Firma má dva kandidáty s podobným odborným profilem. Jednomu je třicet a druhému padesát. V drtivé většině případů se zaměstnavatel rozhodne pro třicátníka. Přitom jen zřídkakdy platí klišé, je mladý (neopotřebovaný), a má tak větší výkonnost. V době nedostatku kvalifikovaných odborníků si tento diskriminační způsob uvažování firma nemůže vůbec dovolit.

Personalisté a manažeři se často dlouhé měsíce bezúspěšně snaží obsadit pozice ve specializovaných oblastech. Přesto se občas zdá, že firmy starší lidi nechtějí. Domnívají se, že jim stěží přinesou něco nového. Představují si mozek mladého člověka jako málo popsanou gramofonovou desku. Kolem čtyřicátého roku je proces "nahrávání" ukončen a je obtížné na něm něco změnit. Existují samozřejmě "nahrávky" nejrůznějších "žánrů" a velmi rozdílných kvalit.

Soukolí věkem zadrhává


Zejména nadnárodní korporace mají vytříbenou firemní kulturu. Není divu, že si chtějí vychovat absolventa nebo mladého profesionála s maximálně tříletou praxí tak, aby do této kultury zapadl. Mají jasnou představu, jak by měl vypadat. Ostatní, kteří se už věkově nebo osobnostně do této šablony nevtěsnají, nemají šanci. Myslím, že top management nepřistoupí na riziko, že "nepřizpůsobiví" jedinci fungující firemní soukolí rozloží.

Čím je člověk starší, tím je méně pravděpodobné, že ho napadne něco nového. Starší lidé mají tendenci "přehrávat tutéž desku". Přesto by bylo chybou spoléhat pouze na "mládí". Existuje řada pozic - ať již manažerských nebo vysoce specializovaných - kde se uplatní starší a zkušenější kandidáti. Ti mají výhodu, že situace a problémy, které mají na novém postu řešit, už předtím zažili a vyřešili. Vedle zkušeností jsou tito zaměstnanci navíc většinou stabilnější a více si dobrého zaměstnání váží.

Kmeti versus čtyřicátníci


Trendy, jako jsou ekonomický růst, technologický vývoj či globalizace - upřednostňují myšlenkově flexibilní jedince, a to jsou především ti mladší.

Vzhledem ke stárnoucí evropské společnosti je ale jasné, že těch mladých bude čím dál méně. Časem se budeme muset na čtyřicátníky dívat jako na juniory. Bude snad člověk, který má reálnou šanci, že se dožije devadesátky, dalších 25 let pěstovat růže? Bude ho společnost ochotna živit? Myslím, že ne.

Autor působí ve společnosti CV Partners. Věnuje se přímému vyhledávání top a senior manažerů.