Daňové úniky znevýhodňují poctivé firmy
Úmyslné daňové úniky musí být velmi tvrdě postihovány. Znamenají neoprávněné čerpání výhod na úkor těch daňových poplatníků, kteří své povinnosti řádně plní. Jde v podstatě o získávání neoprávněné výhody na trhu.
V této souvislosti však je třeba upozornit na některé okolnosti, které správnost výběru daní zásadním způsobem ovlivňují.
Srozumitelnost zákona
Prvním z nich je jednoznačnost a srozumitelnost zákona. Otevírání prostoru pro více možností jeho výkladu vytváří podmínky pro jeho obcházení.
Současná úroveň daňové legislativy je taková, že daňové normy jsou příliš složité, nepřehledné a do značné míry tedy umožňují manévr různého výkladu, možných chyb. A to úmyslných i neúmyslných. Složitost zákona má nestejný význam pro velké firmy, které disponují dostatečnou kapacitou daňových specialistů a jsou finančně dostatečně silné k tomu, aby si mohly zaplatit velmi kvalifikované a nákladné poradenské služby v daňové oblasti.
Nevýhoda malých firem
Problematická situace nastává zejména u malých firem, kde celou hospodářskou administrativu, včetně daňové, vykonává pracovník, který není a ani nemůže být v daňové oblasti dostatečně kvalifikovaný. Fakticky tak dochází k prohloubení nerovného postavení mezi jednotlivými podnikatelskými subjekty...
Mluvíme-li o korektnosti a etice při výběru daní, je třeba se zamyslet i nad povinnostmi správce daně tak, aby vztah mezi správcem a daňovým poplatníkem nebyl jednostranný. Jednostrannost vztahu, který ukládá pouze povinnosti daňovému poplatníkovi, otevírá možnosti postupům, které mohou mít ve svém důsledku až šikanózní charakter.
Vysvětlení povinností
Jestliže správce daně může uplatnit vůči daňovému poplatníkovi sankce při neplnění jeho povinností, musí být také schopen poskytnout závazné vyjádření, a to jak a v jaké výši má daňový poplatník své povinnosti plnit.
Jde o takzvanou editační povinnost, která by zakotvovala právo daňového poplatníka získat závazný výklad o tom, jaké jeho hospodářské činnosti a aktivity budou mít důsledky na jeho daňové povinnosti.
Problém "etiky" daní má však i další, neméně závažnou, interaktivní dimenzi. Jde o racionální a koncepční užití přijatých daní. Když alespoň z větší části daň nebude "berně", ale platbou daňového poplatníka za prokazatelnou a potřebnou službu státu.
Pokud bude vybrané částce odpovídat protiplnění, lze očekávat i jeho vstřícnější přístup k dani a etické chování. Daňový poplatník s radostí odvádějící státu daně snad neexistuje, a pokud ano, jde o případ pro psychiatra.
Přesto jsme přesvědčeni, že ztotožní-li se většina daňových poplatníků s užitím daní, bude i v jejich placení vládnout etika, samozřejmě s výjimkou té části daňových subjektů, jejichž podnikání je nastaveno tak, že chtějí mít prospěch ze všeho a na úkor všech. Na ty nepůsobí ani zákon, natož etika.
Autor je generálním ředitelem Svazu průmyslu a dopravy
