Milan Šimáček: Slovinci a euro, náš vzor a cíl?

Konečně! Výhody a nevýhody zavedení eura se diskutují nahlas a bez strachu. Nejvzrušenější je debata o správném načasování. V takové diskusi by samozřejmě měly mít prostor i vyhraněnější názory.

Někteří ekonomičtí komentátoři poslední dobou hodně psali a mluvili o Slovinsku jakožto o vzoru úspěšného zavedení eura. Dívejme se však pečlivě a podrobně: pravda z Lublaně je jiná.

Nejdřív euro, pak inflace

Slovinští politici a centrální bankéři uzavřeli před zavedením eura tichou gentlemanskou dohodu s velkými podniky a odbory, aby zbytečně nezvyšovaly mzdy a ceny do zavedení eura. Stejně tak vláda minimalizovala investice v oblasti infrastruktury a v dalších oblastech. Důvodem takovéto unikátní dohody bylo samozřejmě snadnější plnění inflačního kritéria, které Evropská centrální banka ostře sleduje.

Takovýmto způsobem Slovinsko toto maastrichtské inflační kritérium snadno splnilo a euro s úspěchem zavedlo. Nikoho snad nepřekvapí, že tlaky na zvyšování mezd a cen po zavedení eura ve Slovinsku propukly a inflace začala růst.

Samozřejmě, že vysoké světové ceny ropy a potravin mají na tom také svůj podíl, ale příčinu je nutno hledat ve fundamentálních tržních procesech.

Přiblížení za vysokou cenu

Cenová hladina Slovinska je na úrovni přibližně 71 procent cenové hladiny evropské dvanáctky a HDP na hlavu je ve Slovinsku na úrovni přibližně 79 % průměrů HDP na hlavu evropské dvanáctky. Je logické, že pokud cenové přibližování k západní Evropě nemůže jít cestou nominálního posilování měny, musí jít cestou růstu cenové hladiny.

A jelikož měnou Slovinců je dnes již euro, takzvaná reálná apreciace může jít na Slovinsku pouze cestou rychlejšího růstu cenové hladiny. A tomu, jak vidíme, nezabránily ani tajuplné dohody slovinské vlády a centrální banky s podniky a odbory.

Od ledna 2008 zavedly euro Kypr a Malta. Ty měly inflační kritérium splněno, avšak Evropská centrální banka společně s Evropskou komisí přivřely trochu oko nad jejími fiskálními neduhy z toho důvodu, že fiskální deficit má u obou z těchto zemí klesající tendenci. Avšak vysoké fiskální deficity budou Kypr a Maltu omezovat v pružné reakci fiskální politiky na možné asymetrické hospodářské šoky, když už byl nástroj národní měnové politiky převeden do Frankfurtu.

Až bude Paříž opět zlobit

A ani tento precedens tolerance vyšších než požadovaných fiskálních deficitů není dobrým motivačním prvkem pro tradičně fiskálně "neposlušné" země jako Itálie nebo Francie. Jako vidíme, zavedení eura není nikdy zadarmo. Bohužel někteří ekonomové v poslední době České republice doporučují uspěchané a nevýhodné přijetí eura a neuvědomují si regionální aspekty takto závažného rozhodnutí.

Spěch znamená inflaci

Uspěchané zavedení eura znamenalo vysoké náklady v podobě vyšší inflace a nesladěného hospodářského cyklu s eurozónou, což by v prostředí centralizované měnové politiky mohlo českou ekonomiku zbytečně rozkolísávat.

Naše cenová hladina je dokonce ještě nižší než ve Slovinsku a dosahuje přibližně 57 procent cenové hladiny vyspělých zemí Evropské unie. Žádnými politickými dohodami se proti procesu dobíhání západních ekonomik bojovat nedá.

Ani slovinský způsob zavedení eura není ideální a bezbolestný. Nejlepší cesta je rychlá deregulace ekonomiky, fiskální reforma a trpělivost. Rovněž není zapotřebí spěchat do projektu, který začíná ztrácet na oblibě dokonce i u samotných iniciátorů zavedení společné měny v Evropě.

Poslední průzkumy z Německa a Belgie ukazují, že nostalgie za původními národními měnami je mezi obyvateli těchto zemí nadále velká, a že starší generace se ještě stále plně nezorientovaly v cenách uváděných v eurech.

Autor je náměstkem ministra financí