Barevný Brooklyn černobíle

 
Snímek: Petr Janoušek

Na cestě z letiště do hotelu se ptám taxikáře, zda by žil v lokalitě, kam mám namířeno. "Ani náhodou," odpověděl rozhodně. Narážel tím zřejmě na skutečnost, že Brooklyn není jen útulná botanická zahrada s více než dvěma sty třešněmi, oblíbený Prospect Park nebo udržovaná oblast Brooklyn Heights z počátku 19. století. Je to i místo, kde se mísí kultury a národnosti z celého světa a kde si někdy může rodilý Američan připadat jak cizinec, ztracený mezi nápisy v čínštině, azbuce nebo arabštině. Imigrantské komunity si totiž do nového domova vždy přivezou něco ze své původní kultury, ať už je to jazyk, náboženství, hudba nebo kuchyně. Čím je společenství početnější a čím poctivěji dodržuje své tradice a zvyky, tím se tyto prvky projevují navenek výrazněji.

Někde copánky, jinde vlasy pod čepec
Z velké většiny černošská je třeba čtvrť East Flatbush. Žijí tady přistěhovalci z Jamajky, Trinidadu, Haiti nebo Panamy. Na domech visí nápisy zvoucí na autentickou karibskou kuchyni, do salonu krásy v dominikánském stylu nebo na africké pletení vlasů. Zejména kadeřnictví je v této oblasti nespočet. Na každém rohu aspoň jedno a téměř ve všech bývá plno.
Úplně jiný přístup k úpravě účesu a pokrývce hlavy mají ve čtvrti Borough Park, kde podle některých odhadů žije až 250 tisíc Židů. Za posledních několik desetiletí se tato lokalita hodně proměnila. Z různorodé oblasti italských, irských a moderních židovských rodin se stala enkláva chasidistů (mystický proud judaismu). Ještě na začátku 90. let minulého století tu stejně jako v celém Brooklynu žilo velké množství liberálních Židů. Mnoho z nich se ale přestěhovalo na předměstí, zatímco do Borough Park začali přicházet právě ortodoxní chasidisté. Často například nevlastní televizor nebo nechodí do kina. Mladé dívky nevycházejí na ulici, aniž by neměly zakrytá ramena a kolena. Přestože je teplý podzimní den, potkávám zde ženy v černé pletené čapce či v baseballové čepici. Culíky mají schované v "punčoše" a zastrčené pod čepicí. Hlavu si důsledně zakrývají i muži, míjím mladíky s jarmulkou a pejzy, starší Židy s dlouhými plnovousy a klobouky.

Nefoťte nás!
V chasidských rodinách se rodí průměrně šest sedm dětí, proto je "Boro Park" (podle místní výslovnosti) popisován někdy také jako "hlavní město baby-boomu". Ekonomicky jde o jednu z nejaktivnějších židovských komunit na světě, své pobočky tu proto mají už desítky let nejvýznamnější americké banky, jako je J. P. Morgan Chase nebo Citibank.
Dalším typickým znakem židovské komunity je neochota nechat se fotografovat. Jedním z důvodů je přesvědčení, že fotografie bere duši. Další motiv jsem zjistil poté, co mě zastavil jeden starší, zavalitější pán a poměrně nepřátelsky a důrazně chtěl vědět, proč tam fotím. Když jsem mu párkrát zopakoval, že pracuji na fotodokumentu o Brooklynu a že za tím není nic záludného, jeho tón se změnil. Vysvětlil mi, že v dnešní geopolitické situaci prostě mají strach. To bylo vidět také na dvou synagogách, kolem kterých jsem procházel - na vstupních dveřích jsem si
všiml zámku s elektronickým bezpečnostním kódem.

Domů? Ale proč?
Orientální ingrediencí do zdejší kulturní omáčky je 8. Avenue ve čtvrti Sunset Park na jihu Brooklynu, jen pár bloků od Borough Park. Naprostá většina obyvatel této oblasti jsou Asiaté, jen málo z nich mluví anglicky. Ruch a atmosféra ulice tak připomínají jihovýchodní Asii. Veškeré nápisy jsou zde v čínštině nebo vietnamštině, případně v dalších asijských jazycích, anglická slůvka na cedulích tu mají vždy i čínskou verzi. Osmou Avenue lemují čínské obchody, restaurace, ale i buddhistické chrámy.
Ještě o kousek dál, na 5. Avenue, žije poměrně silná latinsko-americká komunita. Najdete zde obchody s produkty z Mexika a dalších středoamerických zemí, u stánku si můžete koupit knížky ve španělštině. Tak intenzivní atmosféra původní vlasti, jakou lze najít v jiných částech Brooklynu, tady ale nepanuje. Převažující latinsko-americká populace se tu už stačila promíchat s bílými Američany, Asiaty i přistěhovalci z Evropy.
Jako dvanáctiletý přijel kdysi z Řecka do New Yorku i Christos, kterému bylo letos šedesát. Postává s kazetovým přehrávačem v ruce u zdejšího kostela a hraje křesťanskou hudbu. Pobyt v New Yorku pro něj nebyl vůbec jednoduchý a měl daleko k příjemnému životu ve vysněné zemi. Odloučení mu působilo deprese, až skončil v nemocnici. Čínští lékaři mu ordinovali nevhodné léky a způsobili mu tím otravu, z níž se pak dlouho dostával. Úplně se vyléčit mu pomohl až jeden doktor-krajan.
Naproti tomu David, jenž před třiceti lety přicestoval z Istanbulu, si život v Americe nemůže vynachválit. Dnes žije z důchodového pojištění. "Nechtěl byste se někdy vrátit zpět domů?" ptám se ho. "Proč? Amerika je přece země příležitostí!" odpoví mi odhodlaně, jako by citoval reklamní slogan.

Staré? Vybourat!
Jinakost na mě dýchne i poté, co vystoupím z metra na Manhattan Avenue na severu Brooklynu, v části zvané Greenpoint. A není to nutně jen tím, že je zde poměrně silně zakotvena komunita polských přistěhovalců. Zajít tady můžete do polské pekárny, restaurace nebo třeba podstoupit polskou masáž, ať už se pod tím skrývá cokoli.
Chvíli jen tak postávám na rohu, v ruce fotoaparát, když ke mně přistoupí starší muž. Nabádá mě, abych si danou scenérii pořádně vyfotil, protože zanedlouho už to nepůjde. Ulici prý mají z velké části vybourat a postavit tam bytové domy a obchodní centra, podle něho nevalné architektonické kvality. Ne-známe to odněkud?
Později u piva v restauraci Karczma se o muži dozvídám, že je z Varšavy a jmenuje se Zbigniew. Pracuje jako architekt, navrhoval několik kostelů a mešit v New Yorku, a to, co v jejich sousedství poslední dobou vyrůstá, se mu vůbec nelíbí. Když je něco kolem třetí hodiny odpoledne, opilý Zbigniew vstává. Prý musí ještě do práce. Dopíjím a přemýšlím, jak asi vypadají jeho stavby.

Tady ne, jdi vedle
Poslední místo, kam se na svých toulkách Brooklynem vydávám, je slavná Brighton Beach. Jižní cíp této čtvrti, úplně dole u Atlantiku, je domovem početné ruské menšiny. Ruské filmy, knihy, noviny, hudba, ale i restaurace s borščem a vodkou tu místním obyvatelům připomínají domov, ostatním dávají možnost Rusko aspoň trochu poznat.
Jaká je pohostinnost ruské restaurace v amerických podmínkách, zakouším, když si v jedné z nich objednávám kávu. K mému překvapení na mě číšník vyhrkne, že tady mě neobslouží, že mám jít jinam. Snažím se mu oponovat, ale stojí si za svým. "Jdi vedle!" zopakuje už o něco důrazněji a dává mi najevo, že můj dolar za jednu usmolenou kávu mu za obsluhu nestojí.
Popojdu tedy o kus dál a zkouším restauraci Primorski. I když jsem před chvílí spořádal dva vydatné chutné pirožky, nechci riskovat stejný výsledek a objednávám si boršč a klobásu. Než mi jídlo přistane na stole, dám se na chvíli do řeči s manažerkou restaurace Tatjanou.
Sympatická čtyřicátnice odmala nenáviděla Rusko, respektive Sovětský svaz a hledala možnosti, jak se odtud dostat. Příležitost se jí naskytla před osmi lety, když v loterii vyhrála Zelenou kartu. Ta jí umožnila odcestovat a legálně pracovat v USA. Usadila se v Brooklynu a na rozdíl od mnoha jiných přistěhovalců z různých koutů světa, s nimiž jsem měl možnost mluvit, Tatjana nikdy netoužila po návratu domů. Amerika zkrátka skýtá pro každého nově příchozího obyvatele jiný životní osud.

Petr Janoušek

Kde se ubytovat
* Hotely ***: zhruba od 120 USD za noc
www.travelocity.com  
* Apartmány (byty): od 80 USD za noc
www.nyhabitat.com/new-york-apartment/bed-breakfast  

Jak se tam dostat
Do New Yorku létají jak evropské, tak americké aerolinky. Užitečné informace ohledně newyorské dopravy lze najít na www.hopstop.com. Zadáte výchozí a cílovou adresu, určíte, jakým způsobem (metro, bus, atd.) se chcete dopravovat a zda si přejete více chodit, či se víc vézt. Server vyhledá trasu, jak se z daného místa zvoleným způsobem nejlépe dostat do požadovaného cíle.