Bohaté aleje vzrostlých stromů lemujících barokní stavby a secesní paláce. Všudypřítomná vůně kávy, linoucí se z početných kaváren v ulicích a bulvárech, které snad všechny ústí v Trg Ante Stacevica, trojúhelníkové náměstí, pyšnící se fontánami, pokrytém mramorovými deskami, na nichž se při dešti lehce uklouzne.

Zde na vás shlíží mohutná katedrála sv. Petra a Pavla, jejíž zvon pravidelně ohlašuje čas, jako by do sebe narážely dva plechové hrnce.

Starobylé město Osijek je prostě symfonií vjemů, které umocňuje řeka Dráva, vytvářející hranici severní části starého města. Stejně jako tato velká řeka, po dvaceti dvou kilometrech ústící do Dunaje, patří k Osijeku, hlavním městě Slavonie a čtvrtém největším městě Chorvatska, ještě něco jiného. Zvuk. Zvuk, který má mnoho místních v oblibě. Zvuk dopravního prostředku a turistické atrakce: vrzání tramvaje.

Provozovány jsou tu dvě linky, alespoň do doby, než bude ukončeno dlouho plánované rozšíření dvanáctikilometrové trati. Linka číslo 1 protíná město souběžně s Drávou od západu na východ. Linka číslo 2 obíhá staré město a setkává se na Trg Ante Stacevica se svou delší sestrou.

Malé, ale hezké, možná právě kvůli tramvajím, centrum města voní kávou, a ne automobilovými výfuky. Jisté je, že Osijek je jediné chorvatské město, kromě 300 kilometrů vzdáleného Záhřebu, se zavedenou tramvajovou dopravou.

Vlastně tu tramvajové koleje leží hodně dlouho a je to tradice. Již v roce 1884 jezdila podél Drávy koňská dráha. V roce 1926 byla trať elektrifikovaná, přičemž historický vůz z této doby prováží ještě dnes turisty alejemi a po bulvárech starého Osijeku.

A když se před pár lety zvažovalo trať modernizovat a zavést nové tramvaje, uvědomili si v úřadu a v dopravním podniku další tradici. Pohled upřeli na Prahu, neboť zkušenosti s našimi tramvajovými vozy byly za posledních šedesát let veskrze pozitivní. Byl to dojem, který umocnil rozhodování při výběru dodavatele. "Navázali jsme na tradici ČKD a nyní posíláme tramvaje do Osijeku," říká s hrdostí v hlase Jaroslav Křemen, generální ředitel společnosti Pragoimex, jednoho z nástupců ČKD.

"Právě kvůli tradici jsme měli vstup na chorvatský trh snazší," míní Jaroslav Křemen. "Nemuseli jsme vyhledávat nový trh a nemuseli jsme investovat čas a peníze do nových partnerů," dodává. Celkem sedmnáct tramvají dodal Pragoimex v posledních dvou letech do Osijeku a spolupráci si jen chválí. A pokud se bude v Osijeku rozšiřovat trať, je to pro naše výrobce příležitost se opět ukázat.

I tak už dnes sklízí Pragoimex uznání se svým vývozem do Slavonie. Díky dodávkám do Osijeku firma vyhrála v kategorii Vývozce teritoria v letošní soutěži Exportní ceny DHL. "Díky tomuto velkému kontraktu náš objem v posledním roce ohromně vyrostl a dobré šance na spolupráci vidím i do budoucna," říká Jaroslav Křemen, který rád jezdí do Chorvatska na dovolenou a který získal zkušenost, že Češi tady mají dobrou image. Ostatně podobně se vyjadřují snad všichni, kdo si vyzkoušeli podnikání v této západobalkánské zemi.

Čechy znají Chorvaté hlavně kvůli množství turistů, kteří každoročně míří hlavně za sluncem a mořem. Předloni sem zavítalo téměř 670 tisíc našinců, letos bude jejich počet lehce nižší. Na druhé straně řádově stovky Čechů si na slunných místech koupily v posledních letech apartmán. Divíte se?

Zdejší čarokrásné mořské pobřeží uchvátilo již císaře Karla IV. Ten byl na cestě do Itálie nucen projíždět přes uzemí dnešního Chorvatska. V městečku Senj se stal hostem chorvatského knížete z Krku a seznámil se s mnichy hlaholity a jejich slovanskou liturgií. Později je pozval do nově založeného kláštera se slovanskou liturgií v Emauzích, nazývaného také Na Slovanech.

Mnohem rozsáhlejší než vazba Chorvatů na Čechy je historie Čechů v této zemi. V 18. století, kdy území dnešních obou států byla součástí Rakouska, se do Chorvatska stěhovaly rodiny chudých rolníků, ale i úředníků, řemeslníci nebo učitelé a vojáci z celých Čech, Moravy a Slezska. Přistěhovalci mířili hlavně do vnitrozemí. Podle statistik na přelomu osmnáctého a devatenáctého století jejich počet přesáhl 31,5 tisíce osob. Dnes se k české menšině hlásí zhruba třináct tisíc lidí, z nichž největší část stále žije uvnitř Chorvatska, byť se Češi v průběhu let rozešli po celé zemi.

V Daruvaru, malém lázeňském středisku s prameny termální vody nedaleko maďarských hranic, se česky domluvíte bez problémů. Městečko v západní Slavonii, které v roce 2004 získalo titul "Nejlepší malé město Chorvatska", je jakousi baštou české menšiny. Žije zde mnoho potomků Čechů, kteří se sem přistěhovali v devatenáctém století na výzvu majitelů zdejšího panství. Místní děti chodí do školky Ferdy Mravence a navštěvují školu J. A. Komenského. V knihovně F. Buriana vždy leží nejnovější číslo týdeníku Jednota. A když se členové České besedy Daruvar, která počátkem letošního listopadu slavila 100. výročí vzniku krajanského spolku, vydají do hospody, tak na staročeské pivo, které se v místním pivovaru vaří po řadu let.

Tváří a hlasem české (i slovenské) menšiny je Zdenka Čuhnilová. Drobná, sympatická 59letá blondýnka z Daruvaru zastupuje českou menšinu v Saboru, chorvatském parlamentu. "Do politiky jsem vstoupila náhodou v roce 1993," svěřuje se tato absolventka zemědělské fakulty v Záhřebu. "Ale pak už to začalo a nemohla jsem zpět," směje se poslankyně, která už má za sebou třetí úspěšný mandát.

Politicky je nezávislá. "Když zastupuji menšinu, nemůžu zároveň zastupovat politickou stranu," míní. Nezávislost na politické straně jí umožňuje chorvatská ústava, podle níž všechny menšiny musí být zastoupeny v parlamentu. V Česku nevídaná věc. Celkově usedají v poslaneckých lavicích Saboru zástupci osmi menšin. Vedle Čechů a Slováků jsou to Italové, Maďaři. Malá německá a bulharská menšina se musí dělit o jedno místo, Srbové mají tři poslance.

Ostatně politika vůči menšinám je po neblahých událostech srbsko-chorvatského válečného konfliktu v letech 1991 až 1995 bedlivě sledována z Bruselu. A Brusel nabývá pro Chorvatsko, směřující do uskupení Evropské unie, stále zásadnějšího významu.

"Se vstupem země do Evropské unie se mnohé změní k lepšímu," věří Zdenka Čuhnilová. Jen obyvatelstvu by to bylo třeba vysvětlit. Členství v EU podporuje zhruba 55 procent Chorvatů. "Na vesnici panuje značná skepse," vysvětluje Zdenka Čuhnilová. Obavy z dopadů otevření trhů mají především malí rolníci, hospodařící na méně než třech hektarech a tvořící páteř zemědělství.

"Nejsou připraveni produkovat pro Evropu a nejsou schopni konkurovat dotovaným unijním importům," vysvětluje Zdenka Čuhnilová a bezděky se v souvislosti se zemědělstvím dotkne tématu, které je pro většinu Chorvatů tabu. Tedy nedávné války.

"Důsledky války jsou patrné ještě nyní. Přibližně třicet tisíc hektarů úrodné půdy nemůže být využito kvůli jejímu zaminování," říká poslankyně. V Záhřebu a v Bruselu ovšem aktuálně řeší jiná témata: pokračování reforem, potlačení korupce a restrukturalizaci ztrátových loděnic, představující důležitou součást chorvatské ekonomiky. Chorvatsko je po Německu, Itálii a Polsku čtvrtým největším výrobcem lodí v Evropě, kde pracuje jedenáct tisíc lidí a restrukturalizace je kyselým jablkem pro kabinet v Záhřebu. Přitom právě ona je předpokladem uzavření přístupové kapitoly hospodářská soutěž.

Zatím se Chorvatům podařilo formálně uzavřít pouze čtyři kapitoly, celkem jich musí být dojednáno s unií třicet pět. Proto také Sabor připomíná továrnu na zákony přijímané ohromným tempem. "Jen zavádění do praxe poněkud klopýtá," upozorňují čeští podnikatelé znalí prostředí. "Jsme mladý stát s mladými zákony. Jejich aplikace potřebuje čas," přiznává Zdenka Čuhnilová.

Svůj díl v tom hraje všemocná byrokracie. Zejména ji pociťují zahraniční investoři, nehledě na deklarovanou snahu záhřebské vlády ji omezit a zefektivnit. Především německé a rakouské firmy, nejvýznamnější investoři v zemi, nejsou spokojeni s délkou procedur při zakládání firem a se špatnou platební morálkou chorvatských partnerů. Dokonce německý prezident Horst Köhler během návštěvy Chorvatska v dubnu letošního roku otevřeně kritizoval investiční klima budoucího člena unie.

"Němečtí podnikatelé chtějí garance právních norem, méně irelevantní papírování kvůli jednoduchému rozhodnutí a větší tržní konkurenceschopnost v Chorvatsku," prohlásil Horst Köhler.

Chorvatský ministr zahraničí Gordan Janković musel zase poslouchat kritiku své rakouské kolegyně Ursuly Plassnikové. "V Chorvatsku je příliš vysoká míra byrokracie a korupce," postěžovala si vysoká diplomatka během jednání.

Ještě závažnější se ozývala kritika z Bruselu počátkem letošního roku. Unie varovala, že zpomalí či zmrazí přístupová jednání s Chorvatskem, pokud se postup tamních reforem nezlepší. Počátkem listopadu pak Evropská komise ve své výroční zprávě o připravenosti uchazečů členství v EU plísnila Chorvatsko za nedostatky v pokroku při reformě soudnictví a v boji proti korupci.

"Chorvatsko je však na cestě do EU," uvádí povzbudivě zpráva. Přístupová jednání by podle scénáře měla být ukončena v listopadu příštího roku, pokud tedy Chorvatsko splní požadavky. "Ano, problém je zejména v oblasti reformy soudnictví a administrativy a boje proti korupci. Právě otázka korupce souvisí s reformou soudního systému," říká poslankyně Zdenka Čuhnilová.

Z některých členských zemí EU se ozývají chladnější tóny. Například Francie a Německo podmiňují další rozšiřování unie osudem Lisabonské smlouvy. Přesto se v poslední době ukazuje čím dál tím větší vůle vůči Chorvatsku. "Úspěch záleží na schopnosti Chorvatska splnit podmínky přistoupení k EU. Je možné, že orientační harmonogram bude muset být přizpůsoben s ohledem na pokrok, kterého Chorvatsko dosáhne. To nyní závisí čistě na jeho snaze. Komise bude pečlivě sledovat, jak jsou tyto podmínky naplňovány," prohlásil nedávno Olli Rehn, evropský komisař pro otázky rozšíření EU.

Současně vyhlásil rok 2009 za Rok západního Balkánu. Polovinu doby z toho budou EU předsedat Češi. A právě v nich našli Chorvaté svého dobrého advokáta. "Rychlý vstup Chorvatska do unie bude jednou z priorit českého předsednictví," slíbil premiér Mirek Topolánek během své zářijové návštěvy Chorvatska tamním politikům.

Každý hlas podpory se nyní Záhřebu hodí, neboť se v posledních týdnech ocitl ve středu pozornosti kvůli mafiánským vraždám a otevřená Pandořina skříňka problematiky kriminálního podhoubí zastřela přístupové snahy.

Prezident Stjepan Mesić, ministerský předseda Ivo Sanader a další vládní činitelé museli těžce zdůvodňovat, co že se to v zemi děje. Počátkem října byla na ulici zastřelena Ivana Hodaková, 26letá dcera prominentního záhřebského advokáta. Necelé tři týdny poté zabila bomba, nastražená v automobilu, vydavatele týdeníku Nacional a známého novináře Ivo Pukaniče a jeho marketingového ředitele Niko Franjiče. Vraždy se dávají do souvislosti s mafiánskými strukturami. "Terorismus se stal skutečností na ulicích našeho hlavního města. Buď oni, nebo my - právní stát nebo zloději, teroristé a mafiáni," prohlásil v reakci na události Stjepan Mesić a vyhlásil mimořádná opatření v boji s organizovaným zločinem.

Ačkoliv tedy cesta Chorvatska do Evropské unie bude poměrně nedlouhá, bude ještě velmi trnitá.