Američané zpřísňují, chtějí o šéfech vědět vše
Odstartoval to krach energetického kolosu Enron před čtyřmi lety: již beztak tvrdá pravidla pro chování amerických akciových společností se začala ještě zpřísňovat. Nyní dochází i na platy manažerů.
Nežijí si šéfové podniků na vysoké noze na úkor akcionářů, skutečných vlastníků firem, ptají se ve Spojených státech. A odpověď: "Nevíme, ať si to rozhodnou sami akcionáři," říká šéf americké komise pro cenné papíry Christopher Cox. Musíme jim ale zajistit dost informací, dodává.
Na internetových stránkách komise se proto objevil návrh, který má donutit manažery ohlásit předem "nepeněžní" odměny včetně zlatých padáků. O návrhu se nyní diskutuje, rozhodnutí padne v dubnu, a pokud ho komise schválí, bude platit od roku 2007.
Rozproudil to Welch
Už nyní jsou američtí manažeři povinni zveřejňovat své platy či akciové opce. V posledních letech ale akcionáře pobouřilo několik případů, kdy teprve dodatečně zjistili výši dalších ředitelských odměn.
Nejdiskutovanějším "skandálem" je odchodné bývalého šéfa General Electric Jacka Welche.
Ten šel do penze v roce 2001. Ale teprve o dva roky později se akcionáři dozvěděli, jak mu společnost jeho odchod osladila: kromě peněz měl do konce života právo užívat na útraty svého bývalého zaměstnavatele luxusní byt v New Yorku se služebnictvem (včetně vína zdarma), lóži v Metropolitní opeře a auto s řidičem a ochrankou. Navíc mu firma platila i lístky na baseball a tenis či cesty firemním tryskáčem.
To vše přišlo General Electric ročně na tři milióny dolarů. Prozradila to Welchova bývalá manželka před rozvodovým soudem poté, co jí Welch nechtěl vyplácet měsíční apanáž.
Podobně si dopřával na účet firmy například bývalý ředitel Tyco International Dennyl L. Kozlowski či šéf vydavatelství Hollinger International Conrad Black. Tomu společnost zaplatila svatbu a cestu na pacifický atol Bora Bora.
Jiný manažer, Donald Tyson, šéf firmy Tyson Foods, také opomněl upozornit akcionáře, že si za podnikové peníze koupil orientální koberce, šperky a závodního koně.
Nezapomněl ani na své blízké, kterým nadělil pod stromeček dárkové certifikáty a platil jim telefony. Celkově tak připravil firmu o tři milióny dolarů. Navíc na rozdíl od Welche, který pomohl General Eletric k růstu, cena akcií Tyson Food před jeho odchodem v roce 2003 klesla o sedmdesát procent.
Odměny jen za výsledek
Obdobné "radovánky" nyní akcionáři pravděpodobně omezí. Budou o nich totiž vědět. Americká komise pro cenné papíry navrhuje, aby pět nejvyšších manažerů každé veřejně obchodovatelné americké firmy zveřejnilo své odměny - od bonusů přes opce na nákup akcií až třeba po použití služebního auta či telefonu, pokud za ně firma zaplatí více než deset tisíc dolarů ročně (nyní je limit padesát tisíc).
Dopředu budou muset muset oznámit akcionářům i přislíbené zlaté padáky a přilepšení při odchodu do penze. A jak se pozná, že jde o odměnu? Je to i sleva na výrobek vlastní společnosti, ptají se manažeři. Podle Cynthie Glassmanové z americké komise je to jednoduché. V narážce na oblíbené pořekadlo tvrdí: "Pokud to chodí jako kachna a kváká jako kachna, je to určitě odměna".
Jinak ale diskuse o návrhu od jeho zveřejnění v polovině ledna příliš nepokročila. Téměř všichni uznávají, že ředitelé velkých firem mají nárok na slušné odměny. Akcionáři se ale ptají, jestli jde skutečně vždy o odpovídající bonus za dobře odvedenou práci.
V roce 1993 pohltily u veřejně obchodovatelných akciových společností odměny vedení okolo pěti procent zisku. O deset let později to už bylo přes deset procent. Loni odměny vzrostly oproti roku 2004 o třicet procent. Hodnota akcií pěti set velkých amerických firem podle Standard & Poor's přitom vzrostla stěží o devět procent. A mezi nejlépe placenými manažery podle časopisu Forbes se umísťují i šéfové podniků, jež jdou ke dnu.
