Sníh bílý jako kuchařský rondon

 
Snímek: OT VALMEINIER

Zkušený instruktor Michel se půl kilometru nad údolím Valmeinier srdečně usmívá. Má na sobě červenou bundu své lyžařské školy, ovšem loňský model. "Do té letošní se nevejdu, ušili je nějaké menší," směje se s rukou položenou na vyklenutém břiše. Dlouhé světlé vlnité vlasy, zastřižená bradka. Zkrátka Obelix opustil stránky legendárního francouzského komiksu a stoupl si na lyže.
Půldenní lyžování s Michelem na sjezdovkách střediska Valmeinier poskytne univerzální manuál na použití francouzských sjezdovek středně velké kategorie.

Zásady francouzského lyžování
Pravidlo první: Dobře se naladit. Drobné nedostatky jsou věc k pousmání, nikoliv k pokažení nálady. Že velká sedačková lanovka, jež je vydávána za chloubu zdejších svahů, nemá stříšku a na lyžaře kápne špína z lana? No a co, alespoň nic nebrání výhledu na horské štíty. Například v Rakousku jsou kryté sedačky běžným standardem a bývají doplněné i sklápěcí průhlednou bublinou proti větru, kdežto tady lyžaře studí namrzlý sníh. Srovnávat ale rakouskou preciznost a francouzské bohémství nelze. Třešně nejsou višně.
Pravidlo druhé: Užívat si volnost. Na mapě sjezdovek nacházejících se mezi středisky Valmeinier a Valloire nenajdete vyznačené speciální terény pro jízdu mimo upravené svahy. Zatímco na rakouských pláncích jsou přesně popsané a barevně vyznačené, tady Michel jen rozmáchne rukou. "Sjezdovka vede obloukem, ale můžeme to vzít přímo."
Je-li dost prašanu, lze si ve Valmeinier užít jízdy v čerstvém sněhu dosyta. Z vrcholu Le Grand Plateau (2524 m) vede dolů do údolí dokonce speciálně značená trasa ve volném terénu, během které lyžař překoná mezi lanovkou a hotely tisíc výškových metrů. Sjízdnost trasy je však závislá na tom, jak správci sjezdovek vyhodnotí případné lavinové nebezpečí.
Pravidlo třetí: Lyžování má vyvolat hlad. Po několika svižných jízdách přichází čas pro návštěvu restaurace na sjezdovce. Ač samoobslužná, nabízí kromě univerzálních špaget i několik původních originálních laskomin. Například obří kulatý krajíc domácího chleba zapečený se sušenou šunkou a kozím sýrem. K tomu suchý bretaňský cider a nakonec borůvkový koláč. Když se po takovém občerstvení člověk postaví znovu na lyže, připadá si jako námořní tanker, který po natankování ropy a nabrání rychlosti potřebuje na zastavení desítky kilometrů.
Pravidlo čtvrté: Pozor na barvy. Na francouzských svazích mají barevné značky sjezdovek trochu jiný význam. Zavedená konvence, že modrá sjezdovka je nejlehčí, červená středně těžká a černá nejnáročnější, tu platí jen přibližně. Černé svahy bývají opravdu náročné, ale na modré sjezdovce se často stává, že obsahuje prudší a těžší pasáže než celá červená. Specialitou jsou pak zeleně značené sjezdy do údolí. Jde o ty nejméně náročné cesty, někdy nazývané jako šnečí. Ta ve Valmeinier je navíc navržena tak, že svými serpentinami postupně objíždí všechna ubytovací střediska u dolních stanic lanovek. Nikdo se tak nemůže ve spleti desítek kilometrů sjezdovek ztratit. Stačí najet na zelenou cestu a ta vás bezpečně zavede dolů.

Život podle Le Corbusiera
Někdo by mohl při popisu střediska Valmeinier vyslovit klišé o panelákové lyžařské základně. Na nové jednoduché domy, u kterých se iluzi útulnosti snaží navodit alespoň přimontované dřevěné štíty, lze ale nahlížet shovívavěji. Francouzské středisko je živou ukázkou toho, jak by to na horách mohlo vypadat podle Le Corbusiera. Stačí si připomenout jeho legendární myšlenku z knihy Vers une architecture (Za novou architekturu): Dům je stroj na bydlení.
Apartmánové domy ve Valmeinier jsou jednoduché, v přízemí mají - podobně jako česká sídliště po přestavbách kočárkáren - restaurace, prodejny nebo půjčovny lyží. Na vleky blízko, parkoviště po ruce. Funkčnost má přednost před romantikou. Ceny za pronájem apartmánu pro čtyři osoby bývají velmi proměnlivé. Začínají přibližně na 250 eurech v okrajových částech sezony a šplhají se k 900 eurům v době, kdy ve Francii probíhají školní prázdniny.

Napoleonova cesta
Že přehrady patří jen do nížiny a údolí? Kdepak. Nad dalším savojským střediskem Val Cenis byla na konci šedesátých let vystavěna třetí největší přehrada ve Francii: Mont-Cenis. A to v bezmála dvoutisícové nadmořské výšce.
Abyste ji viděli, nemusíte nikam namáhavě stoupat. Stačí si vzít lyže a sítí kabinkových a sedačkových lanovek se nechat vyvézt až na zdejší nejvyšší bod sjezdovek ve výšce 2600 metrů nad mořem. Jen co opustíte poslední sedačku, otevře se před vámi výhled na hladinu jezera ležícího v hloubce pod vámi. V létě se tu pasou krávy, aby daly mléko na sýr
Beaufort. Teď v zimě ale spatříte spíš psí spřežení. Plátěné stany a doslova sídliště z jednoduchých dřevěných psích bud si musheři vystavěli v horském sedle nedaleko přehrady.
Z Val Cenis stoupá do těchto míst silnice, kterou nechal vystavět císař Napoleon pro přesun svých vojsk. Aby se po ní dala přes hory převézt těžká děla, má pouze mírný sklon do osmi stupňů a v zimní sezoně slouží jako jednoduchá zelená sjezdovka.

Pozor! Jean přichází
V části Val Cenis zvané Lanslevillard rozehrává každý večer originální divadlo kuchař Jean ve své restauraci Le Dahut. Na vysvětlenou: Dahut je bájný alpský pták, který má údajně od svého postávání na strmých svazích jednu nohu delší. Pravděpodobnost, že ho spatříte, se prý zvyšuje s počtem vypité pálenky. Ale o tu u Jeana nejde.
Jean je kuchařský showman připravující jídla v duchu moderní gastronomie. Místo jídelního lístku za vámi pošle ke stolu pomocníka, který se zeptá, na co máte chuť. A aby ji řádně podpořil, začne vám vyprávět o báječných čerstvých husích játrech, které by vám v kuchyni připravili. Když kývnete, můžete se těšit na překvapení. Sám Jean v tu chvíli netuší, jaká bude konečná úprava a co vám na talíř poskládá. Nakonec k játrům přidá orestovanou šalotku, porci červeného zelí, několik horkých višní a čerstvě upečený malý koláč s rozinkami. Rafinované, skvělé!
Poděkovat můžete osobně, Jean se několikrát za večer vydává mezi hosty. V rohu restaurace roztleská skandovaným pokřikem "Sladkosti! Sladkosti!" děti, které poslušně dojídají večeři. Mladé dvojici upeče přímo na ohni v otevřeném krbu velký steak a jde si do kuchyně podle momentálních nápadů připravovat dezerty. Za okny je už tma, ale jeho bílý rondon připomíná, že po sladké tečce vás zítra čeká další porce lyžování.

Václav Poustka

Informace
www.lyze-francie.com  
www.franceguide.com  

Podrobnější informace o konkrétních lyžařských střediscích lze získat zde:
www.valmeinier.com  
www.valloire.net  
www.valcenis.com  

Jak se tam dostat
Pokud nepojedete s cestovní kanceláří, ale vlastním autem, zkontrolujte si, které horské průsmyky jsou v zimě otevřené a které neprůjezdné. Mapu s vyznačenými zavřenými průsmyky lze stáhnout na adrese www.lyze-francie.com . Na trasu, dlouhou zhruba 1120 kilometrů, je potřeba si vyčlenit nejméně dvanáct hodin čisté jízdy.
Kdo by si chtěl cestu zrychlit, může se vydat do Ženevy s aerolinkami Easyjet (www.easyjet.com), v jejichž nabídce lze najít jednosměrné letenky za 1200 až 1500 korun. Ze Ženevy do savojských středisek Valmeinier nebo Val Cenis trvá cesta autem necelé tři hodiny.

Lyžařská fakta

Valmeinier - Valloire
Nadmořská výška: 1500 - 2600 m
Sezona: konec prosince - polovina dubna
Sjezdovky: 150 km
Vleky: 14x vlek - 18x sedačka - 2x gondola
Skipas: dospělí 1 - 6 dní: 28 - 140 eur,
junioři (10 - 15 let) 1 - 6 dní: 25 - 126 eur, děti (6 - 9 let) 1 - 6 dní: 23 - 115 eur

Val Cenis
Nadmořská výška: 1400 - 2800 m
Sezona: konec prosince - polovina dubna
Sjezdovky: 80 km
Běžecké tratě: 12 km
Vleky: 8x vlek - 8x sedačka - 2x šestisedačka - 2x gondola
Skipas: dospělí 1 - 6 dní: 25 - 126 eur
děti (5 - 11 let) 1 - 6 dní: 20 - 101 eur

Kde se ubytovat

Pierre & Vacances
Apartmány u dojezdu sjezdovek ve Valmeinier v nadmořské výšce 1800 metrů. Týdenní pobyt ve čtyřlůžkovém studiu stojí od 200 eur až do téměř 800 eur v závislosti na konkrétním zimním datu a termínu francouzských školních prázdnin.
Tel.: +33 479 56 80 80
www.pierreetvacanses.com  

Le Moulin de Marie***
Komfortní tříhvězdičkový hotel ve Val Cenis nabízí týdenní ubytování ve dvoulůžkovém pokoji s polopenzí za přibližně 500 eur.
Hameau des champs, tel.: +33 479 05 94 10
www.hotel-lacledeschamps.com  

Co ochutnat
Ze záplavy stovek francouzských sýrů se vyplatí zaměřit pozornost na čtyřicetikilogramové kulaté bochníky beaufortu. Na výrobu jednoduchý, ale na chuť bohatý sýr je specialitou savojských farmářů, kterou chrání certifikát kontrolovaného místa původu: Appelation d´origine Contrôlée (A.O.C.). Pro jeho výrobu stačí mít pouze tři věci: plemeno krav Abondance nebo Tarine, pastviny Savojských Alp a sůl. Od jara do podzimu se krávy pasou v bezmála dvoutisícových výškách na pastvinách pod alpskými štíty. Zatímco si pochutnávají na čerstvé trávě a bylinách, farmáři pro ně suší seno na zimu. Každý den se čerstvě nadojené mléko sváží do mlékárny v údolí, kde se bez jakékoliv úpravy zahřeje na 33 stupňů, přidá se syřidlo a začne tradiční výroba. Po odkapání a vymačkání syrovátky se základní hmota čerstvého sýra zformuje pomocí dřevěné obruče, povrch se několikrát potře slanou vodou a po pěti měsících zrání v desetistupňové teplotě se lahůdka může servírovat.