Chudáci Američané, dolary už v Čechách nikdo nechce

Když jsem přijel do Prahy v roce 1991 poprvé, jezdíval jsem s přítelkyní na výlety do slovenských hor. Skoro všude byl někdo, kdo se jich ptal na dolary. Byly tak populární, že je chtěli všichni a všude.

Před 15 lety byl oficiální kurz zhruba 25 ku jedné, ale na černém trhu se prodával za více než 30, někdy i za 40 korun. Češi si tehdy nemohli koupit dolarů, kolik chtěli, ale jen tolik, kolik dovolily úřady. A to bylo jen za pár tisíc korun. Chudák americký turista, který se po letech znovu chystá do Prahy a stále plný dojmů očekává, jak tam všichni chtějí dolary. Čeká ho opravdový šok. Dolarem už opovrhují i taxikáři a když vytáhnete dolar v obchodě, dívají se na vás, jako by ho v životě neviděli. Když jsem chtěl nedávno dolary prodat ve směnárně, obsluha se na mě jen ušklíbla.

Američané, kteří v Čechách pobývají dlouhodobě, se proti poklesu dolaru brání třeba nákupem nemovitosti. Jiní se zase nechají zaměstnat tam, kde se mzda vyplácí v eurech, anebo ještě lépe v českých korunách. Kdo takové štěstí nemá, po výplatě většinou uhání do směnárny, aby dolary vyměnil za spolehlivou rezervní měnu - třeba právě za českou korunu. Praha bývala pro západní turisty levným místem k pobytu, taková Paříž pro mladé. Podle tehdejších příruček bylo možné v Praze za dva dolary dostat jídlo i se čtvrtinkou piva. To pivo se za jeden či dva dolary ještě koupit dá, ale tím legrace končí.