Černý leden českého exportu

Obchodní bilance v lednu skončila přebytkem 3,5 miliardy korun. Je o 8,3 miliardy méně než v loňském roce. V době hospodářského zpomalení to není tak špatné, mohlo by se říci. Pohled pod toto jediné číslo je však dramaticky horší. Český export se propadl v lednu meziročně o 24 %, což je nejhorší pokles od vzniku České republiky.

Snížení dovozu o 21,3 % za stejné období, zase svědčí o poklesu růstu domácí ekonomiky. Je tedy zřejmé, že česká ekonomika se začíná skutečně trápit. Nepříznivá čísla signalizovaná z čísel zahraničního obchodu se nepochybně promítnou do hodnot hrubého domácího produktu a negativně ovlivní zaměstnanost.

Pokles zahraniční poptávky. To bude určitě první, co člověka napadne. Jistě, ale kde zabolelo nejvíce? Podívejme se na pětadvacítku hlavních obchodních partnerů ČR.

Musíme mít ale na zřeteli, že jde pouze o čísla za jediný měsíc, k větší vypovídací hodnotě dat je třeba počkat na potvrzení trendů nejméně další tři měsíce.

Do dvaceti čtyř zemí, které se nejvíce podílejí na českém zahraničním obchodě, s výjimkou jediné, český vývoz poklesl. Tou výjimkou je Finsko, které je podle přehledu na dvacátém čtvrtém místě a náš vývoz do této země v lednu vzrostl o 26 procent. Do všech ostatních zemí klesl náš vývoz v intervalu mezi 14 až 16 procenty (Švýcarsko, Slovensko, Rakousko). To byly země, kde byl pokles nejnižší.

Naopak nejvyšší pokles vývozu okolo 49 až 45 % vidíme u vývozu do Číny, Španělska, na Ukrajinu a do Rumunska. U nejvýznamnějších dovozních trhů pro naše exportéry, tedy Německo, Slovensko, Polsko a Francie, je pokles mezi 23 až 15 procenty. Jelikož struktura našeho vývozu je z více než 90 procent vázána na vývoz do států s vyspělou tržní ekonomikou, výrazný pokles zahraniční poptávky se dramaticky odrazil na českém vývozu.

Struktura vývozu. Varovné hlasy o přílišné koncentraci českého průmyslu na automobilový průmysl a průmyslové obory s nižší přidanou hodnotou dostávají argumenty. Nové zakázky ze zahraničí průmyslovým firmám klesly v prosinci meziročně o 29 procent, v odvětví motorových vozidel dokonce o polovinu. Největší pokles prodejů aut vyráběných v České republice je patrný ve Španělsku, Velké Británii a Itálii.

Česká koruna oslabuje, což nahrává exportérům. Každá mince má však dvě strany. Zdražení vstupů, zejména z dolarových oblastí negativně ovlivňuje nákladovou stránku naší produkce a společně s nízkou produktivitou práce snižuje exportní výkonnost naší ekonomiky. A to nám nahrává pokles světových cen ropy. Její dovoz při téměř stejném objemu kvůli poklesu na světových trzích odlehčil české zahraniční bilanci hodnotově téměř o 40 procent.

Příležitosti. Výhled světové ekonomiky, zejména trhů, které jsou pro nás klíčové pro zbytek letošního roku, příliš optimismu nevzbuzuje. Únorový index podnikatelské nálady například v Německu klesl na 82,6 bodu, stejné zprávy přicházejí i z jednání ministrů financí Evropské unie, a předpokládají pokračování recese i v roce 2010.

Kromě krátkodobých kroků ke stabilizaci finančního trhu a balíčků podporujících snižování nákladů firem je dobrá příležitost podívat se na faktory, které dlouhodoběji stahují růst české ekonomiky. V lednu publikovala Rada pro českou konkurenceschopnost zprávu o stavu České republiky.

V 10 z 18 sledovaných kategorií máme proti průměru zemí EU nevýhodu v 10 kategoriích, u čtyřech máme ekonomickou výhodu. Mezi negativní kategorie, které se promítají do naší nižší konkurenceschopnosti, patří energetická náročnost, vysoké emise, neflexibilní pracovní právo, nevyhovující zákoník práce, vysoká byrokracie, vysoký deficit veřejných rozpočtů, vysoké náklady na výrobu.

Z pohledu kvalifikace máme stále nižší počet pracovníků s vysokoškolským vzděláním, zejména ve vysoce kvalifikované výrobě. O špatných výsledcích svědčí i výrazné zaostávání v počtu registrovaných patentů, vydaných vědeckých publikací a kvalitě absolventů vysokých škol.

Z názorového průzkumu stojí za zmínku velmi kritické hodnocení kvality veřejné správy a školství. Šedesát devět procent respondentů průzkumu se domnívá, že absolventi vysokých škol nejsou dobře připraveni na působení ve firmě.

Pokud dokážeme pokračovat v ekonomických reformách, vytvořit silné spojenectví mezi privátním sektorem a veřejným sektorem, pak se nám o to lépe podaří současnou světovou krizi překonat. A také uděláme dobře, pokud bychom nehledali příčiny našeho propadu exportu pouze v klesající zahraniční poptávce.

Autor je náměstkem ministra průmyslu a obchodu ČR