Rozhovor

081006_KA_08a_R.jpgDianne Brennan pracovala jako manažerka ve zdravotnictví. Hledala způsob, jak zvládat krize, a objevila koučování.


HN: V Česku má psycholog pořád větší respekt než kouč. Je tenhle názor podle vás oprávněný?

I v koučinku pracuje mnoho psychologů. Ale koučové musejí mít širší záběr než psychologové, protože jde o interdisciplinární obor. Musejí navíc rozumět třeba tomu, jak se učí dospělí nebo jak se rozvíjí celá firma. Koučové jsou velmi vzdělaní. Hodně z nich má bakalářská a vyšší studia na univerzitách.


HN: Provádí se výzkum koučování?

Existuje studie od PricewaterhouseCoopers, která ukazuje, jak se koučování vyvíjí. Je z loňského jara. Z odpovědí koučů vyplynulo, že firmy chtějí takové, kteří se akreditovali u Mezinárodní federace koučů, protože mají záruku kvality. Zadáváme ke zpracování i studii o tom, co si myslí o koučování klienti. Doufáme, že z ní budeme mít výsledky na konferenci v listopadu. V první studii jsme získali šest tisíc odpovědí.


HN: Lze koučink pochopit bez osobní zkušenosti? Třeba ze studia knih?

Myslím si, že lidé mohou pochopit koučink z knih. Ale je to těžké. Snazší je zažít jej na vlastní kůži. Přesto bych řekla, že se nemůžete stát dobrý koučem jenom tím, že budete číst odborné knihy.


HN: Proč jste se rozhodla pro dráhu kouče?

Dlouho jsem pracovala ve zdravotnictví. To je místo, kde je každou minutu krize. Když jsem byla manažerka, nerada jsem slýchala, že nějací lidé jsou k ničemu a musíme je propustit. Vždycky jsem si říkala, že musí existovat nějaká pomoc. Mám pocit, že koučování byl vždycky můj styl. Když jsem narazila na koučování, tak jsem zjistila, že je to přesně to, co mám ráda. Pomáhat lidem, aby byli úspěšní.


HN: Tenhle impulz je asi začátek...

Koučování poskytuje možnost rozšířit svoje myšlení. I já mám svého kouče. Ten mi třeba pomáhá projít změnou nebo zvládnout nějakou frustraci.


HN: Kde jste začala se svojí kariérou kouče?

Pocházím z Arizony. Našla jsem si malou skupinku lidí, kteří se věnovali koučování. Nyní máme v našem pracovním kroužku asi šedesát členů. Před osmi lety jsme byli všichni začátečníci. Dnes už máme dobře rozjetý byznys, ale zůstali jsme stále ve spojení. A přicházejí noví kolegové. Pomáhají nám, abychom se stále učili. Na koučování mi připadá skvělé, že jsme všichni celoživotní studenti.


HN: Řada manažerů má koučům za zlé, že nemají zkušenost z byznysu...

Koučové, kteří pracují v nějaké firmě, nepotřebují sdílet stejnou zkušenost. Ale je jistě dobré rozumět kontextu, jak firma funguje.


HN: Jaké jsou nové trendy v koučování?

Profil koučů se mění. Jsou takoví, kteří pracují na plný úvazek, ale věnují se i dalším aktivitám, třeba školením a konzultacím. Přichází řada nových lidí, kteří se vzdělávají v koučování a vůbec nechtějí opustit původní profesi. Chtějí jen používat koučovací dovednosti při práci.


HN: Jaké jsou cíle Mezinárodní federace koučů? (ICF)?

Je to hlavní světová organizace, která chce podporovat rozvoj koučinku. Nastavuje standardy v oboru a dbá na dodržování etického kodexu. Máme více než čtrnáct tisíc členů v devadesáti zemích. V různých koutech světa pracuje asi sto padesát čtyři zastoupení. Pokud chtějí koučové získat akreditaci, musejí prokázat potřebné kompetence a zkušenosti. Naším cílem je posílit spolupráci koučů ve světě a zvyšovat profesionalitu jejich práce. Na naší webové stránce www.coachfederation.org je spousta užitečných zdrojů. Jsou tam i výsledky nejnovějších výzkumů z oblasti koučinku a souvisejících oborů.


HN: Jak je garantována profesionalita koučů ICF?

V tuto chvíli nemá koučování v žádné zemi pevná pravidla. ICF vznikla v roce 1995. Je uznávána v celosvětovém měřítku díky definici standardů znalostí a zkušeností pro profesi kouče a stanovením etických pravidel. Chce proto veřejnosti pomoci porozumět tomu, jak a v čem jim koučové mohou být užiteční. Velkou službou pro klienty a firmy je například seznam certifikovaných profesionálních koučů na našich webových stránkách. Všichni členové podepisují etický kodex. Pokud má klient třeba problém s koučem, může na něj podat stížnost. Když kouč získal certifikaci, můžete se spolehnout na to, že má předepsané vzdělání.


HN: Co potřebuje pro akreditaci?

Potřebuje konkrétní koučovací trénink. Na první úroveň šedesát hodin tréninku. A musí odkoučovat alespoň sto hodin. Na druhou úroveň je to 125 hodin tréninku a odkoučovaných alespoň 750 hodin. Na třetí úroveň 200 hodin tréninku a dva a půl tisíce odkoučovaných hodin. Akreditaci nezíská kouč navždy, ale musí dokládat další vzdělávání v profesi.



HN: Napsala jste knihu Filozofie a praxe koučování. Proč je koučink rozšířen hlavně v byznysu, a ne i v jiných oblastech?

Používá se v mnoha oblastech. Ale v Česku jde stále o novější záležitost. Někdy děláme školení i pro neziskové organizace. Například jsme vedli projekt pro vězení, kde jsme koučovali odsouzené. Jsou koučové, kteří pracují se školami nebo se zaměřují na teenagery. Koučovat můžete jak jednotlivce, tak týmy. Třeba koučování manažerských týmů je stále populárnější. Nejsou často ze stejné firmy, ale řeší obdobná témata.


HN: Jakou knihu byste doporučila začátečníkům?

Například bych jim doporučila knihu od anglické autorky Jenny Rogersové, která napsala takovou malou praktickou knížku Coaching Skills: A Handbook.


HN: Nevyvažuje kouč občas spíš to, že většině lidí chybí přirozená podpora druhých?

Koučování je prostor, kde se lidé především učí. Opravdu nám chybí dřívější podpora široké rodiny nebo různých mentorů. Kouč také nikomu neradí, jde o rovnocenný partnerský vztah s klientem. Kouč mu jen pomáhá najít způsob, aby se dokázal snadněji spojit se svou vnitřní moudrostí.



HN: Jakou výhodu přinese manažerovi, když zvládne metodu koučování?

Každý nemusí být koučem. Pokud jako manažer rozumíte koučovacím dovednostem a používáte je v práci, tak vám to pomůže lépe řídit lidi. Takoví šéfové jsou výkonnější a lépe zvládají chaos, který je běžný v každé firmě. Nejsou také tak stresováni.

 

Dianne Brennan je prezidentka Mezinárodní federace koučů, která zaštiťuje více než 14 000 koučů v 90 zemích světa. Je uznávanou koučkou v USA, má titul Master Certified Coach. Je spoluautorkou a editorkou knihy o nových trendech v koučování Philosophy and Practice of Coaching (Filozofie a praxe koučování). Strávila přes 20 let v manažerských pozicích v soukromých a státních zdravotnických zařízeních.


Online rozhovor

Jak si vybrat kouče? Jaké má toto povolání standardy? Jak se koučink rozvíjí v Česku ve srovnání se světem?

Ptejte se online v pondělí 6. října od 14 hodin na http://Kariera.ihned.cz/online-rozhovor. Odpovídá Marta Anna Petrášová, předsedkyně ICF (International Coach Federation) v Praze.