Jiří Havel: Vlastní měna má i svoje náklady

Obviňování Evropské unie ze všech hříchů světa se stalo navýsost moderní záležitostí. Ano, unie jistě není svatá, ani bezchybná a rozhodně není neomylná.

Tvoří však větší trh a řeší otázky, které by malé země těžko mohly řešit samy. Z unie tak těží i země, které tam nejsou, stačí být blízko.

Brána prosperity dokořán

Boj s EU je především bojem mezi domácími a evropskými byrokraty. Volení i jmenovaní domácí byrokrati křičí, že by je ti evropští mohli připravit o moc. Jakkoli chovám úctu k mnoha skvělým českým úředníkům, musím přiznat, že ti bruselští jsou v průměru kvalifikovanější, méně vydíratelní a méně úplatní.

Země jako my, která stále nedobudovala své politické i administrativní instituce, z členství v EU profituje víc než ostatní. Většina pozitivních změn v našem právním řádu byla v posledních deseti letech vynucena, motivována či inspirována právě odtud. Lépe fungující instituce znamenají pro občana i ekonomiku věcně mnohem víc než kaskáda aktivistických národních politik.

Vstup do unie otevřel bránu české prosperity dokořán. Tři roky více než šestiprocentního růstu, aktivní obchodní bilance a nezaměstnanost snížená až k hranicím její přirozené míry jsou jasným důkazem.

Posilující měna, export a investice mluví výmluvně. Čech se rychle zbavuje odéru občana druhé kategorie mezi lidmi z vyspělých zemí. Produkt země přepočtený na hlavu je vzdálen od unijního průměru o necelou pětinu a je zhruba jen o třetinu menší než v Británii či Švédsku.

Eurofobové mění cíl

Po podpisu Evropské smlouvy je posledním cílem našich eurofobů společná evropská měna. Folklorní česká koruna je jejich fetišem rozvoje ekonomiky a samostatnosti.

Radostné skřeky o posilování měny a monetární politice šité na míru přehlušují skutečnost, že národní měna má náklady. Za konverzi měny a kurzová rizika ročně utrácíme více, než činil efekt slavné daňové reformy. Ztráta centrální banky svou výškou koresponduje s deficitem státního rozpočtu.

Význam české monetární politiky pro exportně orientované české podniky klesá. Ceny a výsledky v euru jsou pro ně důležitější než mzdy v korunách. I sama česká měnová politika, jakkoli ji v posledních letech až nekriticky chválím, má vedle těchto dobrých i rozsáhlá stinná období, která s taktem jemu vlastním kritizuje pan prezident.

Nelze ani přehlédnout, že několikrát vycházela monetární politika i z chybných statistických dat, za která sama ČNB nenesla odpovědnost. Připustíme-li pak, že máme zhruba šedesátiprocentní pravděpodobnost dobré monetární politiky, lze si klást právem otázku, jaký má vlastně význam.

Náměstek ministra financí pan Šimáček nás na těchto stránkách před eurem varoval s odkazem na slovinskou inflaci. Ta po předchozím stlačení krátkodobě činí 9,5 %. To je na úrovni Španělska, Řecka, Islandu. Necelá tři procenta nad průměrem. Podobná krátkodobá akcelerace inflace ale nastává i v případě naší "reformy". To přece nikdo jako tragédii nevidí.

Máte přednost, sousede

Nastartovaná ekonomika může dnes splnit kritéria přijetí eura poměrně snadno. Čekat na období cyklického poklesu, které po synchronizaci s EU jednou musí přijít, je krátkozraké. Pak bude plnění kritérií o mnoho bolestnější.

Díky vládě je přijetí eura odsunuto nejdříve na rok 2012, kdy už patrně budou mít společnou měnu všichni naši sousedi. Další zpoždění přinese radost eurobijcům a vrásky podnikatelské sféře.

Autor, člen stínového kabinetu ČSSD, učí na Institutu ekonomických studií FSV UK.