Rozdílné zkušenosti aneb Turecko není monolit

Rozdílné zkušenosti a pocity řady podnikatelů obchodujících v Turecku - to byl silný motiv nedávného semináře organizovaného Komerční bankou a agenturou CzechTrade v Brně. Tato země mnoha tváří je hranicí mezi západním a islámským pojetím světa. Jde o mnohoetnický, několikajazyčný region, kde lidé věří v různá náboženství, komunity žijí v několika "vrstvách", které se neprolínají, příliš spolu nekomunikují a nenavštěvují stejná místa.

Na jedné straně je zde patrný ekonomický blahobyt, silný pětiletý ekonomický růst a zřejmý potenciál související s pomalu se otevírajícími branami Evropské unie. Na druhé straně nelze opomenout propastný rozdíl životní úrovně a vnímání světa ve východní části země, u hranic s Íránem, Sýrií či Irákem.

Právě proto zde obchodníci využívají všechny zajišťovací a platební instrumenty. Od bankovních záruk do výběrových řízení vystavených českou bankou přímo na tureckého zákazníka či jeho banku až po využívání výhod dokumentárních plateb. To potvrzují slova Davida Pipala, business managera společnosti Zetor Trade: "Do Turecka vyvážíme traktory již několik let. Abychom měli jistotu, že dostaneme včas a řádně zaplaceno, používáme dokumentární akreditivy. Tento přístup nám umožňuje nabídnout tureckému zákazníkovi odloženou splatnost. Abychom si však udrželi dobrou likviditu, využíváme forfaitingu."

Forfaiting je odkup pohledávek, v tomto případě zajištěných dokumentárními akreditivy, bez zpětného postihu na původního majitele. Výhodou tohoto řešení je, že bezprostředně po realizaci dodávky banka vzniklou pohledávku odkoupí a zaplatí prodávajícímu hodnotu pohledávky sníženou o cenu za její odkup. Stane se tak novým majitelem pohledávky za bankou, která dokumentární akreditiv otevřela, a přebírá na sebe riziko nezaplacení. Zpravidla se odkupují pohledávky se splatností 90 až 180 dní s hodnotou převyšující jeden milion korun nebo protihodnoty v cizí měně. Zde je důležité vždy konzultovat se svojí bankou, zda a za jakých podmínek je možné tento obchod realizovat.

Turecký bankovní sektor se stabilizoval po hluboké ekonomické krizi v letech 2000 - 2001, která vznikla i jeho slabostí, roztříštěností a vysokým procentem špatných úvěrů. Toto období pak vyvolalo vlnu konsolidace, restrukturalizace a uzavírání zkrachovalých bank.

V roce 2006 působilo na trhu 46 bank, což je o 40 procent méně než před touto krizí. Provozují 7352 poboček a zaměstnávají 153 tisíc zaměstnanců, z nichž téměř polovinu tvoří ženy. Pro místní poměry to není zdaleka obvyklé. Důvod je historický a zcela prozaický - práce s penězi byla dříve označována za špinavou, což dnes samozřejmě neplatí.

Z těchto bank jsou tři státní, 12 soukromých s výhradně tureckým kapitálem, 13 soukromých finančních institucí a 17 zahraničních bank. Mezi nimi působí od roku 1990 i Société Générale, mateřská společnost české Komerční banky.

Pět největších bank v čele s Turkiye Is Bankasi představuje 60 procent všech bankovních aktiv. Turecké banky postupně posilují výkonnost a přijímají mezinárodní bankovní standardy, což je patrné hlavně ve zlepšování kvality aktiv, růstu profitability bank, jejich kapitalizaci, v dodržování pravidel, absenci šedé ekonomiky a zvyšujícím se ratingu. Úroveň služeb a komunikaci v anglickém jazyce lze označit za standardní. V některých pobočkách menších bank, zejména mimo hlavní město a Istanbul, kde se nachází většina finančních institucí, však mohou nastat určité potíže.

Přestože místní banky stále více poskytují půjčky i malým a středním podnikům, financování poskytnuté českou bankou může být stále ještě významně výhodnější. Zejména u větších projektů může český exportér nabídnout svému tureckému zákazníkovi možnost dlouhodobého financování a získat tak značnou konkurenční výhodu. Tento úvěr může být poskytnut prostřednictvím turecké banky nebo přímo zákazníkovi, často je pojištěn Exportní garanční a úvěrovou pojišťovnou (EGAP) a využívá se hlavně pro projekty směřující do energetiky, ucelenější strojní dodávky, ale i větší stavební záměry.

Závěrem je třeba říci, že nezávislé ratingové agentury oceňují Turecko daleko výše než například Rumunsko nebo Bulharsko. Podnikatelské prostředí a podmínky pro investování se vylepšují, a to zejména díky reformám v legislativě a zvyšování kvality školství. V letech 2004 a 2005 zde bylo založeno více firem se zahraniční majetkovou účastí než za předchozí půlstoletí. Přetrvávají však i negativa - pod vlajkou výroků typu "země je příliš chudá, velká a neevropská". Nicméně přes řadu výhrad a někdy velmi významných rozdílů ve firemní a obchodní komunikaci, je tento více než sedmdesátimilionový trh významným příslibem.

-

Autorka je ředitelka divize Financování obchodu a exportu Komerční banky