Scott Marlowe: Manažer na "Východě" musí být nekompromisní

HN: Doporučil byste mladým lidem kariéru na Východě?

Záleží na tom, co ten konkrétní člověk hledá. Na začátku profesní dráhy mladí hledají různé věci. Pokud chtějí zázemí, strukturu, naplánovanou kariéru, tak ji těžko najdou v rozvíjejících se trzích. Ty jsou šancí spíš pro ty, kteří chtějí budovat něco úplně nového, touží hlavně po seberealizaci. Východní trhy, o kterých se dnes mluví nejvíce, představují Rusko, Ukrajinu, Čínu a také Indii. Zažívají dramatický ekonomický růst, který na Západě, ani ve střední Evropě nenajdeme. Navíc v Česku téměř každé důležité odvětví ekonomiky ovládají zahraniční firmy, což ovlivňuje i život českých manažerů.

HN: Jak se to promítá v praxi do jejich života?

Firem, které nemají nad sebou "matku", je v Česku málo. Český manažer v nadnárodních firmách strategické otázky neřeší. Takže v jejich kariéře chybí například kompetence související se strategickým rozhodováním. Mají často přesně dané, jak má vypadat cash flow, co dělat s nadbytkem peněz, které produkty "tlačit" na trh, přes jaké segmenty, jak mají vést lidi, kteří zákazníci jsou důležití... Uvádějí do života strategii, kterou vymyslel někdo jiný. Jde o úplně jinou zkušenost, než když stojíte na vlastních nohách a řídíte vlastní firmu.

HN: Chybí v Česku tahle vrstva šéfů, kteří vedou větší firmy?

Je strašně málo lidí, kteří pracují pro středně velké české firmy. Střední podnikatelská sféra není v Česku příliš rozvinutá. Výrazně chybí vrstva silných domácích hráčů, dynamické prostředí. Mám na mysli firmy, které nemají menší obrat než miliardu. Protože jsou zde málo zastoupeny, postrádáme zkušené manažery s rozvinutými kompetencemi, které by získali samostatnou prací. Člověk, který patří do vedení takové firmy, se potýká se strategickými otázkami.

HN: Je rozdíl být najat nadnárodní korporací, nebo samostatně vést firmu?

Když zakládá pobočku nadnárodní společnost například v Rusku, je to pro manažera vždycky velmi zajímavá příležitost. Pokaždé se něco nového naučí. Navíc setkání s odlišnou kulturou jej obohacuje. Ale jeho kariéra je nesrovnatelná s člověkem, který se může sám rozhodovat a dělat zásadní strategická rozhodnutí.

HN: Co představuje pro českého manažera opravdu zajímavou profesní zkušenost?

Jsou tady velice zajímavé české firmy, jako je ECM, PPF, které se stejně jako Erste Bank rozhodly, že se stanou mezinárodními firmami, protože jimi předtím nebyly. Firmy jako PPF reprezentují něco, co ve zdejší ekonomice výrazně chybí. Jsou to zajímaví seriózní domácí hráči. Toto je pro českého manažera zajímavá výzva. Když bude pracovat pro velkou mezinárodní firmu, tak má předem spoustu věcí daných. Pro někoho to může být příjemné, ale pro jiného svazující.

HN: Jaký přínos má přesun manažera na Východ z hlediska dlouhodobé perspektivy?

Myslím, že je to pro něj úžasná zkušenost. Zejména když pracuje pro nadnárodní firmu a dostane se na hranici svých kariérních možností. Pak mu přesun na Východ otevře řadu nových příležitostí. Ponese větší odpovědnost a bude pracovat samostatněji. Rozvíjí tak nové způsobilosti a kompetence, které předtím neměl. To jsou hodnotné zkušenosti, které na rozvinutých trzích nedostane každý den. Na Východě se může pro manažera objevit obrovská příležitost. Záleží na každém, zda ji využije.

HN: Jde o malou flexibilitu Čechů?

Ano. Ale není to jen problém Čechů, ale Středoevropanů. Zajímavě teď o tom píše Jeremy Rifkin v knize O evropském snu. Evropané ve svém evropském snu daleko více chrání kvalitu svého soukromého života. Ale v určitém smyslu je to neslučitelné s americkým druhem kapitalismu, který obdivujeme. Problém je v tom, že když chceme sloučit oba sny, tak se dostáváme trochu do konfliktu.

HN: Jací manažeři obstojí na rozvíjejících se trzích?

Manažeři, kteří jdou na východní trhy, mají na starosti změnové projekty. Jdou něco transformovat, což není obvykle cukr a bič, ale především bič. Jde o to, zavést změnu v dané lokalitě v co nejkratším čase. Souvisí to i s určitou fází kariéry. Takzvaní změnoví manažeři jimi nejsou obvykle celý život. Dnes jsou populární čeští a polští manažeři, protože zažili významnou změnu a transformaci.

HN: Jaký typ člověka je změnový manažer?

Musí hledat velkou výzvu. Nerozhoduje jen jeho věk, ale i jeho vize. Nejdůležitější je, že musí mít nekompromisní "drive". Obvykle jsou to velice netrpěliví lidé a častokrát nepříjemní. Pokud mluví třeba o rovnováze mezi prací a rodinou, mají spíš na mysli, že jsou v práci deset až šestnáct hodin denně. Když mají volný čas, šplhají třeba na Mont Everest. Okolí připadají až trošku asociální nebo příliš extrémní. Jsou to lidé s obrovskou energií, kterou potřebují vybít.

HN: Co vás přilákalo do Čech?

Studoval jsem historii střední a východní Evropy. Přijel jsem do České republiky jako student. Tato země mě vždy něčím inspirovala, třeba postavou Václava Havla nebo Milana Kundery. Líbilo se mi, jak jejich práce vždy nějak propojuje etiku a filozofické otázky. V devadesátých letech zde byla fantastická atmosféra. Ale nečekal jsem, že bych tu mohl najít také zajímavé prostředí pro byznys.

HN: Jak jste se v Česku adaptoval?

Měl jsem výhodu, že jsem přijel do Čech jako student. Mohl jsem se jen dívat, poslouchat, vnímat a ponořit se do českého prostředí. Moje přítelkyně, má nynější žena, neuměla anglicky. Mluvili jsme spolu zpočátku francouzsky. Ale nenesl jsem hned odpovědnost manažera, který v cizím prostředí musí řešit závažné věci jako rozpočty nebo nábor zaměstnanců.

HN: Chystáte se zůstat v Čechách?

Jsem otevřený novým příležitostem. Ale jakákoli změna by záležela na dopadu na mou rodinu. Mně je blízký spíš evropský model života. Vzrušuje mě sice atmosféra v Kazachstánu nebo v Číně. Když si ale představím, že by nevzrušovala moji manželku, nebo co by to znamenalo pro moje děti, tak bych musel situaci pečlivě zvážit.

HN: Co by prospělo vaší kariéře?

Pravděpodobně by to byl krok zpět na Západ. Dal by mi zase trochu větší disciplínu, pečlivost a jemné rozlišování. Tamní trh musí být citlivější na menší změny. Člověk na Východě trochu zhrubne. Kurt Vonnegut říkal: žijte v New Yorku, ale odejděte dříve, než se stanete příliš tvrdými. Žijte v San Franciscu, ale odejděte dříve, než budete příliš měkcí. New York teď připomíná Východ.

Scott Marlowe (34 let) je Američan, který přišel do České republiky jako student. Vystudoval filozofii a politologii na univerzitě v USA. Pro společnost HayGroup začal pracovat v roce 1997. Dnes v ní zastává pozici ředitele. Kromě Česka zodpovídá ještě za Slovensko a Maďarsko. Oženil se s Češkou, výborně se ve zdejším prostředí adaptoval. Naučil se výtečně česky.