Stříbrná nitka mexických dějin

 
Taxco - kostel Santa Prisca. Britský spisovatel Aldous Huxley jej nazval "zvráceným dílem génia".
Snímek: Archiv

Těžko byste hledali turistu, který si z Taxka nepřivezl domů stříbrný šperk nebo alespoň nějakou lesklou cetku. Jak by také ne, když v centru města a podél okružní třídy Avenida de los Plateros narazíte na více než tři sta obchodů. Jsou přecpané řetízky, náušnicemi, náramky, krabičkami, špičkami na cigarety, přezkami k opaskům a dalšími ukázkami řemeslného umění i nebetyčného kýče.
Průvodci vychvalují kvalitu prací a dílen, ale varují před falešným stříbrem a přehnanými cenami. Přesto se davy Američanů, Japonců a Evropanů, dovezené do města na okraji Sierry z hlavního města Mexico City a Acapulka, nechávají zlákat k "výhodné" koupi a obalamutit pouličními obchodníky.

Jedno město, dva příběhy
Taxco, založené ve 30. letech 16. století, se rozkládá na úbočí kopce nějakých 200 km jihozápadně od mexické metropole. Zástavba musela toto přirozené stoupání respektovat, takže město je protkáno strmě stoupajícími a nečekaně klesajícími dlážděnými ulicemi a útulnými náměstíčky. Dýchá atmosférou starých dob Nového Španělska neboli Nueva Espan~a, jak se od 16. století kolonie nazývala.
Za to, že je dnes mexickou stříbrnou metropolí, vděčí dvěma mužům: francouzskému imigrantovi Josému de la Bordovi, který tu v 18. století narazil na bohatou stříbrnou žílu, a severoamerickému architektovi a spisovateli Williamu Spratlingovi.
Zatímco první stříbrná horečka za několik desetiletí postupně ochladla, Spratling se zasloužil o slávu města, trvající dodnes. Ve 30. letech minulého století si v zanedbaném městě zřídil zlatotepeckou dílnu a začal vyrábět stříbrné šperky a doplňky podle tradičních mexických vzorů. Jeho úspěch motivoval další zlatníky z celé země, aby v Taxku zkusili své štěstí, a záhy začaly vznikat první dílny a obchůdky.
O poznání romantičtější je příběh Josého de la Bordy. Za pár pesos zakoupil prý už vyčerpaný důl San Ignacio, který mu posléze vydělal miliony. Pro sebe za ně nechal postavit luxusní dům a pro Stvořitele roku 1759 z vděčnosti kostel Santa Prisca v centru města.
Chrám je dodnes nejnápadnějším příkladem marnotratného mexického baroka. Zvenku i uvnitř překypuje fasáda z růžového tufu (křídová břidlice) ornamenty a štukovými figurkami. Po obou stranách je monumentální stavba završena dvěma zvonicemi. V interiéru se vyjímá jedna z nejkrásnějších výzdob z lístkového zlata v Mexiku, v barokní hojnosti a bujnosti jsou nepřekonatelné i řezbářské práce na hlavním oltáři.
Borda zemřel roku 1778. V té době byly už zásoby stříbra značně vyčerpány, ale budovy, které po této slavné epizodě města zůstaly, obdivují turisté dodnes. Pohlížet na ně můžete i z výšky 173 metrů, z vrcholu kopce severně od města, kde vyl vystavěn honosný komplex Monte Taxco. Doveze vás tam visutá lanovka.

Stříbrný tác bohů
Vtíravá hojnost stříbra, která dnes Taxco oslňuje, nenapovídá, že je město jen malým zlomkem stříbrného mexického dramatu trvajícího staletí. Ačkoliv conquistadoři všude a stále hledali bájné poklady, vytoužené eldorádo v Mexiku zpočátku nenacházeli. Přesto nebyl důvod k nespokojenosti.
Hned poté, co roku 1521 dobyli a zničili aztécké hlavní město Tenochtitlán, narazili na stříbro. Aztékové ho nazývali doslova bílý exkrement bohů. A jak se zdá, nalezla aztécká božstva ve vyměšování zálibu, neboť vzácného kovu byly pod zemí velké zásoby.
To poznali Španělé hned při prvním setkání s domorodci Nového světa. Umělecké výrobky indiánských řemeslníků ale španělské chamtivosti dlouho neodolávaly. Hned po přemožení Aztéků byly stříbrné figurky, nádoby a příbory ztaveny, aby se daly snadněji transportovat do Evropy. Pak se ale dali Španělé do hledání původů tohoto bohatství a Aztékům stříbrné doly zabrali.
Stříbrná nitka mexických dějin byla rok od roku tlustší. V jakési kyvadlové dopravě pluly flotily španělských galeon mezi mexickým přístavem Veracruz, Havanou a andaluským Cádizem a transportovaly vzácný kov do Evropy. Stříbrná řeka z Mexika plnila pokladny královského dvoru a samozřejmě přivydělali si i nesčetní obchodníci, zprostředkovatelé a námořníci.
Jedna až dvě třetiny světové produkce stříbra pocházely několik staletí z mexického severu a na příjmech z obchodování s tímto kovem stála hospodářsky celá kolonie Nueva Espan~a. Drahý kov totiž proudil nejen do královských pokladen v Madridu, ale zůstávalo z něj dost také v zemi pro místní kreolské pány a mexickou šlechtu. To je vidět ještě dnes ve městech jako Taxco, Zacatecas a Guanajuato (poslední dvě jsou zapsána na seznamu UNESCO).
Se svými kostely, paláci a skvostnými fasádami ztělesňují slavnou stříbrnou epochu. "Arquitectura de la plata" neboli stříbrná architektura - tak se říká těmto marnotratným stavbám. Ale nikoli proto, že se prý do malty přimíchával stříbrný prach. Toto označení si paláce a chrámy vysloužily díky tomu, že vznikly během několika desetiletí, kdy místní honorace z těžby stříbra závratně zbohatla.

Labyrintem uliček Guanajuata
Stříbrnou metropolí bývalo i Guanajuato, ležící v úzkém a strmém údolí na březích stejnojmenné řeky ve středu země, asi 370 km severozápadně od Mexico City. O úloze města v dějinách byla rozhodnuto v 50. letech 16. století, kdy zde byla objevena ložiska stříbra. Během 250 let se tu vytěžila téměř jedna čtvrtina světové produkce tohoto drahého kovu.
Bohatství přineslo městu prosperitu. Guanajuátští stříbrní magnáti si nechali kolem malého náměstí Plaza de la Paz postavit exkluzivní domy, kostely, divadla a administrativní budovy. V jednom z nich se původně nacházelo sídlo hraběte Rul y Valenciana, majitele zdejších stříbrných dolů.
Mnohdy připomíná Guanajuato spíše středověkou vesnici než koloniální město. Podobně jako v dalších stříbrných městech vznikaly i zde ulice a domy spontánně přímo nad doly v hornaté krajině, nikoli po pečlivém plánování zástavby. Během staletí tu vyrostl labyrint úzkých dlážděných uliček, romantických náměstí, úzkých průchodů mezi domy, příkrých schodišť a cihlových mostů. To vše se vine nahoru a dolů po strmých svazích města. A za každým rohem čeká nové překvapení, často v podobě kostelů a kaplí, v nichž je bůh Španělů oslavován za to, že místním tak štědře nadělil exkrementy svých předchůdců.

Čím větší důl, tím větší kostel
Mezi svatostánky vyniká Basilica Colegiata de Nuestra Seňora de Guanajuato, působivý barokní kostel z konce 17. století se žlutou fasádou. Jedná se o nádherný příklad architektury churrigueresco, pozdně barokního stylu. Interiér baziliky zdobí nejstarší exemplář mexického křesťanského umění: drahokamy vykládaná dřevěná soška Panny Marie z 8. století. Sošku, kterou přes 800 let skrývali ve Španělsku před muslimy, daroval městu v 16. století král Filip II. jako výraz díků za bohatství plynoucí ze stříbrných dolů. Jedním z nejbohatších v historii je naleziště La Valenciana. Až 600 metrů hluboký důl, který kdysi býval největším stříbrným dolem v Mexiku, je ještě dnes v provozu a každých šest minut opustí podzemí tuna horniny. Prohlídky pro veřejnost se konají denně.
Hned vedle se nachází kostel La Valenciana z roku 1788. Bohatý zadavatel a majitel dolu hrabě Rul y Valenciana na stavbě nešetřil, a tak dnes můžeme obdivovat obří stavbu s umělecky překypující fasádou, ovšem pouze s jedinou věží. K dostavění té druhé nedošlo z důvodu konkurence (nebo spíš závisti) klášterů.
Guanajuato sehrálo kromě těžby stříbra klíčovou roli také při boji za nezávislost Mexika na začátku 19. století: Padre Miguel Hidalgo dal dohromady první povstaleckou armádu, porazil španělské vojáky a Guanajuato se stalo na deset měsíců hlavním městem svobodného Mexika. Nakonec byl však i se svými stoupenci zajat a popraven.

Ráj Zacatecas
Okouzlující je také město Zacatecas, ležící ve výšce téměř 2500 metrů nad mořem v úzkém vyprahlém údolí středního Mexika. Už v roce 1546 zde conquistadoři otevřeli první stříbrný důl. A o několik let později tu produkovaly nevídané bohatství a přitahovaly dobrodruhy hledající fortunu hned tři doly.
Koncem 17. století umožnilo bohatství z těžby výstavbu architektonických církevních klenotů: chrámu Santo Domingo ze 17. století a chrámu San Agustín z konce 18. stol. V Casa de la Moneda, postavené ve stejné době, se razily mince. K nejhezčím sakrálním stavbám v zemi pak patří katedrála na Plaza Hidalgo. Její exteriér překypuje barokními reliéfy a figurkami v dokonalém provedení. Apoštolové, svatí a andělé se shromažďují na fasádě dómu k oslavě křesťanské převahy, která měla Indiánům vizuálně manifestovat moc cizího boha.
Také světské budovy jsou živými příklady uměleckého bohatství koloniální epochy. Ulice města, rozprostřeného na úpatí svahu La Bufa, ústí v nádherná náměstíčka položená terasovitě na kopci, kde se vyjímají domy z růžového kamene a balkonky s množstvím ornamentálních dekorací jemných forem z tepaného železa.
Na kamenném náměstí Plaza de Armas, jež zcela postrádá stromy i květiny, stojí vládní budova Palacio de Gobierno a zmíněná katedrála s překrásným portálem. K pozoruhodnostem patří také divadlo Teatro Calderón nebo městská tržnice. Mnohé ze starých patricijských domů slouží dnes jako ateliéry uměleckých řemeslníků - zlatotepců, kovářů stříbra a tepaného železa nebo tkalců a krajkářů. Mina El Edén, jeden ze stříbrných dolů, je otevřen veřejnosti.

Rub stříbrné medaile
V dolu El Edén, který leží přímo pod městským centrem v Zacatecas, ukazuje jeho bývalý zaměstnanec návštěvníkům, za jakých podmínek se stříbro z podzemí dostávalo na povrch.
Nejdřív malou železnicí do štoly, pak pěšky podzemním labyrintem. Hora je tak vyhlodána, že se člověk někdy diví, jak ji zbývající zdi ještě unesou. Temné šachty se otvírají na všechny strany, hluboké díry v podlaze končí zdánlivě v ničem. Jiné jsou naplněny vodou. Údajně se zde mělo vydolovat šest tisíc tun stříbra, ale spolehlivé statistiky chybí.
Stejné to je i s daty o počtu indiánských otroků, kteří se v dole za hrozných podmínek lopotili a nosili po kolébavých žebřících rudu ze štol na denní světlo. Smrtelné pády byly denně na programu, katastrofy při vodní průtrži v šachtách jakbysmet. Štěstí měl spíš ten, kdo nepřežil dennodenní dřinu dlouho.
El Edén, španělsky "ráj", byl tedy pro většinu horníků spíš inferno. Rajskou zahradu, která vyrostla spolu s paláci přímo nad hlavami lopotících se Indiánů, připomínal důl hlavně svým majitelům. Někomu zkrátka přineslo mexické stříbro pohádkové bohatství, pro jiné bylo jen nelidskou bídou a utrpením.

Marian S. Sucha

Jak se tam dostat
Z Prahy do Mexika létá několik společností, například ČSA, Iberia, Aeromexico, Delta Air Lines nebo Air France. Ceny zpátečních letenek začínají na 20 tisících Kč. Z Mexico City jezdí autobusy do Zacatecas, Guanajuata i Taxka každou hodinu. Další informace na www.visitmexico.com  

Kde se ubytovat
Casa Torres Hotel
Primero de Mayo 325, Zacatecas
Cena: dvojlůžkový pokoj: cca 700 MXN (MD) os./noc
(1 mexické peso: 1,518 Kč)
Moderní, vkusně zařízený hotel
www.hotelcasatorres.com  

Hosteria de Frayle
Sopeňa 3, Guanajuato
Nejhezčí hotel u náměstí Jardín v krásném koloniálním domě
www.hosteriadelfrayle.com  

Posada San Javier
Estacadas 32, Taxco
Prostorný hotel v centru
eposadasanjavier@hotmail.com