Neuměl jsem lidem vysvětlit práci

Marek Erneker, výkonný ředitel společnosti IGNUM

Nastoupil jsem nově do pozice výkonného ředitele a zpočátku zaměstnancům nejasně zadával úkoly. Nepřikládal jsem tomu zásadní význam, protože jsem dříve pracoval jako vedoucí programátor v perfektně sehraném týmu.

Výborně jsme si rozuměli, společně pracovali na designu kódu a přizpůsobení ovládání některých uživatelských rozhraní. Při běžné práci jsme často naráželi na množství rutinních operací, které vyžadovaly rychlé rozhodování při provádění jednoduchých správcovských úkonů.

Postupem času jsme si s kolegy vybudovali cit pro sdělování informací. Naše komunikace probíhala rychle a intuitivně. Nebylo nutné si navzájem sdělovat přesně představy. Nešlo-li o větší projekt, naše myšlenka byla snadno pochopena na základě předchozích zkušeností a společného citu pro věc.

Teď jsem se však dostal do kontaktu s novými lidmi a podcenil to, že musím kolegům více vysvětlovat zadání a ověřovat také jejich pochopení.

Kdybych to dělal, nedostal bych se do situace, že projekty končívaly řešením, které mě překvapilo a bylo z mého pohledu nepřijatelné.

Zpočátku pro mě bylo těžké najít příčinu našich nedopatření. Při spolupráci s kolegy z dalších oddělení jsme nezřídka naráželi na tentýž problém. Měli jsme rozdílné představy o způsobech řešení.

Ani tehdy jsem vzniklé rozpory nechápal jako vlastní pochybení. Dál jsme si proto trpělivě vysvětlovali rozdíly v našich představách. Jako výkonný ředitel jsem dál koordinoval některé větší projekty.

Byl jsem velmi překvapen, že si s ostatními kolegy musíme představy ujasňovat déle a podrobněji. Po dalším takovém neúspěchu jsme situaci rozebírali s vedoucím manažerem programátorů a udivil mě svým názorem na věc. Rozdíly mezi představou a výsledkem byly dané nepřesným zadáním.

Že by můj velmi blízký kolega natolik hájil své oddělení, že by tvrdil takové nesmysly? Po další diskusi jsem mu ovšem musel dát za pravdu. Pracoval jsem totiž stále s mylným předpokladem, že přece všichni víme, co si druhý myslí a naše představy se shodují.

Teprve rozhovor s kolegou, který mě dobře znal, odhalil mé zažité chování. Začal jsem se více věnovat komunikaci. Další projekt byl tak řešen v poklidu, přesto jsme ale strávili více času jeho přípravou a plánováním. Nakonec se vše zúročilo v lepším výsledku.

Nedávno jsem se účastnil jednoho obchodního jednání s naším partnerem. Na stole bylo řešení některých projektů, jejichž hlavní podobu měl specifikovat právě partner. A asi nikoho nepřekvapí, že po výroku "nějak to udělejte, já myslím, že si rozumíme", jsem si vzal slovo a hned reagoval.

Zjistil jsem, že jsme si nerozuměli. Teď chci po všech zkušenostech raději od partnera přesné zadání. Věřím, že jen tak budou spokojeny obě dvě strany.