Nadějeplnou atmosféru pražského jara zaznamenalo několik dokumentárních filmů (například anketa Václava Táborského Dějiny na 8) i televizních pořadů (devítidílný publicistický cyklus Co tomu říkáte, pane Werich?).
Unikátním svědectvím o tom, jak obtížně socialismus získával lidskou tvář, je celovečerní střihový dokument Spřízněni volbou z roku 1968, v němž režisér Karel Vachek prostřednictvím šestnáctimilimetrové kamery a synchronů vytvořil stroze sugestivní "obraz" čtrnácti březnových dnů, jež předcházely volbě nového československého prezidenta.
Neopakovatelnou atmosféru mrazivé doby, stigmované srpnovou invazí a upálením Jana Palacha, zachytily emotivní dokumentární eseje Jan 69 a Ticho (oba 1969).
Pozoruhodný příspěvek k pražskému jaru navíc loni vytvořil režisér Viktor Polesný, který střihový dokumentární triptych Rok 68 - Naděje, Zrada, Bezčasí sestavil výhradně z dobových materiálů bez použití doplňujícího komentáře.
