Zatímco země na severu Balkánu se postupně začleňují do zbytku Evropy, ty jižněji položené nelze více než deset let po prožité občanské válce hodnotit jako stabilní. Makedonii, Bosnu a Hercegovinu, téměř samostatné Kosovo a také Albánii trápí řada problémů. Nerozvinutá infrastruktura, nedostatek elektřiny, nezaměstnanost, podvyživený státní rozpočet... To vše se promítá do uzavírání obchodů a odráží se v možnostech financování a fungování bankovního sektoru, který je na začátku svého vývoje.

V Albánii je bankovní systém tvořen 17 soukromými komerčními bankami se 120 pobočkami po celé zemi. Dominantní postavení s 60 procenty všech aktiv si udržuje rakouská Raiffeisen banka, k nejaktivnějším na trhu patří však řecké banky. A v loňském roce zde začala působit skupina Société Générale prostřednictvím Popullore bank.

I tak si ale albánský trh zachovává svou specifiku. Albánci totiž tradičně dávají přednost provádění peněžních operací v hotovosti. Podle údajů centrální banky jde o 80 procent veškerých těchto operací.

Přesto roste poskytování spotřebitelských a komerčních úvěrů a lidé si otevírají nové bankovní účty. Stát takový vývoj podporuje, zaměstnanci státního sektoru mají dokonce povinnost zřídit si bankovní účet pro zasílání výplaty.

Makedonský bankovní sektor prodělal od roku 1992, kdy byla zavedena vlastní měna, podstatné změny. V současnosti je tvořen 18 bankami, což je nadměrný počet. Dochází proto k jejich postupnému slučování a uzavírání.

Největší je Stopanska banka s řeckým kapitálem. Dalšími významnými bankami jsou Komercijalna banka s majoritou makedonských vlastníků a Tutunska banka se slovinskými vlastníky.

Co se týká kvality služeb, banky nejsou schopny nabízet ty složitější a jen v ojedinělých případech mohou splnit požadavky podniků na financování či poskytování bankovních záruk. Hlavním důvodem je nedostatek levnějších zdrojů a chybějící zkušenosti. Proto je vhodné spolupracovat se zahraničními bankami s celosvětovou působností. Příkladem takové banky je čtvrtá největší banka, Ohridska banka, vlastněná Société Générale. Její pobočky jsou ve všech větších městech, jako jsou Bitola, Ohrid, Resen, Skopje, Stip, Struga a Strumica.

V Bosně a Hercegovině probíhají strukturální změny, viditelné zejména v bankovnictví, kde byl dokončen proces privatizace. Pomalu se daří obnovovat důvěru v bankovní sektor, podlomenou následky války. Počet bank se postupně snižuje, hlavní vlna konsolidace sektoru se ale teprve očekává. Nyní zde působí 29 bank, ovšem většinu bankovních aktiv ovládá pět největších, k nimž patří Raiffeisen banka, Unicredit Zagrebacka banka a Hypo Alpe-Adria bank.

Nehledě na budoucí potenciál trhu zemí západního Balkánu, soukromé zahraniční investice tam přicházejí pomalu a jejich objem je nízký. Hlavní důvodem je nedostatečné právní zajištění a vládní zásahy do ekonomiky.

Investoři pocházejí zejména z Itálie, Řecka, Německa, ale i ze Slovinska či Bulharska.

Rovněž exportní financování, které je oblíbené v rozvíjejících se ekonomikách, je spíše omezené, neboť se jedná o poměrně riziková teritoria. To je zřejmé i z klasifikace OECD západobalkánských zemí podle míry exportního rizika. Bosna a Hercegovina je zařazena do sedmé, nejrizikovější kategorie, Albánie do šesté a Makedonie do páté skupiny.

Přesto obchody je zde možné realizovat, byť s velkou opatrností. Neobejdete se přitom bez dobré přípravy na jednání s tamními partnery a podrobné analýzy ještě před uzavřením obchodu. Vždy je proto vhodné konzultovat strukturu obchodu se svou bankou a v maximální míře využít veškeré bankovní instrumenty minimalizující obchodní riziko.

Používají se zejména dokumentární akreditivy a bankovní záruky, které jsou často požadovány i ze strany partnera. Takové zkušenosti potvrzuje i ředitel firmy Envitech Bohemia Zdeněk Grepl. Jeho společnost vyvážela do Bosny a Hercegoviny systém na monitorování čistoty ovzduší. "Jednalo se o modelovací systém, který umožňuje vypočítat imisní zátěže na základě zdrojů znečištění. Vzhledem ke způsobu financování celého projektu od nás zahraniční partner vyžadoval bankovní záruky za nabídku a za dobré provedení smlouvy, které byly vystaveny k plné spokojenosti zahraničního kupujícího," říká Zdeněk Grepl.

"Veškeré naše nabídky a dodávky monitorovacích systémů čistoty ovzduší do evropských zemí zajišťujeme bankovními zárukami vystavenými Komerční bankou a mohu říci, že nám banka vždy vyšla vstříc a nestalo se, že by vystavené bankovní záruky nebyly akceptovány. Někdy je zákazníkem požadováno specifické znění nebo měna, ve které je záruka vystavena. Vše je ale řešitelné," dodává Zdeněk Grepl.

Autorka je ředitelka divize Financování obchodu a exportu Komerční banky