Strasti a slasti života manažerů

Vážení čtenáři,

v letním období si chtějí i šéfové oddechnout a podívat se na svůj život s odstupem. Léto k tomu přímo vybízí. Proto do přílohy Kariéra zařazujeme povídky Pavla Vosoby, konzultanta a spolumajitele firmy M. C. Triton. Vášnivě rád cestuje, úspěšně podniká a navíc jej baví se o postřehy dělit s ostatními.

"Kolikrát za život se nám zdá, že osud je k nám nespravedlivý. Někdo se naučí anglicky za pár měsíců, a nám to trvá roky. Někdo zbohatne, aniž ví jak, a my se dřeme celý život. Někdo je ve třiceti známá osobnost, zatímco my se plazíme dole," říká Pavel Vosoba. A o to vše se s vámi podělí v letním seriálu Kariéry. (HaK)

Pavel Vosoba: "Globální" manželství

Svět se zmenšil a my v úžasu naplňujeme sny, které se kdysi zdály nereálné. "Globální" manažerská kariéra je na dosah. Jak se však cítíme v jiném prostředí, bez přátel a zázemí? Jak psychicky odolní potřebujeme být, abychom zvládli samotu a odloučenost od rodiny? Co všechno úspěchu v cizině obětujeme?

...

"Pomalu se ze mne stává Rakušan. Pět let uteklo jako voda. Mám skvělou práci, perspektivu, peníze."

"Pěknou milenku..."

"Ale ne! Na to nemám čas. Pracuji dvanáct hodin denně."

"Jako většina cizinců. Večer se nudí a nutí pracovat ostatní."

"Víkendové manželství je náročné. V pátek se těším, až skočím do letadla a přiletím domů."

"Aspoň jste si vzácnější."

"To není tak jednoduché. Snažím se začlenit do rodiny, ale nejde to. Pozdravíme se, jako bych přijel z práce. Vybaluji si toaletní věci a nemám kam, všude leží šminky. "Tak si udělej místo," směje se žena. Když řeknu: Pojďme na večeři, odpoví: "Hubnu, něco si udělej." Ulehám do manželské postele a uklízím sponky, podprsenky hřebeny a kdoví co ještě. Je divné, že muž, který rozhoduje o miliardách, se trápí "malými" problémy. Mám pocit, že selhávám."

"Naopak! Neboj se měnit role, vezmi to jako hru. Povím ti příhodu."

...

Kapské město. Stolová hora. Členité pobřeží jižního mysu Afriky. Nádhera. Procházíme letištěm. Bílé košile a zuby v kontrastu s kakaovou barvou pleti působí exoticky. Podsaditá paní z "rent a car" kombinuje jako v hádance o loďce, zelí, koze a vlku.

"Vaše auto je v myčce. Vezmu vás tam."

V kanceláři vyzvedneme poukázku na benzin. U vybraného čerpadla natankujeme plnou nádrž. Odevzdáme auto na parkovišti, přesedneme do jiného, vyzvedneme poukázku, tankujeme, až konečně přijíždíme k "myčce". Desítky aut stojí a čekají na umytí. Na konci fronty je "myčka" - dva rozesmátí černoši s hadry, kýbly a leštidlem. Mezi auty rappují malé děti. "Manažerka" mi ukazuje auto, které na nás čeká. Páté v pořadí - jaké štěstí! S obavami pozoruji "myčku". Mají zřejmě systém, kterému nerozumím. Když jeden myje dveře, druhý leští kola. Když jeden myje střechu, druhý leští nárazníky. Když jeden myje okna, druhý leští kapotu. O půl hodinu později je auto naleštěné a špinavé zároveň. Přichází "šéf jakosti". Označí špinavá místa a začíná se nanovo. "Myčka" zůstává v pohodě. Hoši chvíli tancují s dětmi a po chvíli se pustí opět do práce. Nevydržím to. Beru kýbl, nabírám vodu.

"Hi, čekám na své auto, nemám co dělat, mohu pomoci?"

"Ok, my to máme rozdělené."

"Já vím, jeden leští a druhý myje. Ale když budeme tři, musíme to dělat jinak. Myl jsem stovky aut, mám zkušenosti! Řeknu vám, jak na to, a můžete déle odpočívat. My dva nejprve něco umyjeme a ty to za námi budeš leštit."

Za hodinu a půl se dostáváme k našemu autu. Jsme sehraný tým. "Rappující" děti mají na starosti zrcátka a světla.

...

"Chceš mi říct, že když se vrátím domů, mám vyměnit prasklé žárovky a spravit záchod?"

"A netvářit se jako na návštěvě. Mrzí tě, že nejsi středem pozornosti jako respektovaný ředitel. Ale to je dobře! Tvoje rodina se chová, jako bys s nimi byl stále."

...

Po třech letech v zahraničí ztrácíme 60 až 70 procent kontaktů. Po pětiletém návratu potřebujeme dva roky na obnovení důležitých vztahů.

Pobytem v cizině získáme zkušenosti, ale i odstup. Problémy doma se zdají malicherné. Připadáme si, že nikam nepatříme. Někteří to nezvládnou. Vrací se do dobrovolného vyhnanství na celý život.

Návrat po letech domů může být hořký. Zatímco v cizině jsme uznávanými experty, doma nás nikdo nezná a nerespektuje. Pracovní možnosti mohou být hluboce pod zahraničním standardem.

Okolí může být skeptické: "Proč se hlupák vrátil? Asi ho vyhodili." Nikdo není zvědavý na naše úspěchy v zahraničí. Ty se zkrátka nepočítají. Očekávejme, že uslyšíme: "Tady je to jiné... a těžší!"

Kamkoli přicházíme - přicházejme s pokorou.