Hned v den, kdy rozhodnutí padlo, vzrostly úrokové sazby, za které si mezi sebou půjčují peníze banky navzájem (tzv. PRIBOR), i sazby, za které banky půjčují svým klientům. Tyto klientské úrokové sazby jsou obvykle nastaveny jako PRIBOR plus určitá přirážka. Pokud banky očekávají, že ČNB sníží v budoucnu své sazby, také ony reagují již s předstihem a snižují sazby pro klienty a naopak. Odmítnutí ČNB snížit sazby tedy alespoň načas zhatilo naděje dlužníků, že by jejich úvěry mohly zlevnit.
Není ale všem nadějím konec. Inflace v české ekonomice je velmi nízká a koruna je silná - to obojí jsou důvody, proč zůstává alespoň malá naděje na to, že by ČNB mohla snížit své sazby v budoucnu. A nyní tedy vyvstává otázka, jak se zachovat. Má za této situace smysl vymýšlet nějaké strategie, jak na úrocích co nejvíce ušetřit? A pokud ano, tak jaké?
Strategická volba
Situace je daná: z toho, co bylo řečeno, dlužník i věřitel vědí, že letos se úrokové sazby u jejich úvěrů s největší pravděpodobností vůbec nezmění anebo s malou pravděpodobností klesnou asi o čtvrt procenta. Aby toho nebylo málo, není dokonce také možné zcela vyloučit, že například na samém konci roku 2006 by úrokové sazby mohly i o čtvrt procenta vzrůst. Ale ať již tak či onak, pohyb bude každopádně velmi malý.
Samozřejmě riziko pohybu úrokových sazeb není na finančním trhu ničím novým, a tak byly vymyšleny nástroje, jak se věřitelé mohou bránit proti poklesu a dlužníci proti růstu úrokových sazeb.
Podniky to mají snazší
Velcí věřitelé a dlužníci si mohou kvůli velkému objemu peněz dovolit využít nástrojů finančních trhů, které zůstávají běžným domácnostem nedostupné. Jedná se především o takzvané FRA a IRS. A nemusí se vlastně proti pohybu úrokových sazeb ani zajišťovat, mohou prostřednictvím těchto speciálních zajišťovacích nástrojů třeba i spekulovat.
Je však třeba vzít v úvahu, že tyto speciální zajišťovací nástroje se podniku tím více vyplatí, čím větší pohyb úrokových sazeb může nastat. Dnes stojíme v situaci, kdy se úrokové sazby u úvěrů mohou během letošního roku v té naprosto nejodvážnější variantě pohnout asi o půl procentního bodu a v té nejpravděpodobnější variantě se zřejmě až do konce roku příliš nezmění. Jestliže se tedy podnik-dlužník zajistí prostřednictvím zmiňovaných nástrojů proti pohybu sazeb, pak také přínos takového zajištění bude mizivý. Nejinak tomu bude, pokud se podnik nebude zajišťovat, ale bude na pohyb sazeb naopak spekulovat.
Vzhledem k tomu, že nejpravděpodobnější variantou je nyní zhruba stagnace úrokových sazeb až do konce roku, není dokonce ani možné jednoznačně tvrdit, že výhodnější je zajistit se proti růstu anebo naopak proti poklesu sazeb. Jednoduše můžeme učinit závěr, že za dnešní situace zajištění proti pohybu úrokových sazeb prostřednictvím standardních zajišťovacích nástrojů zřejmě žádný velký finanční přínos nepřinese a rozhodně jej lze doporučit jen jako klasickou "pojistku". Což ovšem také z hlediska podniku není k zahození, protože ten alespoň bude mít jistotu, že když již zajištěním nezíská dodatečný výnos, pak alespoň nebude mít ztrátu. Což je ostatně pravý smysl existence zajišťovacích instrumentů.
Opatrně s hypotékami
Drobní dlužníci, jako jsou běžní majitelé hypoték, sice nejsou v situaci, kdy by mohli běžně využívat sofistikovaných zajišťovacích strategií, které jsou konstruovány pro velké subjekty, ovšem každý dlužník víc než dobře ví, že banky mu nabízejí možnost fixace úrokových sazeb.
A tato fixace má v podstatě stejný efekt jako použití zajišťovacích nástrojů, jen s tím rozdílem, že fixace sazeb je ve svém konečném efektu obvykle poněkud dražší než klasické zajištění pro podniky.
A opět tu platí to samé, co u velkých podniků: fixace úrokových sazeb z úvěru se vyplatí tím více, čím více se mohou v budoucnu úrokové sazby pohnout. Pokud dlužník nepředpokládá, že by v nejbližším roce úrokové sazby vzrostly o více než čtvrt či půl procenta, fixace úrokových sazeb přestává být zajímavá. A protože tato podmínka splněna dnes není, podle našeho názoru v tento okamžik fixace úrokových sazeb z úvěru není zajímavá. Jakákoliv (a zejména dlouhá) fixace úvěru by tedy nyní byla zbytečně drahá. A tak se domníváme, že když už fixovat úrokové sazby, pak jen na co nejkratší dobu. Toto naše doporučení však platí dnes - rozhodně jej nelze chápat jako univerzální radu s neomezenou časovou platností.
Již za půl roku bude zřejmě situace odlišná. S postupem času se totiž bude blížit okamžik, kdy úrokové sazby z úvěrů naopak porostou, a to bude vhodná chvíle pro fixování úrokových sazeb.
Autorka je analytičkou společnosti Next Finance
