však i jiné věci: Ministerstvo školství odmítlo zařadit školu pro nadané děti do školského systému. Děti jsou naštvané, rodiče píšou petice. Ale vypadá to, jako by ministerstvo mělo pravdu, vždyť naši studenti přesto vyhrávají.

Jak by to ale vypadalo, kdybychom jim dali příležitost talent ještě víc rozvíjet? Všechny bychom převálcovali jak Růžičkovi hoši ve Vídni!

Nebo je to nouze, co má učit Dalibora housti?