Zaměstnanec zůstane zárukou plné státní pokladny

Zaměstnanec zůstane zárukou plné státní pokladny

Občanští demokraté pamatují před volbami mimo jiné na zhruba milión živnostníků, lidovci na rodiny s dětmi, sociální demokraté tradičně na sociálně slabší občany. Těm chtějí ulevit jejich daňové břímě. Téměř všechny strany, které po červnových volbách chtějí obsadit křesla v Poslanecké sněmovně, pak slibují nižší daně firmám.
Speciální program pro zaměstnance však ve volebním programu neměla ještě nikdy žádná politická strana. Platí to i před letošními volbami. Zaměstnanci zůstávají těmi občany, kterým stát zdaní příjmy, aniž by si mohli odvody snížit třeba vyčíslením nákladů na dopravu nebo jiným výdajem. Z daní si mohou jen někteří odečíst paušální položku na dítě do šestadvaceti let věku a některé další zákonem určené částky. To ale platí pro všechny, kdo daně z příjmů odvádějí, zaměstnanci nejsou výjimkou.
Naopak pro živnostníky chce vládní sociální demokracie zavést různé výdajové paušály, které by si mohli odečíst ze základu pro výpočet daně.
Zaměstnanci tak zůstávají těmi, od nichž stát daně také spolehlivě vybere, protože nemají příliš možností, jak využít kliček v daňovém systému.
Teoreticky může mít čisté svědomí ODS. Pokud by prosadila rovnou daň, znamenalo by to velkou výhodu i pro ty, jejichž měsíční příjmy několikanásobně převyšují průměrný plat v zemi. Rovná daň však zřejmě i po volbách zůstane jen papírovou teorií.
Přitom zejména letošní, předvolební půlrok byl přímo přehlídkou různých úlev a výhod. Ale opět to neplatilo pro zaměstnance.
Výjimkou je pouze zvýšení nemocenských dávek. Ty by měly více respektovat výdělek, a tak si polepší i lidé s vyššími měsíčními příjmy.
Jinak se úlevy, hlavně daňové, týkaly méně vydělávajících zaměstnanců. Třeba od února, kdy přichází lednová výplata, zůstalo o tři sta až čtyři sta korun víc v peněženkách těm, kteří mají příjem do třiceti tisíc korun měsíčně. Nejnižší daňová sazba totiž klesla z patnácti na dvanáct procent a v druhém daňovém pásmu se snížila z dvaceti na devatenáct procent.
Vládní sociální demokracie může namítat, že opravdu velkou pomocí, a to i pro zaměstnance, je společné zdanění manželů. To je pravda, ale jen do doby než partner, který se stará o děti, znovu nastoupí do práce. Sociologické studie přitom jasně dokládají, že vysokoškoláci uzavírají sňatky se stejně vzdělaným partnerem. V dvoukariérových manželstvích tak státem nabízená úleva společného zdanění netrvá příliš dlouho.
Takové zdanění je výhodné jen pro rodiny, v nichž má jeden z partnerů velmi nízký výdělek.
Zaměstnanci se nemohou vyhnout ani pravidelným odvodům na sociální a zdravotní pojištění. Ty přitom, v evropském srovnání, patří spíše mezi vyšší. Dobře vydělávající zaměstnance tak mají některé strany pravidelně, či čas od času, na mušce z úplně opačných důvodů.
Sociální demokracie už několikrát uvažovala o zavedení speciální milionářské dávky, která by se dotkla i špičkových manažerů velkých firem. Pravidelně se do úvah ČSSD vracejí i majetkové daně nebo daň z luxusu.
Komunisté daň z dražších automobilů a domů mají i v nynějším volebním programu. Stejně tak jako progresívní daň z příjmů, která by zasáhla nejen nejbohatší občany země.