Buddhovo kvarteto

 
Snímek: Archiv

Smlouvání a dohadování s obchodníky a živnostníky patří většinou k typickým cestovním zážitkům, na které se pak dlouho vzpomíná. Původně nasazené ceny se nakonec podaří usmlouvat k větší nebo menší spokojenosti obou stran. Obtížné je však smlouvání odvozu, nikdy dopředu nevíme, jak daleko nás vlastně povezou. A tak ani usmlouvání relativně nízké ceny nemusí být žádnou výhrou.
V Polonnaruvě, ve středu Srí Lanky, se však smlouvání s rikšou změnilo v prudkou výměnu názorů, slovní přestřelku a nechybělo málo i ve fyzické napadení. Žádal od nás opravdu nehoráznou sumu. Každopádně argument, že mu musíme dát své peníze, protože jich máme dost, když si můžeme dovolit cestovat, nás moc nepřesvědčil. Jeho "kolegové“ ho však rychle uklidnili a omlouvali - prý patří mezi lidi, kteří si navykli na drogy a po jejich požití bývá agresivní.
Nakonec jsme se rozhodli pro samostatnou procházku parkem mezi různě zachovanými budovami, dágabami (stúpami) a sochami. Např. dágaba Rankota Vehera je se svými 55 metry největší mimo město Anurádhapura.

Jezero pro malé fyziky
Po zpustošení Anurádhapury a rozvratu sinhálského království na přelomu 10. a 11. století Sinhálci přesunuli své hlavní město asi 100 km na jihovýchod, k břehům největší srílanské řeky Mahaveligangy. O sto let později sice získali své původní území zpět, ale Polonnaruvu už ponechali hlavním městem, kterým zůstala až do 13. století.
Polonnaruva byla postavena na břehu umělého jezera s nevyslovitelným jménem Parákrama Samudra, což v překladu znamená "Parákramovo moře“. V době největšího rozkvětu své říše ve
12. století je nechal vybudovat král Parákramabáhu I. Veliký. Jezero má rozlohu přes dvacet čtverečních kilometrů a dá se na něm doložit i zakřivení Země, protože z jednoho břehu není vidět na druhý. Navíc přehradní jezero obklopuje hlavní město, takže mělo i důležitou obrannou funkci. V okolí města je vícero menších i větších nádrží, které napájejí rozsáhlý zavlažovací systém.

Na boso a bez čepice
Nepříjemným vedlejším efektem četných vodních ploch je pro turistu množství komárů, kteří zejména za soumraku útočí ve velkých mračnech na všechna odkrytá místa na těle. Doporučuje se proto oblékat trička s dlouhými rukávy a nosit světlé barvy. Nemělo by se zapomínat ani na repelent a používání antimalarik.
Ačkoliv je Polonnaruva město staré tisíc let, je přesto o tisíc let mladší než Anurádhapura (viz též IN magazín 51/2007), a je tedy zachovalejší. Památky jsou soustředěny na menší ploše, a pro návštěvníka je tak snadnější sledovat historický vývoj.
Tím nejzajímavějším, co se v Polonnaruvě dá vidět, je Gal Vihara (Skalní chrám). V žulovém skalním masivu jsou vytesány čtyři Buddhovy sochy. Nejmenší z nich je ukrytá v malé jeskyni, a proto se na ní částečně dochovala i původní barevná výzdoba. Druhá socha má lidské rozměry a je zřejmě nejstarší. Třetí představuje sedm metrů vysokou stojící postavu. Socha má ruce nezvykle zkřížené na prsou, což vedlo k domněnce, že se nejedná o samotného Buddhu, ale že socha představuje až jeho následovníka Anandu. Největší a zároveň nejuctívanější je patnáctimetrová socha ležícího Buddhy dosahujícího stavu nirvány.
Nad všemi sochami byly vybudovány složité střešní konstrukce, které je chrání proti nepřízni počasí. Bohužel, podobně jako k jiným buddhistickým památkám, se k sochám musí jít naboso, což na rozpálených kamenech není vždy příjemné.
Stejně tak je ovšem nutné - bez ohledu na pražící slunce - sundat přikrývku hlavy, takže návštěva Polonnaruvy se doporučuje spíš v ranních hodinách, kdy není takové vedro a kdy je měkké světlo pro fotografování nejvhodnější.

František Vítek

Informace
Na Srí Lanku létají z Prahy např. ČSA, British Airways nebo Lufthansa (s přestupem v Londýně, resp. Frankfurtu), z Vídně můžete využít spoje Austrian, Emirates či Qatar Airways.
Polonnaruva tvoří spolu s Anurádhapurou a Kandy jeden z vrcholů tzv. kulturního trojúhelníku. Cesta autobusem z Anurádhapury nebo Kandy trvá jednu až dvě hodiny. Kombinované vstupné za památky v celém kulturním trojúhelníku je 15 USD.