Loajalita není falešný obdiv

Loajální pracovník není někdo, kdo chodí do práce, pobírá plat a je spokojený. "Spokojenost je spíše momentálním ukazatelem loajality. Naše firma ji testuje i na jiných ukazatelích. Je to třeba i míra zájmu o spolupráci nebo to, zda by zaměstnanec firmu někomu dalšímu doporučil," vysvětluje Kamila Kozelková z pražské firmy GfK.

Je snazší si u lidí předplatit takzvanou funkční loajalitu, kdy dostanou hodně peněz a tučné benefity, které je na dané pozici drží. Pokud zaměstnavatel stojí i o ty, kteří pro firmu také "dýchají", musí jim nabídnout něco více. Třeba dobré vztahy na pracovišti nebo prostor pro seberealizaci.

Nechtějte jen poslušnost

Často jsou poslušní lidé vnímáni jako loajálnější, což je krátkozraké. Ani nekritický obdiv k šéfovi s ní nemá příliš společného. Jak ale poznat loajálního podřízeného od patolízala? Petru Sýkorovi, řediteli firmy Office Depot, se osvědčuje test "chování k číšníkovi".

Snaží se obklopit kolegy, kteří se chovají s respektem i k lidem, od nichž nic nepotřebují. "Sleduji, jak jedná člověk třeba s obsluhou v restauraci, taxikářem nebo s lidmi na nižší pozici ve firmě," říká. Pokud vidí, že se někdo chová arogantně k lidem na nižších pozicích, je to jasný signál, že není zralý na to, aby vedl jiné, natož šéfovi radil.

"Věrnost firmě je určitě přednost. Není ji ale možné někomu nařídit," říká Zdeněk Horníček, personální manažer skupiny RPG Real Estate. Přitom každá firma potřebuje loajální zaměstnance. S nimi dosahuje svých cílů rychleji a s menšími náklady. Stephen Covey, jehož kniha 7 návyků skutečně efektivních lidí se stala v oblasti řízení lidí světovým bestsellerem, píše, že "nic neumožňuje dělat věci tak rychle a s tak nízkými náklady jako důvěra". Podle něj nízká důvěra a nedostatek loajality působí právě opačně. Zpomaluje jednání a zvyšuje náklady na všech úrovních uvnitř podniku, ale i navenek, směrem k zákazníkům.

Pečlivě si vyberte firmu

Být oddaný firmě se dnes nenosí, přestože patří k bontonu personalistů tento postoj stále proklamovat. Být věrný totiž zavazuje k odpovědnosti. A tu lze už nějak měřit. Každý manažer by si měl pečlivě vybrat firmu, se kterou spojí profesní život. Pokud zvolí špatně, není v souladu sám se sebou a stejně je pořád jako na trní. Nemůže být loajální k firmě, pokud se jeho hodnoty výrazně rozcházejí s jejími cíly. Maximálně může nabídnout svou poslušnost.

Těžko se třeba shodne altruista s ředitelem neziskové organizace, který se na dobročinnosti přiživuje. A podřízení to vědí. Šéf čerpá granty na integraci postižených, ale veřejným tajemstvím je, že ve skutečnosti nesnáší handicapované a miluje okázalé benefiční večírky.

Uznejte zásluhy druhých

Důvěřovat lidem je riskantní. Ale nedůvěřovat jim je ještě riskantnější. V pracovním vztahu testujeme jeden druhého. Loajalita nemůže vzniknout, pokud si podřízený neváží šéfa a naopak. Proto se skutečná loajalita tak pracně buduje. První krok představuje plnění i malých slibů na obou stranách.

Pokud třeba šéf pochválí podřízeného, ale na vyšší úrovni si přisvojí jeho zásluhy, ostatní si toho všimnou. Stejně okolí vnímá, když se někdo může před šéfem přetrhnout v projevech náklonnosti, a za zády jej kritizuje.

Každý ovlivňuje atmosféru v týmu. Důvěru posiluje, když se o nepřítomných mluví, jako by byli přítomni. Pak se nikdo nebojí odejít třeba od stolu. Vzorem dospělým mohou být děti. Ať je to doma jakékoli, neházejí na veřejnosti špínu na rodiče, jsou jejich obhájci. Přitom si rodinu nevybírají, zatímco zaměstnanci firmu ano.

Samozřejmě, manažer musí kriticky hodnotit druhé. O tom, zda se chová loajálně, nebo ne, rozhodují motivy jeho jednání. Pokud chce zvýšit výkon kolegy, mluví o něm s respektem, vede jednání férově, tak se chová k němu, ale zároveň i k firmě loajálně. Když pouští informace za jiným účelem, zpronevěřuje se závazku vést dobře tým a být dobrým manažerem.

Vedoucí nemá patent na bezchybnost. "Pokud mu podřízený řekne, že něco dělá špatně, měl by se nad tím zamyslet," říká Radek Řechka, kvestor a ředitel Vysoké školy manažerské informatiky a ekonomiky. Podle něj je dobré mít na věc různé pohledy a vybrat ten nejlepší. "Někdy chybí podřízenému celkový přehled. To, co se jeví jednoduché, nemusí být pravda. Šéf by mu měl takovou situaci vysvětlit," říká. Sám se snaží kritiku přijmout jako dobře míněnou radu. "Kritika a loajálnost se nevylučují. Naopak. Přemýšlí-li někdo o firmě, tak mu na ní většinou záleží," dodává.