Velká sněhová kanonáda

 
Snímek: PLANAI & HOCHWURZEN

Palebná síla sněhových děl na čtveřici téměř dvoutisícových kopců je ohromující. Stačí udělat čtyři dlouhé carvingové oblouky a ohlédnout se zpět. Pod třemi z nich byl připravený základ z technického sněhu. Plné tři čtvrtiny ze 167 kilometrů sjezdovek mohu být kdykoliv uměle zasněžované. Systém mobilních sněžných děl i pevných zasněžovačů na okrajích sjezdovek patří svou kapacitou mezi nejvýkonnější v Evropě.
Orientace všech sjezdovek na sever navíc zaručuje, že co děla na stráně nastřílí, to na nich také zůstane. Lyžování na stráních vrcholků Hauser Kaibling (2015 m), Planai (1894 m), Hochwurzen (1850 m) a Reiteralm (1860 m) zažívá svou renesanci.
Před čtvrt stoletím se ve Schladmingu konalo mistrovství světa v alpském lyžování, ale pak toto štýrské středisko jen smutně sledovalo, jak slávu přebírají jiná rakouská centra. Kromě večerního slalomu pod umělým osvětlením se tu nejezdil žádný významný závod. A kde není v Alpách světový pohár, tam věhlas pohasíná. Jenže teď Popelka odložila domácí zástěru a v třpytivých šatech vstoupila na velkolepý ples. Na sjezdovky ve Schladmingu se lyžaři dlouho dívali skrz prsty. Nejezdí se tu totiž v atraktivním otevřeném terénu mezi skalami, ale tratě jsou až na krátké úseky u horních stanic lanovek sevřeny vzrostlými lesy.
Jenže co bylo dříve vnímáno jako nedostatek, z toho se v sezonách, kdy zrovna nepřevažuje pohlednicové počasí, stává přednost. Tratě na zalesněných kopcích si lépe drží své mikroklima a sníh má po celý den prakticky stejnou strukturu. Nefouká tu a v mlze člověk neztrácí orientaci.

Pepíkův tryskáč
Profesionálové už kouzlo sjezdovky na Reiteralmu objevili. Ženské závody světového poháru tu získaly v posledních letech pevné místo v kalendáři a čeští sportovní novináři se postupně učí, že se slalom nejede v Reiteralmu, ale na Reiteralmu. Reiteralm totiž není žádné město, vesnice ani osada, ale jméno hory. Slalomový svah, který si oblíbila například Šárka Záhrobská, si může vyzkoušet každý, je součástí hlavní červené sjezdovky. K té vozí lyžaře od velkého parkoviště v údolí rychlá kabinková lanovka. Konečnou má uprostřed svahu, odkud se na vrchol pokračuje šestisedačkovou lanovkou. Střední stanici se říká německy "mitte" nebo také "muchomůrka" - to podle velkého venkovního baru, u kterého posedávají lyžaři a který je chráněn červenou střechou s bílými puntíky.
Provoz na boku Reiteralmu obsluhuje čtyřsedačkový "Pepíkův tryskáč" neboli Seppen Jet. Sjezdovka, jež vede pod čtyřsedačkovou lanovkou, má mírnější sklon než hlavní svah, ale jízdu si tu lze zpestřit změřením aktuální rychlosti na krátkém sjezdařském úseku.
Vynikající požitek z jízdy si můžete dopřát na samém kraji Reiteralmu. Stačí vyjet nahoru čtyřsedačkovou lanovkou a po vystoupení odbočit vlevo. V chráněném lese je připravená dlouhá červená sjezdovka s takřka neměnným sklonem, který je na třech místech přerušen malou terénní hranou. Bývá to nejlépe upravená sjezdovka ze všech a hladký povrch jí vydrží až do odpoledne. Vysvětlení je jednoduché, nahoru se tady jezdí na dvoukotvovém vleku, takže pohodlní či unavení lyžaři se této sjezdovce raději vyhýbají.
A pak je tu ještě jeden "nedostatek". Na rakouské zvyklosti tu je pouze jediná hospoda, a to je zatraceně málo. Reiteralm je totiž vyhlášený právě hustou koncentrací dřevěných horských hospod s velkými terasami, kde leckdo začne obědvat a pauzu protáhne přes celé odpoledne až do poslední jízdy lanovky. Například u čtyřsedačkového Seppen Jetu je možné mezi horní a dolní stanicí zvládnout pět hospodských zastávek. Co dvě stě metrů, to pípa s vynikajícím kvasnicovým pivem a chlebem obloženým domácím špekem.

Sáňkařský ráj
Z Reiteralmu lze snadno přejet soustavou lanovek na sousední Hochwurzen. Reklamní letáky upozorňují, že všechny čtyři kopce v této oblasti jsou propojeny "lanovkovými houpačkami", ale požitek z jízdy se občas při těchto přesunech vytrácí. Například další přejezd z Hochwurzenu na Planai je dlouhý a na některých mírných úsecích by chodec byl rychlejší než lyžař.
Zatímco Reiteralm je sportovní lyžařský kopec, Hochwurzen je královstvím atrakcí a sportovní zábavy. Z vrcholku, na který jezdí zprava sedačková lanovka a zleva kabinky, se lze spustit na lyžích nebo na saních, a to po speciálně udržované sedm kilometrů dlouhé dráze. Ve spodní třetině se navíc sáňkařská dráha, jež je zbudována na povrchu letní silnice, větví na dvě části a záleží jen na sáňkaři, kterou lanovkou se nechá vyvézt nahoru.
Ukázkově udržovaný snowpark je pro majitele prken připravený ve spodní části sjezdovky pod kabinkovou lanovkou. Na širokém pásu mezi lyžařskou sjezdovkou a lesem upravuje rolba každý den několik velkých terénních vln a skoků, zábradlí v různých výškách pro raily jsou samozřejmostí. Aby se snowboardisté dostali ke svému areálu, nemusí jezdit až na vrcholek Hochwurzenu. Z kabinkové lanovky je možné vystoupit na prostřední mezistanici, kde také končí klasický vlek.
Alespoň jednou by ale každý měl až na vrchol vyjet a dát si v Hochwurzenhütte sklenku obstleru, tedy zdejší kořalky pálené z lesního ovoce. Výhled z oken hospody je opojný stejně jako pálenka. Pod sebou má člověk strmý sráz a před sebou výhled na tři skalní špice Dachsteinu na protější straně údolí.

Sešup na náměstí
Planai je továrna na lyžařské výkony. Ze všech čtyř kopců jsou právě tady nejdelší červené sjezdovky v nejhustší koncentraci. Index pokrytí hospodami je tu výrazně nižší než na Reiteralmu, takže tady se víc sportuje než lyžuje "na rakouský způsob". Pro sportovní jízdu jsou tratě dobře napreparované a kvalitní příprava lyží v servisu je více než žádoucí. Bez ostrých hran si tu člověk nezajezdí.
Zatímco na sousedním Hochwurzenu se může lyžař nabudit šnapsem, tady zvyšuje krevní tlak černý závěr sjezdovky číslo 3. Strmý sráz přivádí lyžaře přímo do centra Schladmingu na olympijský stadion. Náraz do kostela na náměstí se zdá neodvratitelný, ale to si pouze perspektiva pohrává s lidským zrakem. Právě tady se každoročně pořádají noční slalomové závody, které si diváckou atmosférou nezadají s fotbalovým zápasem.
Poslední ze čtveřice vrcholků, Hauser Kaibling, je oázou klidu. Převažují tu pohodlné modré sjezdovky, a tak sem míří převážně rodiny s dětmi. Pro svižnější sportovní jízdu je potřeba se vydat na závěrečné sjezdy do údolí, kam míří dvě dlouhé sjezdovky, červená a černá. Anebo se pomocí lanovkové houpačky nechat převézt na Planai.

Václav Poustka

Lyžařská fakta
Celodenní permanentka, kterou je možné využívat na všech čtyřech kopcích (Reiteralm, Hochwurzen, Planai a Hauser Kaibling), stojí v letošní sezoně 38,50 eura pro dospělé a 20 eur pro děti. Za půjčení sáněk na Hochwurzenu se platí 5,50 eura na celý den.

Jak se tam dostat
Cesta z Prahy do Schladmingu měří necelých 450 kilometrů a s běžnými přestávkami na tankování benzinu a rychlou kávu stačí na její ujetí přibližně šest a půl hodiny. Trasa na České Budějovice a Linec je jasná, za Lincem je možné si vybrat ze dvou variant. Buď pokračovat po dálnici A1 na Salcburk, dále po A10 a do Schladmingu přijet od Radstadtu, nebo za Lincem odbočit na dálnici A9 a do údolí řeky Enns vjet u města Liezen. Na této trase je ale potřeba počítat s poplatkem 4,50 eura za průjezd jedním z nově postavených tunelů.

Co ochutnat
U horní stanice čtyřsedačkové lanovky na Reiteralmu je restaurace Gasselhöhe Hütte, vyhlášená grilovanými žebírky. Pikantně okořeněná porce zabírá celý talíř a na grilu je zvolna připravovaná už od rána. Není to žádná fastfoodová rychlovka, ale poctivá pochoutka. S výpravou na žebírka se nevyplatí otálet. Je o ně takový zájem, že třeba už půl hodiny po poledni obsluha ohlásí, že vše je pro dnešní den snědeno.