Od Buddhů k dlouhokrkým ženám

 
Snímek: PAVEL ŠTÝBR (WAT PHRA KAEW V BANGKOKU)

Thajsko bylo výchozí zemí pro mou cestu do Myanmaru, Laosu, Vietnamu, Kambodži a Malajsie. Na zhlédnutí většiny thajských turistických lákadel by vám měl stačit měsíc, ale i kratší pobyt má smysl.
Začal jsem prohlídkou metropole Bangkoku, moderního velkoměsta s velmi rušným provozem. Celé je zahaleno smogem, a tak je častým doplňkem Thajců rouška přes ústa. Ubytoval jsem se v ulici Khao San, která je cestovatelským centrem, plným nejlevnějších hotýlků, restaurací a nevěstinců, kde jedna cestovní kancelář vedle druhé nabízí služby všeho druhu. Od ubytování a dopravy přes typické thajské atrakce, jako jsou "zaručeně pravé thajské masáže", výlety do okolí na krokodýlí, motýlí či hadí farmy, jízdu na slonech, opičí a sloní show, rafty, až po prohlídky samotného Bangkoku.
Na tu jsem se vydal sám a zamířil do královského paláce, který byl do roku 1946 sídlem thajské královské rodiny. Tenhle velkolepý komplex je architektonickým skvostem a zároveň přehlídkou řemeslné dovednosti Thajců. Prohlídku začněte v chrámu Wat Phra Kaew, kde naleznete nejposvátnější figurku celého Thajska - Smaragdového Buddhu.
V jeho těsném sousedství stojí neméně oslnivý chrám Wat Pho ze 17. století, nejstarší ve městě, jemuž dominuje šestačtyřicetimetrová socha ležícího Buddhy. O něco menší, ale přesto úctyhodných rozměrů, je Buddha v chrámu Wat Traimit v Čínské čtvrti, který měří tři metry a je odlitý z 5,5 tuny zlata.
Pozoruhodnou stavbou je i věžovitý Wat Arun, vystavěný v khmérském stylu. Obejít všechny chrámy je ale téměř nemožné - ve městě jich napočítáte kolem pěti set.

Most přes řeku Kwai
Z bangkokského vlakového nádraží v Thonburi jsem se vydal asi 130 kilometrů na západ do města Kanchanaburi, ležícího na levém břehu řeky Kwai. O jeho smutnou slávu se zasloužila hlavně druhá světová válka.
Japonský válečný plán na vybudování železnice, jež by spojila Thajsko s Barmou, navazoval na projekt, který před nimi jako nerealizovatelný zavrhli Angličané. Na stavbu 415 km dráhy, jež získala přezdívku železnice smrti, bylo v roce 1942 posláno 60 tisíc spojeneckých zajatců a 200 tisíc asijských dělníků. V drsných podmínkách zemřelo asi 16 tisíc spojeneckých zajatců (především Britů, Australanů a Holanďanů) a polovina asijských dělníků. O popularitu mostu přes řeku Kwai a turistický zájem se pak postaraly kniha Pierra Boulleho a oscarový film Davida Leana.
Kanchanaburi na vás silně zapůsobí, zejména když si představíte, jak asi krajina vypadala v době stavby mostu a za jakých podmínek ho vězni budovali. Projděte si i dva válečné hřbitovy, některé z muzeí přibližujících stavbu železnice smrti nebo se vydejte přímo po ní na dvouhodinovou jízdu do Nam Toku.

Na horách v maskáčích
Dál na sever se krajina postupně zvedá do kopců a hornatých plání, které se střídají s úrodnými údolími. Místní obyvatelé tu pěstují hlavně rýži, zeleninu a ovoce. Typickým porostem jsou zde týkové lesy.
Vynikajícím výchozím bodem pro výlety po nádherné horské krajině je město Chiang Rai ve stejnojmenné provincii na samém severu země. Půjčil jsem si kolo a jezdil v místech takzvaného Zlatého trojúhelníku, kde se ještě před několika lety pěstovaly na polích ukrytých v horách makovice na výrobu opia.
Thajská vláda však s pomocí armády násilně vystěhovala místní obyvatelstvo do nově vytvořených osad pod horami, takzvaných vesnic horských kmenů. Tím sice bylo v Thajsku zlikvidováno pěstování máku a výroba opia, ovšem když některou z těchto nově zřízených vesnic navštívíte, uvědomíte si, že příslušníci některých etnik zcela ztratili svou identitu, často nemají práci a jejich zdroje výživy jsou velmi omezené. Prakticky všichni chodí oblečeni v tričku a maskáčích, takže vůbec nepoznáte, ke které národnosti nebo etniku patří.
Do některých vesnic jsem se dostal z hor nebo naopak z údolí a pro místní jsem byl stejnou atrakcí jako oni pro mě. Nedovedli pochopit, že by nějaký cizinec mohl chodit v horách pěšky nebo jezdil na kole. Komunikace byla dost obtížná a ptát se třeba na cestu bylo úplně zbytečné. Lidé tam často neznali ani název sousední vesnice.

Ve Zlatém trojúhelníku
Legendární Zlatý trojúhelník, místo proslulé především produkcí opia, je křižovatkou tří států: Myanmaru (Barmy), Thajska a Laosu. Objevíte tu řadu vesnic budovaných přímo jako živé skanzeny. Jednou z nich je například vesnice kmene Karenů, jejichž ženám odmalička navlékají na krk zlatou spirálu, aby měly co nejvíce protáhlou šíji. Ke skanzenům vedou moderní asfaltky, u nichž jsou parkoviště se stánky, kde prodávají typické jídlo a suvenýry vyráběné tradičním způsobem, zejména nádherné textilie, vyšívané kroje, stříbrné rituální šperky či slunečníky.
Pěkným místem je rovněž vyhlídka na soutok asijského veletoku Mekong - (Thajci mu říkají Mae Nam Khong, Matka vod) s řekou Ruak, kde se hranice tří států spojují. Původní duch tohoto místa se ovšem poněkud vytratil.

Pavel Štýbr

Tip
Při výběru exotické dovolené se můžete porozhlédnout i po nabídkách v Německu. Při koupi zájezdu u tamní cestovní kanceláře můžete ušetřit tisíce korun i po zaplacení dopravy na zahraniční letiště. Zvláště výhodné jsou zájezdy do exotických krajů, hlavně na začátku a konci sezony. I v sezoně se však dá 15denní pobyt "all inclusive" například v Dominikánské republice sehnat běžně kolem 25 tisíc korun, ačkoliv z Česka takový zájezd přijde mnohdy až na dvojnásobek.
Na prodej "last minute" dovolené, "first minute" zájezdů a letenek nejen do exotických destinací se specializuje například internetová cestovní kancelář www.airstop.cz . Odlety nabízí z letišť v Mnichově, Frankfurtu, Drážďanech, Norimberku nebo Vídni. Platba za zájezd se provádí v českých korunách v kanceláři nebo složením hotovosti či převodem na bankovní účet. Ceny na jejích webových stránkách jsou konečné, včetně všech letištních, bezpečnostních a palivových poplatků
Výhodou tohoto cestování je širší nabídka zájezdů jak do exotiky (Kuba, Dominikánská republika, Mexiko, Venezuela, Keňa, Zanzibar, Maledivy, Seychely, Srí Lanka, Thajsko aj.), tak i do blízkých destinací, jako jsou Kanárské ostrovy, Madeira, Turecko či Egypt. Novinkou jsou čeští delegáti v Dominikánské republice zdarma a očekávat je můžete i v Thajsku a na Kubě. Nevýhodou je jazyková bariéra, fakultativní zájezdy v němčině a nutná doprava na letiště v Německu.