Rodiče by své potomky měli učit, jak pracovat s penězi
Finanční výchova ratolestí od útlého věku by měla v každé rodině samozřejmostí, protože děti ekonomicky ochraňuje.
V České republice je velmi rozšířena kultura mezigeneračního obdarovávání. Prarodiče dávají peněžité dary, a to již od útlého věku vnoučat. Obdarovávány bývají děti za maturitu, promoci nebo při jiné významné životní příležitosti. Za přirozené je u nás považováno, když dítě darovanou částku utratí. Jde o tradici vyplývající z kultury, která se těžko změní, i když jde o tradici ekonomicky nepříliš výhodnou.
Zvykem je spíše utrácet
Tato kultura nevypěstovává v dětech soběstačnost, potřebu akumulovat finanční prostředky a odkládat spotřebu, ale spíše je vede k opačným návykům. Psychologové v této souvislosti hovoří o návyku uspokojovat se drobnými parazitními výdaji, které nesměřují k hlavnímu finančnímu cíli, ale slouží spíše jako forma odreagování stresu. V dlouhodobém celoživotním horizontu jde pak o nemalé částky a lze říci, že to je drahá terapie.
U finančně průměrné rodiny může jít o návyk, který zůstává zdánlivě "nevinný" a bude působit problémy jen jedinci samotnému. U bohatších rodin spravujících větší rodinný majetek se takto vytváří základ problému, který je mnohem závažnější.
V USA se ukázalo, že potomci, kteří získávají majetek dědictvím, jej většinou rozmělní, místo co by jej zvětšili. Jen menší část dědiců má dost finanční kázně, aby to nedopustila.
U nás, kde první generace zámožných teprve začíná stárnout a předávat majetek, vyvstane problém transferu majetku až za čas. Pokud do té doby rodiče budou věnovat dostatek pozornosti finanční výchově svých dětí, bude možné zabránit mnoha zbytečným majetkovým ztrátám.
Je tedy třeba u svého potomka pěstovat sklony k racionální spotřebě a naopak omezovat tendence k impulsívnímu utrácení. K tomu slouží celá řada metod a nástrojů. U nejmenších dětí se jako jedna z nejlepších možností jeví nejrůznější finanční hry.
Finanční hry pro děti
Výchova v zámožnějších a ekonomicky cílevědomých rodinách začíná již od velmi útlého věku. To je přibližně takový věk, kdy si dítě v rodině dokáže říci babičce či dědečkovi o desetikorunu.
Jednou z doporučovaných metod je rodinná hra na banku. Dítě dostává kapesné, ale jen jistou část. Ta druhá je zapsána do rodinné bankovní knihy. Rodiče mohou dítěti při té příležitosti vysvětlit úrok a musí mu samozřejmě úrok připisovat. Musí s ním také projednat výpovědní lhůtu. Dítě by mělo mít i právo používat vklad jako zástavu na půjčku. Jako u všech her, i tady velmi závisí na rodičích - na tom, zda dokáží věci vysvětlit a jak jsou důslední.
Možná že nám to v rozměrech domácí finanční výchovy zní nadneseně a přehnaně. Má to své nevýhody i výhody. Finanční výhody pro budoucnost dětí jsou ale nesporné. Budou pak nejspíše prožívat život, v němž jim nejvíce pomohou jejich vlastní uspořené peníze. Autor pracuje ve společnosti
Pioneer Asset Management
