Historia Magistra Vitae

Výstavní plocha pavilonů zabrala celkem 15 tisíc metrů čtverečních a rozloha volných výstavních prostor byla o pět tisíc metrů větší. K průmyslovému paláci bylo od železniční vlečky za branami výstaviště nataženo tři sta metrů kolejí, které sloužily jak k navážení exponátů, tak i k exhibici železniční techniky samotné. S instalací strojních zařízení pomáhaly pracovní čety montérů, které na pomoc organizátorům vyslaly První brněnská, Královopolská strojírna a další brněnské podniky.

U hlavní brány výstaviště vyrostl nový recepční pavilon pro zahraniční hosty spojený s tiskovým střediskem. Na výstavu byli jako hosté pozváni zástupci více než padesáti zemí a účast na veletrhu potvrdilo kolem tisíce zástupců zahraničních firem. Na jejich vlastní prezentační stánky si však výstaviště muselo ještě tři roky počkat. V kvapu probíhaly i zahradnické úpravy areálu, takže například budoucí téměř hektarové plochy trávníků se musely osívat předklíčenými semeny. Ale udělat bez-prašné cesty mezi výstavními plochami se již organizátorům nepodařilo a znavení návštěvníci neměli ani kde spočinout, takže se namísto laviček svačilo jak se dalo, třeba i na popelnicích, což se již tehdy stalo terčem veřejné kritiky.

Vrásky na čele dělaly organizátorům také ubytovací kapacity - v Brně toho času fungovaly jen hotely Slávia a Slovan a ty byly rezervovány pro zahraniční delegace. Ubytování cizinců posloužil i Bauerův zámeček, tehdy stojící ještě mimo areál výstaviště, který fungoval jako školní internát. Možnost přenocování návštěvníků také poskytly internáty v konfiskovaných vilách na ulici Hlinky přímo nad výstavištěm a někdo musel vzít zavděk i lehátkem v tělocvičně jedné ze tří brněnských škol. Ubytovací odbor organizačního štábu měl v záloze pokoje hotýlků za Brnem včetně hradu Veveří, který toho času sloužil též jako ubytovna zdejšímu učilišti.

Úplně jasno nebylo ani v tom, jak se bude výstava jmenovat. Brněnský výbor navrhoval Brněnské strojírenské výstavní trhy, zato Praha, která měla na starosti propagaci v zahraničí a jeho politicko-ideologickou náplň, prosazovala název Československá strojírenská výstava v Brně. Nakonec se ujal název Výstava československého strojírenství.

Její brány se za účasti představitelů tehdejší vlády, vládnoucí komunistické strany, diplomatických sborů a přibližně třiceti zahraničních vládních delegací slavnostně otevřely v neděli 11. září ve dvě hodiny odpoledne. Poté, co si zástupy mocných výstavu zběžně prohlédly, zamířily na odpolední recepci na novou radnici. Večer je pak čekalo slavnostní představení v Janáčkově divadle. Během čtyř hodin od otevření výstavy prošlo branou výstaviště přes 25 tisíc návštěvníků. V republice nebylo snad strojírenského podniku, jehož závodní rada by pro zaměstnance nezorganizovala zájezd na tuto v Československu dosud ojedinělou strojírenskou přehlídku, původně plánovanou jen pro zahraniční zájemce. S nimi na výstavě jednali zástupci tzv. podniků zahraničního obchodu, jako byly Strojexport, Techno, Kovo, Motokov a Feromet a které podle oborů zajišťovaly jednotlivým strojírenským podnikům vývoz do ciziny.

Zeno Čižmář (kráceno)

Pokračování v č. 3 Veletržní přílohy HN; kompletní historii brněnských veletrhů najdete na www.bvv.cz