Ground Zero

Mladí lidé jdou za svými cíli, nehledí napravo nalevo. Chtějí všechno hned. Mají silný motiv - uspokojit své touhy a velké ambice.

A jednoho dne se někteří z nich probudí jako dospělí. Už je nevyvede z míry agresivita konkurence, zrada přátel ani odchod manželky. Místo touhy po pomstě, nenávisti, zlosti, se objeví překvapivý pocit: posloužit, udělat radost, být užitečný. A přání, aby jim jen tak někdo řekl: díky za pomoc!

...

"Každoročně zvyšujeme obrat o deset procent, majitelé jsou spokojení, manažeři mají své odměny. Jen já nemám dobrý pocit. Intuice mi říká, že dobré výsledky nejsou moje zásluha, ale spíše vliv rostoucí poptávky, dobré pozice na trhu, silné značky... Přitom rentabilita klesá a v inovacích jsme zpomalili. Když o tom začnu hovořit, nikdo mě neposlouchá."

"Máš manažery, ale potřebuješ lídry."

"Jaký je v tom rozdíl?"

"První obhajují to, jak dnes firma funguje, říkají: není potřeba nic měnit, pouze lépe organizovat, koordinovat, kontrolovat. Druzí naopak říkají: firma může být úspěšná, když realizujeme změny a zapojíme do nich lidi. Nepotřebujeme tolik řídit."

"Těžko se dělají změny, když firma šlape a z kolegů se stali přátelé. Někteří jsou tu více než deset let."

"A někteří z nich mají vysoké hypotéky, závazky, děti... já ti rozumím. Dovolíš? Povím své podobenství."

...

Vánoční nákupy v New Yorku jsou zážitkem. Stojím na Ground Zero a pozoruji to hemžení. Lidé si přišli prohlédnout místo, kde stála dvojčata.

Pietně se ukloní v kostele Svatého Pavla, plném vzpomínek na zemřelé, a jako pragmatičtí lidé přejdou do levného "outletu", vzletně nazvané 21 Century.

Moje manželka mě jako obvykle odložila před obchodem. Obklopila mě skupina africké "rychlé roty".

Opatrně a nenápadně posouvají své oprýskané vozíky sem a tam, připraveni rozbalit neforemné pytle, plné "značkových" kožených kabelek, rukavic, pásků, a nabídnout je za směšné ceny kolemjdoucím.

Velká konkurence "outletu" jim zjevně nevadí. Jakmile však někdo začne balit, prchají ostatní jako vyplašená zvířata od napajedla.

A právě jednomu z nich se vysype obsah plachty přímo přede mnou. Překvapený stojím uprostřed hromady kabelek a dívám se, jak černoch mizí za dřevěným plotem. Nastane pionýrský zkrat: beru ušmudlaný hadr a skládám do něj rozházené zboží.

Dvě policajtky vystupují z vozu a kráčejí ke mně. Zachvátí mě nepojmenovatelný strach, zřejmě pozůstatek komunistické výchovy. Zvedám ruce a zkroušeně podávám kabelky.

"Pane, my víme, že to není vaše."

"Co s tím tedy mám dělat? Já to nechci. Není to moje!" hlas se mi třese, moje angličtina nic moc.

"My to nemůžeme vzít, pane, nic jste neprodával. Vraťte to zpátky, určitě vám majitel poděkuje." Obě policajtky se usmívají. Kolemjdoucí návštěvníci se zastavují a čekají rozuzlení.

"A vy je nechytáte?"

"Měli bychom, ale k čemu to je dobré? O jednoho žebráka více. Sbohem pane."

Stojím u Ground Zero úplně zkoprnělý. Lidé se rozcházejí, až na jednu dámu: "I am sorry, sir... Neprodal byste mi jednu kabelku? Dám vám za ní padesát dolarů."

...

"Nevěřím ti ani slovo! A... co jsi udělal s těmi věcmi? Neříkej, žes to prodal!"

"A co bys udělal na mém místě?"

"Nechal bych to ležet a odešel, jako by se nic nestalo. Netýká se tě to přece!"

"Laissez faire! Není to tvoje starost! Od toho jsou tady kolegové, kteří za to odpovídají. Jsou dostatečně moudří. Zatleskej a zaplať! Přesně takhle si tě vychovali! Nech nás - my víme, co máme dělat. Nepleť se do našich věcí, kterým nerozumíš. Pak si ale nestěžuj, že jsi frustrovaný a zbytečný, protože to není pocit, ale skutečnost!"

...

V období vrcholné slávy potvrzují manažeři Parettovo pravidlo, které říká, že až 80 procent jejich práce nemá přidanou hodnotu.

Každým rokem roste objem výměny informací o 10 procent. Podklady pro představenstvo, tvorba rozpočtů, strategických plánů.

Koordinace projektů, naplňování individuálních cílů, ztráta priorit a řešení dennodenních operativních problémů jsou výbornou zástěrkou pro zakrývání mnoha problémů.

Udržet velkou firmu efektivní delší dobu je pro každého manažera nadlidský výkon. Pocit velikosti a důležitosti nás dříve nebo později přemůže.