Poutníkem po Pelhřimovu

 
Snímek: Petr Orság

Kvůli poloze město v průvodcích nazývají Branou Vysočiny. Historické brány se ve městě zachovaly rovnou tři: Jihlavská, Solní a Rynárecká. Na posledně jmenované kdosi už v 16. století nechal do kamene vytesat tajemně mnohoznačný nápis: Šťastná obec, která v čase míru přemýšlí o válce. Autor nápisu z roku 1584 zřejmě považoval Pelhřimov své doby za dobré místo k životu, ale zároveň chtěl naznačit, že i v časech pokoje a prosperity je dobré myslet na doby horší a třebas opevnit město bytelnými hradbami? O tom se ale můžeme jen dohadovat. Každopádně ani Pelhřimovu se v dějinách nevyhnuly časy dobré a zlé, které se průběžně střídaly.
Tradice praví, že dávným zakladatelem města byl pražský biskup Pelhřim, který se cestou do Říma zastavil u studánky, a protože se mu zdejší krajina zalíbila, založil tady město. Pelhřim se latinsky psal Peregrinus, což znamená přespolní či cizinec. Do češtiny se toto slovo častěji překládá jako poutník, tedy někdo neznámý, kdo přichází neznámo odkud a jde neznámo kam. Přesnější název města by tedy mohl znít Poutníkov. Že onen poutník byl pro město mužem zásadním, je patrné i z městského znaku: tajemná postava v černém, s kloboukem a holí, může být biskup Pelhřim, ale stejně tak někdo jiný. Kdokoli. I vy.

Poutníkem v Poutníkově
Staňme se tedy na chvíli poutníky pelhřimovskou minulostí i ději současnými. Skvělou možností, jak poznávat město, je sledovat jeho proměny skrze místní architekturu. Jednotlivé stavební slohy zde zanechaly pozoruhodně celistvé svědectví.
Začněme v časech nejvzdálenějších. Jsme poutníky, vstupme tedy do vnitřního města stylově - gotickou branou z 15. století, jež bývala součástí městského opevnění. Říká se jí Jihlavská nebo Dolní. Nad branou se tyčí do výše pěti pater robustní věž s vrcholem šestatřicet metrů nad zemí. Stavba prodělala v průběhu staletí řadu úprav, ale například oblouky jsou gotické a v interiéru se na zdech zachovaly původní fresky.
V Jihlavské bráně sídlí Muzeum rekordů a kuriozit. Kdo by tedy snad chtěl hned na počátku "trhnout", má právě teď příležitost. Zvláště rodiny s dětmi zřejmě nabízenou šanci využijí a expozici neobvyklostí, nad nimiž budou děti žasnout jistě víc než nad místními architektonickými skvosty, nevynechají. Už proto, že muzeum je jediné svého druhu ve střední Evropě a mapuje výkony českých i světových rekordmanů, z nichž mnozí jsou zapsáni v České knize rekordů nebo v Guinnessově knize světových rekordů.

Máte postřeh?
Pokud jste neuvízli v Jihlavské bráně a směřujete Palackého ulicí na náměstí, dívejte se pozorně kolem sebe - co se architektury týče, byly totiž dějiny k Pelhřimovu štědré. Dům s číslem 62 je původně gotický, což poučenější "poutník" snadno zjistí z nevelkého půdorysu parcely. Jeho současná podoba je sice až klasicistní, ale i tak je řešení šítu nápadité. Jen znalec postřehne, že podloubí domu bylo obnoveno až mnohem později - v roce 1980.
Hned vedle je první lahůdka. Rohový, původně renesanční dům č. p. 17 se zachovaným podloubím a průčelím zdobeným sgrafity, je jedinou stavbou ve městě, jejíž štít odolal ničivému požáru v druhé půli 18. století a přečkal v původním stavu dodnes. Přes ulici je další pozoruhodná budova, v níž se snoubí gotika s renesančním podloubím i baroko s klasicismem. Už více než sto padesát let je tento dům sídlem radnice a vnímavému a současně zvídavému pozorovateli jistě neunikne drobný, leč zajímavý detail. Myslíte, že jím jste také? Vyzkoušejte si to. Zapamatujte si podobu domu zachycenou v propagačních letácích města i na fotografiích, jež nabízejí webové stránky, a srovnejte ji s domem, na který se upřeně díváte, když stojíte na náměstí. Našli jste nějaký rozdíl? Pokud ne, vaše pozorovací schopnost potřebuje ještě zdokonalit. V letácích i na internetu je totiž zachycena sice ne tak dávná, ale dnes už ne-existující podoba radnice - bez barokního štítu, který byl stržen v půli 19. století. Když byla ale radnice nedávno rekonstruována, barokní štít zase přibyl a s ním i podoba, která je bližší té původní.
A ještě malá vsuvka - vpravdě "dějinná". Jedno z pěti oken v prvním patře domu bylo dějištěm zásadního okamžiku. Právě z něj bylo 28. října 1918 obyvatelům Pelhřimova oznámeno, že dějiny stařičkého mocnářství jsou sečteny a oni jsou nyní občany zcela nové, Československé republiky.

Jiří z Poděbrad i Bernard Bolzano
Díky novému štítu radnice tvoří severní strana Masarykova náměstí architektonicky mnohem sevřenější celek. Chcete-li zachytit něco z vůně minulých staletí, projděte se časně ráno (nebo naopak pozdě v noci) podloubím, jež propojuje celou tuto stranu náměstí. Třeba se vám podaří zahlédnout ducha Jiříka z Poděbrad, který ve městě pobýval na zemských sněmech v půli 15. století, nebo filozofa Bernarda Bolzana, kterak za podvečerní chůze po pelhřimovském náměstí promýšlí své slavné Paradoxy nekonečna.
Podloubí vás dovede až k domu č. p. 10, který náměstí uzavírá ze západu. Roku 1614 si jej nechal postavit obchodník Kryštof Šrejnar - odtud současný název domu: Šrejnarovský. V jeho útrobách si přijdou na své ctitelé umělecké rodiny Lipských. Nachází se tu totiž Síň Lipských aneb První české MÚZYum, které je poctou právě těmto slavným pelhřimovským rodákům. Do širokého povědomí se z rodu Lipských dostali zejména režisér Oldřich a jeho bratr, herec Lubomír, ale mnoho práce v divadle, filmu či televizi odvedli i další členové této slavné umělecké dynastie.
Kromě jim zasvěcených prostor a expozice Muzea Vysočiny sídlí ve Šrejnarovském domě také informační centrum, kde vám například poradí, kdy a jak se dostat na věž kostela svatého Bartoloměje, z níž je pěkný výhled na historické jádro města i okolí. Na ochoz ve výšce tří desítek metrů vystoupáte po 148 schodech.

 
Domy na náměstí byly v 1. polovině 16. století opatřeny podloubím s křížovou klenbou. Většina průčelí domů má dnes barokní a klasicistní štíty.
Snímek: Petr Orság

Poslední hlásný ve městě
A vůbec - víte, kdo byl posledním pelhřimovským hlásným? Že ne? O důvod víc do vrchních pater věže vystoupat. Najdete tam místnost, v níž trávil svůj život Alois Vaverka, poslední pelhřimovský hlásný, který žil ve věži i se svou rodinou.
Tradice hlásných v Pelhřimově sahá až do středověku. Od té doby se ve městě udržel zvyk zvonit na věži vždy v deset hodin večer. Horníkům, kteří v okolí města těžili stříbro, zvon ohlašoval konec šichty. Hlásní byli po staletí součástí dějin města. Rodina Aloise Vaverky se do věže přestěhovala v roce 1933, o rok později se jim přímo ve věži narodila dcera, takže v omezeném prostoru "věžního bytu" žilo celkem pět osob - rodiče, dvě dcery a dědeček. Život na věži vypadá romanticky, ve skutečnosti to však nebyl žádný med. Například vodu musela rodina vytahovat několikrát denně v putně za pomocí rumpálu. Pro cokoli chtěli Vaverkovi jít do města, museli sestoupat a při návratu zase vystoupat zmíněných 148 schodů.
K povinnosti hlásného patřilo kromě troubení a zvonění na zvony i varovné hlášení v případě, že ve městě začalo hořet. To vše plnil Alois Vaverka svědomitě, v případě nepřítomnosti jej zastoupila manželka či dcera. O to překvapivější je, že za svou službu městu nedostával plat - jedinou odměnou byl bezplatný pronájem bytu ve věži, vydělávat na živobytí si tedy museli Vaverkovi jinde. Tradici hlásných přerušila až válka, na jejímž sklonku se Vaverkovi museli z věže odstěhovat a tím staletá tradice skončila.

Od renesance k secesi
Smutný konec příběhu, což? Raději se z ochozu rozhlédněme po náměstí. Máme ho pod sebou jako na dlani. Kdeže jsme to skončili v exkurzi po dějinách architektury? V renesanci? Baroku? Ano, i historismu je na náměstí dost a stejně tak secese, hotel Slávia je jejím ukázkovým příkladem. Kubistické úpravy domů na náměstí podle návrhu architekta Pavla Janáka jsou další z architektonických specialit. Týž autor otiskl svůj stavitelský rukopis i mimo náměstí - do návrhu vily pro císařského radu Jana Drechsela. Vila se dnes řadí k ukázkovým příkladům českého kubismu i v evropském kontextu.
Pelhřimov, nebo chcete-li Poutníkov, tedy umí být k poutníkům štědrý. Je toho samozřejmě ještě mnohem víc, co stojí za vidění - zámek Říčanských, Děkanská zahrada nebo kostel svatého Víta, vůbec nejstarší církevní stavba ve městě z počátku 13. století. Tam můžete svoji pouť Pelhřimovem zakončit nebo se vydat za město a navštívit další zajímavá místa v okolí.

Petr Orság

Kde se ubytovat
Hotel Slávie - Masarykovo nám. 29, tel.: 565 321 540,ubytovací kapacita je 22 lůžek v 9 pokojích, cena za dvoulůžkový pokoj 800 Kč/noc se snídaní.
www.hotelslavie.pel.cz  

Penzion Lucerna - Solní 853, Pelhřimov, ubytování v 16 dvoulůžkových pokojích s možností přistýlky, tel.: 565 333 333,
565 322 022, mobil: 606 624 922, cena za dvoulůžkový pokoj 680 Kč/noc.
www.penzionlucerna.cz  

Jak se tam dostat
Autem z Prahy do Pelhřimova se dostanete nejrychleji po dálnici D1, z níž sjedete u Humpolce. Posledních zhruba 40 km pojedete po solidní silnici první třídy až do města.
Vlakem si na cestu s přestupem v Táboře rezervujte nejméně 3 hod.
Přímý autobus z Prahy-Florence do Pelhřimova jede 2 hod.

Kam s dětmi
* V malebném renesančním domě č. p. 17 ze 16. století, v němž kdysi sídlil královský purkrabí, je dnes Galerie M a ve sklepení domu Muzeum strašidel. V něm uvidíte repliky nadpřirozených bytostí, které v minulosti pobývaly či v současnosti pobývají v Pelhřimově a okolí. Od října do května otevřeno Út - Pá 9 - 11.30, 12 - 17 h , So 9 - 12 h, 12.30 - 16 h, Ne 14 - 17 h, vstupné: dospělí 25 Kč, důchodci, studenti, děti 15 Kč
www.pelhrimovsko.cz/strasidla  

* Expozice v pelhřimovském Domě dobrých dnů (Nábřeží rekordů a kuriozit 811) je spojena se jménem Tomáše Kordy z Vrchlabí. Tento muž věnoval velkou část svého života práci se zápalkami. V průběhu 63 310 hodin čistého času práce vytvořil desítky staveb z 820 215 zápalek a zápalkových hlaviček. Například Korintská váza byla sestavena v průběhu sedmi a půl tisíce hodin čistého času práce, loď Zlatá laň se v roce 1974 stala vítězkou celosvětové soutěže modelářů v Moskvě a obraz Kovboj je největším obrazem ze sirek na světě.
www.dobryden.cz  

Tipy v okolí
Křemešník
Zalesněný vrch je poutním, výletním a lyžařským střediskem. Na vrcholu stojí barokní kostel Nejsvětější Trojice a Větrný zámek-vila sochaře Josefa Šejnosta se sedícími havrany na cimbuří. Z vrcholu vede křížová cesta ke studánce s léčivou vodou. Přímo na vrcholu je rozhledna.

Hrad Kámen
Původně gotický hrad ze 14. století stojí na žulové skále. V současnosti je v něm expozice motocyklů. Hrad najdete v obci stejného jména. V zimních měsících je možné jej navštívit jen po telefonické domluvě na tel.: 565 426 609 , 565 426 619 nebo na e-mailu hrad.kamen@seznam.cz  
http://hradkamen.pacov.info  

Těchobuz
Pokud se zajímáte o osudy významných lidí, nevynechejte obec Těchobuz, kde žil jistý čas myslitel Bernard Bolzano (1781 - 1848). Letos byla v obci v rámci projektu Probouzení Těchobuze otevřena galerie, která slavného obyvatele obce připomíná. Těchobuz se tak stala jediným místem na světě, kde je stálá expozice připomínající život a dílo tohoto významného matematika, teologa a filozofa.
www.techobuz.cz  

Želiv
Obec na soutoku řek Želivky a Trnavy. V roce 1139 zde založil kníže Soběslav klášter, který patří premonstrátům. V letech 1713 - 1720 byl barokně přestaven. Obec je známým rekreačním místem a výchozím bodem k vycházkám na přehrady Trnávka a Sedlice.
www.obeczeliv.cz  

Žirovnice
Původně gotický hrad z poloviny 14. století, později přestavěný na zámek, má nádvoří s arkádami na pilířích. Uvnitř jsou pozoruhodné pozdně gotické fresky ze 16. století a sgrafitová výzdoba. Město je známé svými perleťářskými výrobky.
www.zirovnice.cz