Jaké jsou bariéry na afrických trzích

Trhy afrických zemí, to je svět podstatně odlišný od evropského prostoru, a to i pokud jde o každodenní komunikaci a osobní styk s místním obyvatelstvem. Místní společenské styky v arabských zemích obecně, včetně severní Afriky, vyžadují proto od evropských partnerů náležitou pozornost již při navazování kontaktů.

Zejména je nutné brát v potaz toleranci k náboženskému vyznání a dodržování určitých pravidel islámu (přerušení obchodního jednání z důvodu modlitby, pracovní omezení v postním měsíci ramadánu, postavení ženy ve společnosti).

Předpokládá se rovněž určitá tolerance k chápání pojmu a významu času, jež je prakticky u všech arabských obchodníků od evropského poněkud odlišné a nedochvilnost je tolerována.

Také není obvyklé, aby se konverzace při obchodním jednání hned od počátku věnovala danému tématu a český obchodník by měl být připraven, že jeho partner může změnit na poslední chvíli své původní rozhodnutí a bude chtít pokračovat v jednání od samého počátku.

Bariéry na místních trzích se liší podle jednotlivých zemí, nicméně lze ve zkrácené formě uvést následující překážky podnikání:

- ekonomiky většiny států jsou ovlivněny absencí podstatných hospodářských reforem a přetrvává ochrana vnitřního trhu;

- přetrvává nekomplexnost a pomalost probíhajících hospodářských reforem, nejasnost ohledně jejich dalšího směřování, jejich neprovázanost s potřebnou reformou politického a právního systému;

- obchodní záležitosti se řídí mnohdy ne zcela vyhovující legislativou, ochrana práv duševního vlastnictví je slabá a arbitrážní rozhodnutí jsou prováděna se zpožděním;

- řada administrativních řízení není zcela transparentní a nesplňuje standardy fungování státní správy obvyklé v Evropské unii;

- důsledné používání arabštiny jako jediného oficiálního jazyka (Libye) a posilování vlivu islámských fundamentalistů;

- přísná legislativa zadávání státních zakázek a nezbytnost založení pobočky zahraniční firmy v místě již před podáním nabídky do mezinárodního výběrového řízení (Libye);

- složitý postup při udělování vstupních a pracovních víz;

- přetrvávající silný vliv státu na podnikatelské a právní prostředí, existence vlivných zájmových skupin a jejich snaha o ovládnutí určitých částí trhu;

- nedostatečná právní ochrana zahraničních firem na trhu, nerovnoprávné postavení zahraničního subjektu před místními soudy, zejména v obchodních sporech se státním sektorem;

- deficitní obchodní a napjatá platební bilance, vysoká zahraniční zadluženost;

- omezená platební schopnost zákazníků a dopady v oblasti platebního styku (místní banky např. nepřipouštějí platbu předem, proces otevírání neodvolatelného akreditivu, který je jednou z nejpoužívanějších platebních podmínek, je komplikovaný a finančně náročný);

- sociální nepokoje v důsledku rostoucí nezaměstnanosti vlivem masového propouštění v souvislosti s restrukturalizací hospodářství, což vede k vlně sociálně motivovaných stávek a k radikalizaci společnosti; zanesení mezinárodního terorismu na území státu;

- bezpečnostní a sociální nestabilita a nejistá bezpečnostní situace;

- zastaralost a neuspokojivý stav bankovního a finančního sektoru; omezená směnitelnost místní měny;

- obezřetnost místních bank při poskytování úvěrů a zatížení bankovního úvěru vysokými úrokovými sazbami (tím je pro řadu malých a středních podniků prakticky nedostupný); mnoho místních společností je podfinancováno a častá je i jejich druhotná platební neschopnost;

- řada zemí má vážné problémy s korupcí;

- soudní systém nezaručuje zahraničním obchodníkům a firmám právní jistoty; v soudnictví stále přežívá protežování místních firem a nejednotnost rozhodování;

- propastné rozdíly mezi venkovem a městem, které mohou vyvolávat sociální nepokoje;

- přetrvávající úzké vazby na tradiční partnery (většinou na bývalé koloniální mocnosti) a neochota navazovat kontakty s partnery v jiných zemích;

- existence "šedých ekonomik", která zasahuje v některých státech vysoké procento ekonomických aktivit a způsobuje poruchy v konkurenčním prostředí;

- právní nejistota, která vzniká jednak vydáváním retroaktivních zákonů, jednak absencí právního poradenství na mezinárodní úrovni;

- kritická situace v možnosti nákupu pozemků a budov;

- složité procedury pro zaměstnávání cizinců a nedostatek vhodné úrovně vzdělání pracovních sil;

- zdlouhavá a nevyhovující administrativa při proclívání zboží.

Mezi hlavní bariéry obchodu se subsaharskými zeměmi patří vysoká hladina dovozních cel na většinu průmyslových i zemědělských produktů. Současně jsou zde uplatňovány složité celní postupy při dovozu, vývozu i tranzitu, což prodlužuje dobu celního odbavení a ve svém důsledku to má vliv na nežádoucí zvyšování nákladů.

Dále to jsou netarifní překážky obchodu (veškerá omezení dovozu či vývozu ve formě licencí, kvót nebo zákazů), technické překážky obchodu (technické předpisy, normy a postupy posuzování shody). Při dovozu zemědělských produktů do afrických zemí jsou častokráte zneužívána hygienická a rostlinolékařská opatření.

Další překážky se mohou vyskytovat při omezení vývozu surovin z afrických zemí v podobě vývozních daní a cel, které zvyšují ceny produktů (např. u kůží a kožek) a klíčových nerostných surovin a kovového zboží, nebo v podobě dvojích cen. V tomto případě jde o omezování přístupu k surovinám buď z důvodu ochrany nerostného bohatství, případně zvýšení příjmu z vývozu, nebo zvýhodňování tradičních odběratelů.

Prakticky ve všech státech existuje nedostatečná ochrana práv duševního vlastnictví, včetně zeměpisných označení původu, a nedostatky v jejich řádném používání a prosazování.

Na afrických trzích je často možno se setkat s překážkami v oblastech obchodu službami a přímých zahraničních investic, jako jsou například neoprávněné limity podílu zahraničních vlastníků, povinnost zakládání společných podniků nebo diskriminační zacházení.

Častá jsou také restriktivní pravidla a postupy pro účast na veřejných zakázkách, která brání zahraničním společnostem reálně se účastnit výběrových řízení na veřejné zakázky.

Odstranění tarifních i netarifních překážek přístupu na trhy afrických zemí se na mnohostranné úrovni (WTO) řeší v rámci Rozvojové agendy z Dauhá (DDA - Doha Development Agenda) a na dvoustranné úrovni v rámci nových dohod EPAs s jednotlivými regiony subsaharské Afriky a v rámci jednání o zřízení zóny volného obchodu EU - Středomoří na základě asociačních dohod uzavřených se zeměmi severní Afriky, a jednání o založení FTA EuroMed se zeměmi Středomoří.