Za pokladem perských šáhů

 
Symbolem Teheránu je 50 metrů vysoký památník Borj-é Ázadí.
Snímek: Zdeněk Micka

Název Teherán je prý odvozen ze staroperského slova "teh", což znamená horký, a "ran" - místo. Je to jméno více než výstižné, vždyť v létě tu teplota dosahuje často i 45 °C. Odhaduje se, že v íránské metropoli a na jeho předměstích žije asi 12 až 15 milionů lidí. Přesné číslo není známo a těžko někdy bude. Do města totiž stále proudí noví přistěhovalci jak z chudého venkova, tak z okolních zemí, hlavně dlouholetými nepokoji zmítaného Afghánistánu.

Brána do Íránu
Na rozdíl od ostatních íránských měst schází Teheránu historické centrum. Všechny turisticky zajímavé objekty jsou zde proto roztroušeny jednotlivě mezi "moderní" betonovou zástavbou. V samotném středu města stojí za pozornost hlavně rozlehlý krytý bazar. Za většinou ostatních atrakcí je třeba se vydat do okrajových částí.
Pokud do Teheránu přijedete autobusem, bude patrně první pozoruhodnou stavbou, kterou zde spatříte, věž Ázadí, jež se tyčí na stejnojmenném náměstí nedaleko hlavního autobusového nádraží. Tento 50 metrů vysoký pomník ve tvaru brány nechal postavit poslední íránský šáh Rezá Pahlaví v roce 1971, aby připomínal 2500. výročí trvání perské říše.
Od íránské revoluce v roce 1979 nese jméno Borj-é Ázadí - věž Svobody. Z její horní části, kde najdete malé muzeum, je pěkný výhled na město. Velkolepá stavba z bílého mramoru stojí uprostřed pečlivě udržovaného parku, kolem však bohužel vede kruhový objezd, takže to není právě ideální místo pro relaxaci.

Růžová zahrada
Ještě ve 13. století byl Teherán pouhou vesnicí, opevněným městem se stal v 16. století a hlavním městem Persie je až od konce 18. století. Během 19. století si tu vládnoucí dynastie postupně vystavěla mohutný palácový komplex, který dostal podle nádherné zahrady, v níž leží, poetický název Golestán (Růžová zahrada).
Hlavní rezidenci dal její dnešní podobu šáh Nasser Al-Din (vládl 1848 - 1896), který se nechal při stavebních úpravách inspirovat honosnými dvory tehdejších evropských panovníků. Také poslední vládnoucí šáh Pahlaví palác upravoval podle západní módy. Některé komnaty jsou vyzdobeny francouzským nábytkem a visí v nich křišťálové lustry vyrobené v bývalém Československu. Když průvodce zjistí, odkud jste, určitě se vám o tom nezapomene zmínit a patrně také přidá informaci, že bývalý šáh používal i české zápalky ze Sušice.

Poklad perských šáhů
Snad žádný turista si v Teheránu nenechá ujít návštěvu suterénu Íránské národní banky, kde se za silnými trezorovými dveřmi skrývají klenoty jako vystřižené z pohádek Tisíce a jedné noci.
Obdivovat je zde možné například největší nebroušený diamant na světě Darjá-e núr (Moře světla), ale také korunu dynastie Pahlaví, v níž je vsazeno 3385 diamantů, 369 perel a mnoho obrovských smaragdů. Koruna bývalé císařovny Faráh, jež je tu také vystavena, je jen o málo menší. Neobyčejnou šperkovnicí je také zlatý glóbus, který váží 37 kg a na němž 51 366 různobarevných drahokamů vytváří moře a pevniny. Údajně byl zhotoven z ryze praktických důvodů, aby se zabránilo ztrátám drahokamů, do té doby volně poházených v pytlích a skříních šáhovy komnaty.
Dlouho byl poklad perských šáhů obestřen legendami. Nikdo v Evropě přesně nevěděl, co vše mají orientální vládci vlastně ve své pokladnici. Teprve v roce 1960 bylo celé toto oslnivé bohatství zpřístupněno veřejnosti. A přestože dodnes nikdo nebyl schopen vyčíslit, jakou má íránský státní poklad cenu, většina turistických průvodců se shoduje v tom, že nikde jinde na světě není možné spatřit pohromadě větší bohatství, než je vystaveno tady v Teheránu.

Peršané na snowboardu
Nejkrásnější pohled na Teherán je z 3900 vysoké hory Tochal na jeho severním okraji. Jedná se o populární výletní místo, kam ve dnech volna vyráží davy Íránců na piknik. Na vrchol, kde zůstává sníh až do léta, vede nejen zpevněná cesta, ale i kabinová lanovka, ve které už se dnes nedodržuje přísná separace pohlaví tak jako v minulosti.
Sjezdovky a lyžařské vleky, začínající u její poslední stanice, jsou však stále rozděleny na "dámské" a "pánské". Možná vás to překvapí, ale Peršané jsou nadšení lyžaři a mnoho jich propadlo i jízdě na snowboardu. Nikdo tu však kupodivu nesáňkuje. Zato příležitost se zkoulovat si nenechají ujít ani přísně zahalené muslimky.

Pozlacený kalašnikov
V horách na okraji města se nachází také pozoruhodný komplex vládních budov s dost exotickým názvem Madžmúeje Fárhangí-jé Sad Ábád. Zde lze zhlédnout bývalý šáhův letní palác, sbírku starého perského umění a vojenské muzeum, kde je mimo jiné vystaven pozlacený kalašnikov, který vůdci íránské islámské revoluce ajatolláhu Chomejnímu věnoval Saddám Husajn ještě před krvavou íránsko-iráckou válkou.
Exponát dokazuje, že i tento podle mnohých hlasem Boha vedený a neomylný islámský vůdce byl jen chybujícím člověkem, který nedokázal vždy úplně odhadnout budoucí vývoj událostí. Na druhou stranu je však třeba se vyvarovat démonizujícímu pohledu na tuto osobu, jak je to zažité v našich i ostatních západních sdělovacích prostředcích.

Chomejního hrobka
V jižní části Teheránu pak objevíte Chomejního hrobku. Na vlastní přání byl pochován poblíž vojenského hřbitova Behešt-e Zahrá, kde leží na 200 000 obětí války s Irákem. Mauzoleum je vlastně obrovskou mešitou se čtyřmi zlatými minarety, z nichž každý svými rozměry převyšuje Petřínskou rozhlednu.
Samotný hrob leží v jakési ozdobené kleci přímo uprostřed modlitebny. Uvnitř svatyně nepanuje nijak truchlivá atmosféra jako během pohřbu, který se zapsal do dějin tím, že se ho zúčastnilo neuvěřitelných deset milionů lidí. Hloučky sedících mužů tu vášnivě diskutují, ženy si hrají s dětmi, tu a tam spí bezdomovec. Občas sem zavítá i nějaký turista a pokouší se, většinou neúspěšně, propašovat dovnitř fotoaparát.
Jelikož v Teheránu není mnoho malebných mešit tak jako v jiných íránských městech, stane se nejspíš v budoucnu z mauzolea, které je jednou z největších mešit světa, vyhledávaná turistická atrakce.

Zdeněk Micka

Jak se tam dostat
Do Teheránu létají z Prahy například společnosti Aeroflot, Turkish Airlines nebo Emirates (zpáteční letenka kolem 15 000 Kč). Dobrodružně založení cestovatelé mohou dojet do Teheránu autobusy přes východní Evropu a Turecko za asi 4000 Kč.
V Teheránu si i běžný český turista může dovolit luxus jezdit taxíkem. Celé město přejedete v přepočtu za necelých sto korun. Chcete-li přesto šetřit, můžete jet některým z neuvěřitelně přecpaných autobusů nebo nedávno dokončeným metrem, které je nesrovnatelně pohodlnější a rychlejší. Po městě jezdí také české trolejbusy Škoda, ale jejich linky vedou mimo většinu turisticky zajímavých míst.

Kde se ubytovat
Dvoulůžkový pokoj v hotelu seženete už od 5 eur, lepší standard vás bude stát 15 - 20 eur. Nejlevnější hotely a ubytovny najdete v ulici Amir Kabir. I v dobrých restauracích se vám nepodaří utratit za oběd více než 3 eura, v běžné jídelně se dobře najíte za euro. Vstupné do památek obvykle nepřekračuje 2 eura.

Zajímavost
Nevšedním zážitkem je pro každého turistu v Teheránu doprava, neboť apokalyptický zmatek, který vládne v jeho ulicích, je skutečně nepředstavitelný. Íránci jsou přátelští a pohostinní lidé, ale za volantem se z nich stávají nebezpeční "cvoci". Říká se, že když přijel do Teheránu americký kosmonaut Walter Schirra, dostal od luxusního hotelu, ve kterém pobýval, k dispozici automobil, aby se sám mohl pohybovat po městě. Když se ale Schirra podíval z okna a spatřil provoz na hlavní třídě, poděkoval za laskavost a klíčky od vozu hotelovému personálu vrátil. Historka pochází ze sedmdesátých let. Od té doby tu provoz několikanásobně zhoustl. Každá jízda po městě znamená silnou dávku adrenalinu. Jak píše jeden český cestovatel na svých webových stránkách: "Pokud se nudíte a život vás omrzel, sedněte v Teheránu do taxíku a řekněte, že spěcháte."

Rady na cestu
Vízum: Na rozdíl od minulosti lze v současné době dostat turistické vízum bez problémů. Stačí platný pas, čtyři fotky (ženy v šátku!) a vyplnit tři formuláře. Poplatek činí 830 Kč. Doba vyřízení trvá nejméně 14 dní. Adresa íránské ambasády: Na Zátorce 18, Praha 6, tel.: 220 570 454, úřední hodiny Po - Pá 8.30 - 17 h.
Klima: Ideální dobou k návštěvě Teheránu je duben a květen, kdy v parcích vše kvete a na horách za městem se stále třpytí sníh. Pokud vás do Persie lákají zimní sporty a levné vleky, tak přijeďte mezi prosincem a dubnem.
Bezpečnost: Přestože má Teherán v Íránu špatnou pověst, riziko okradení je tu menší než ve většině evropských metropolí. Většina turistů bývá okradena při výměně valut u pouličních veksláků. V případě nouze se lze obrátit na speciální linku pro cizince íránského ministerstva zahraničí (0098/21/3211), jež funguje 24 h denně.
Oblečení: V Íránu je třeba důsledně dodržovat zásady islámské mravnosti. Ženy musí mít po celou dobu pobytu hlavu zahalenu v šátku a dlouhé rukávy. Černá barva oblečení není podmínkou. Muži by měli nosit vždy dlouhé kalhoty. Pro děti neplatí žádná omezení.