Problémy učňovského školství v ČR brzdí zahraniční investory

Mankowski konstatuje, že ČR dnes zaznamenává pozitivní hospodářský vývoj, dokonce lepší, že se očekávalo i v optimistických prognózách. Pozitiv se dá vyjmenovat více, avšak zároveň stále přetrvává řada negativ. Např. není uspokojivě vyřešen zákon o konkurzu anebo obchodní rejstřík či korupce. A paradoxní je, že se objevuje i jeden poměrně závažný problém, který dříve neexistoval. Oč tu jde?

STAGNUJÍCÍ ČI DOKONCE KLESAJÍCÍ KVALIFIKACE

Investoři, kteří by chtěli v ČR vyrábět, si totiž v posledních letech začali stěžovat na nedobrou kvalitu výuky dorostu pro průmysl. Jestliže po roce 1989 se ČR jevila zahraničním investorům jako atraktivní, protože pracovní síla zde byla levná a přitom vysoce kvalifikovaná, pak dnes už, aspoň podle Mankowského, neplatí ani jedno ani druhé - ale hlavně to druhé.

Je podle něho v pořádku, že se u nás zvedly mzdy, protože je zapotřebí, aby se jejich úroveň postupně přibližovala k úrovni v západní Evropě. Horší ale je, že technologický pokrok v českém průmyslu se západní části Evropy nepřibližuje tak rychle jako mzdy a platy anebo dokonce v řadě oborů stagnuje. Ne-li celkově, tedy jistě na úseku odborné výuky dělnických a středně technických profesí - pokud se ovšem stav dokonce přímo nezhoršuje.

PŘÍLIŠ MNOHO UČEBNÍCH OBORŮ?

Příčinu spatřuje pan Mankowski v tom, že v českých školách (míněny jsou školy odborně, resp. technicky zaměřené a učiliště) se dnes jejich vedení snaží vycházet každému jednotlivci příliš vstříc. Zavádějí se odbornosti i podle názoru Mankowského až "nesmyslné" a neexistuje centrální autorita, která by toto koordinovala. Zatímco v SRN je 500 učebních oborů, v ČR jich je evidováno 2200. Učňovské školy chtějí získat žáky a přetahují se o ně. Přitom čím více je oborů, tím nižší je odborná úroveň učňů, kteří je absolvují.

Stát si v tomto podle Mankowského u nás počíná dosti liknavě. Před časem sice převedl školy do pravomoci krajů, ale nedal jim k tomu peníze. Přitom výuka a vzdělávání mladých lidí je přece úkolem státu, bez ohledu na to, kudy vedou finanční kanály, říká Mankowski

O této situaci se začíná v zahraničí mezi podnikateli mluvit, a kdyby se to v dohledné době nezměnilo, mohl by daný stav začít působit jako nedobrý retardační moment, pokud jde o ochotu zahraničních firem investovat v ČR, myslí si jednatel Česko-německé komory.

Snad zbývá dodat jen to, že na nedostatek dobře vyškolených učňů upozorňují už i tuzemští podnikatelé.

DUÁLNÍ SYSTÉM

S názorem, že čeští učni nejsou dostatečně kvalifikovaní, nesouhlasí Jiří Vojtěch z Národního ústavu odborného vzdělávání v Praze, který se zabývá analýzami potřeb trhu práce. Vojtěch říká: "Naše delegace se byla podívat na německý duální systém vzdělávání a došla k názoru, že naši učni jsou připraveni na obdobné úrovni jako jejich vrstevníci v Německu."

Zmíněný duální systém je systém přípravy učňů podle těchto zásad:

Názor či obhajoba pana Vojtěcha je takováto: Zatímco v SRN je výuka koncipována hlavně jako příprava v podniku, takže jejím výsledkem jsou poměrně úzce specializovaní pracovníci, vzdělávání českých učňů klade důraz spíše na všeobecnou vzdělanost a osobnostní rozvoj. Podle jeho názoru firmy přicházející ze zahraničí český systém preferují.

Pokud jde o příliš vysoký počet učebních oborů v ČR, Vojtěch s Mankowským rovněž nesouhlasí:"Školy mají oprávnění podávat návrhy na nové obory, ale ty jim musejí schválit kraje a ministerstvo školství." Aniž by se konkrétně vyslovil k počtu oboru, vysvětluje daný stav tak, že u nás "dochází spíše k inovacím existujících než ke vzniku nových učebních oborů."

NEDOSTATEK UČŇŮ V DŮLEŽITÝCH OBORECH

Společné pohledům obou jmenovaných činitelů je nicméně znepokojení nad nízkými početními stavy učňů v technických oborech. Nejvíce chybějí soustružníci, zámečníci a skláři.

Ve sklářství je situace obzvláště tristní. Sklářské učiliště ve Světlé nad Sázavou, které je dnes jediné v republice, má toho času po dvou učních v prvním a druhém ročníku a devět učňů ve třetím ročníku. Přitom v generaci sklářů, kteří už pomalu budou odcházet do penze, se učilo po stovce lidí v každém ročníku. Vedení školy konstatuje, že zájem je pouze o obor sklář s maturitou. U takových je zde poměrně vysoká pravděpodobnost, že budou chtít zamířit výše a že nebudou chtít vzít do ruky píšťalu a foukat sklo. Absolventi oboru sklář samozřejmě mají být schopni se dále vzdělávat a přizpůsobovat se novinkám v oboru atd., ale jistě ne za tu cenu, že jejich odchod oslabí základní sklářskou výrobu.

TŘETÍ NÁZOR (DE FACTO ALE OPĚT PRVNÍ)

Pokud jde o praxi v průmyslu, tak firmy přicházející k nám ze západu preferují duální systém. Radomír Šimek z firmy Siemens k němu říká: "S Česko-německou průmyslovou a obchodní komorou jsme iniciovali duální vzdělávání, ale myslím si, že je to pořád ještě záležitost jednotlivých firem." Šimek se domnívá se, že v situaci, kdy pro mladého člověka - či spíše pro jeho rodiče - nebývá učiliště tou správnou perspektivou, by se měl daleko více angažovat stát. Ale ten podle jeho názoru nedělá to, co by v učňovském školství dělat měl.

Názor jiné významné zahraniční firmy podnikající u nás, a to firmy Bosch působící v Českých Budějovicích a Jihlavě a dodávající díly automobilkám, sdělil pan Martin Zettl, představitel koncernu v ČR: "Podporujeme duální systém, protože s ním máme v Německu dlouholeté vynikající zkušenosti. Absolventi zdejších učňovských škol mají sice dobré teoretické vlastnosti, ale chybí jim řemeslná zručnost. Tu se musejí učit až po příchodu do zaměstnání a to je pozdě."

Podle jeho přesvědčení, jež sdílí s mnoha dalšími zaměstnavateli, by měla soustavná praxe v podnicích, kde se mladí lidé učí řemeslo od svých starších kolegů a kde jsou denně stavěni před reálné problémy, nesporně ohromnou přednost před "chráněnou" výukou ve speciálních dílnách v učilištích. Vždyť např. automechanik, který se vyučí přímo v autodílně, zná všechny možné případy rovnou ze života a k řemeslu se pak staví úplně jinak, než když jenom pořád dokola skládá a rozebírá nové autodíly.

Přitom je zapotřebí brát v úvahu i ten fakt, že firmy se zahraniční účastí u nás nemají s nedostatkem učňů a jejich příp. nedostatečnými dovednostmi tak velký problém jako firmy českých podnikatelů. Je tomu tak zřejmě proto, že nabízejí perspektivní a také lépe ohodnocenou práci. Mnohé z nich samy iniciativně do výchovy učňů vstupují, aby měly jistotu, že po vyučení budou mít dobře kvalifikované mladé lidi, což s duálním systémem není v rozporu.

Evropsko-české fórum vytýká malý zájem o problémy učňovského školství nejenom Ministerstvu školství, mládeže a tělovýchovy ČR, ale také živnostenským svazům, průmyslovým komorám a odborům. Zahraniční firmy potřebují schopné mladé pracovníky nebo učně, a nezajímá je např. to, zda a kdy česká vláda převedla fondy pro financování učňovského školství na nižší úrovně včas anebo pozdě a v jaké výši. Problémy by se měly řešit, dokud ještě čas, a dokud stále trvá boom zájmu zahraničních firem o podnikání u nás.